Pohled z Dánska: Pod tlakem z USA zpytujeme ohledně Grónska svědomí

Donald Trump tvrdí, že by se z Grónska, součásti Dánského království, mělo stát teritorium USA. A odmítá vyloučit, že pro ten účel použije vojenskou sílu, i když primárně uvažuje o koupi tohoto strategicky významného a na nerosty bohatého území. Jakou strategii zvolí Dánsko při jednání se supervelmocí? A na jakou stranu se postaví samotní Gróňané?

Je to území zhruba čtyřnásobně větší než Francie. A podle amerického prezidenta by mělo změnit majitele. Z pošilhávání Donalda Trumpa po Grónsku, suverénně největším ostrovu světa, mají těžkou hlavu nejen v Kodani, ale i v řadě dalších evropských metropolí, protože se obávají, že v sázce není nic menšího než budoucnost NATO a transatlantických vztahů jako takových.

Tento týden by měla ve věci budoucnosti Grónska proběhnout jednání mezi zástupci Spojených států, Dánska i samotného Grónska. A Seznam Zprávy téma rozebírají v úterním vydání zpravodajského podcastu 5:59, jehož hostem je americký zpravodaj dánského týdeníku Weekendavisen Markus Bernsen.

Markusi, s jakou vážností v této chvíli dánská vláda přistupuje k těm hrozbám, které z Washingtonu zaznívají - kdy americká administrativa dokonce nechce výslovně vyloučit ani možnost použití vojenské síly k tomu, aby Grónsko získala?

Berou ty hrozby velmi vážně, ať už se jedná o hrozby nějaké vojenské operace, nebo o ten velmi silný tlak, který momentálně dánská vláda a obyvatelé Grónska zažívají. Během posledních několika týdnů se totiž velmi jasně ukázalo, že Trumpova administrativa se na Grónsko stále soustředí a zůstává pro něj prioritou.

To je samozřejmě něco, co dánská vláda bere opravdu velmi vážně, přestože ta hrozba, že by mohlo dojít skutečně až k nějaké vojenské akci, není příliš reálná - nebo si to alespoň většina lidí myslí. Ale i přesto je ten neustávající tlak ze strany americké vlády tady v Kodani i v Grónsku velmi intenzivně cítit.

Americký ministr zahraničí Marco Rubio se má tento týden sejít se zástupci dánské i grónské vlády. S jakou strategií teď podle vás Dánsko bude k této věci přistupovat? Jde především o snahu získat v těchto jednáních čas?

Dánská strategie ve věci Grónska je už víc než rok v podstatě stále stejná. Je to snaha přesvědčit Američany, že Dánsko a Grónsko do bezpečnosti tohoto ostrova ve skutečnosti investují a že za vybavení a jeho obranu utrácejí stále větší množství peněz. A také jim dávají najevo, že Spojené státy si v otázkách zahraniční politiky a bezpečnosti mohou v Grónsku do značné míry stále dělat, co chtějí, a že pro ně tedy vůbec není nutné Grónsko vlastnit. Už podle těch aktuálně platných dohod, které s Dánskem podepsaly, totiž Spojené státy mohou v Grónsku investovat nebo tam mohou stavět nové vojenské základny.

Takže hlavní strategií Kodaně je snaha přesvědčit americkou vládu: Ať už chcete v Grónsku cokoliv, ať už po nás žádáte udělat cokoliv, pojďme o tom jednat. Ve skutečnosti to území nemusíte přímo získat a nemusí se stát součástí Spojených států, abyste těch cílů mohli dosáhnout.

Prezident Trump poukazoval na to, že se v blízkosti Grónska pohybují čínská a ruská plavidla. Odpovídá jeho tvrzení realitě? Je Grónsko skutečně jakousi Achillovou patou západní, potažmo americké bezpečnosti?

Na základě mých znalostí a také po rozhovorech s obrannými analytiky a experty na arktickou bezpečnost ve Spojených státech a ve Skandinávii musím říct, že odpověď je ne. Číňané a Rusové se ve vodách v okolí Grónska neobjevují v takové míře, že by bylo možné ospravedlnit to, co se nyní americká vláda snaží dělat. Samozřejmě, jde o obrovské a velmi odlehlé území a tamní vody nejsou pod takovým dohledem, takže je hodně věcí, o kterých nemusíme vědět. Ale obraz ruského a čínského vlivu a jejich přítomnosti v Grónsku, který se snaží americká vláda vykreslit, neodpovídá realitě. Alespoň to slyším od lidí, kteří se touto oblastí zabývají.

Americký viceprezident J. D. Vance tuto diskuzi ještě přiostřil, když označil Dánsko za „špatného spojence“ Spojených států. Když se na to podíváme z historického hlediska - jde o spravedlivé hodnocení?

Myslím, že americká administrativa má do jisté míry pravdu, pokud jde o dánské investice do obrany a do bezpečnosti v Grónsku. Je pravda, že Dánsko částečně nedodrželo sliby, které dalo Spojeným státům a aliančním partnerům v NATO. Udělali jsme příliš málo a příliš pozdě, pokud jde o investice, které jsme slíbili.

Nicméně je také nutné říct, že Dánsko patří k velmi oddaným spojencům Spojených států, zejména pokud jde o podporu amerických vojenských kampaní v posledních desetiletích. Dánští vojáci bojovali v Iráku i Afghánistánu a právě v Afghánistánu utrpělo Dánsko druhé největší ztráty - v přepočtu na počet obyvatel - hned po Spojených státech. Řada dánských vojáků padla v provincii Hílmand, kde bojovali po boku amerických jednotek. Takže není spravedlivé tvrdit, že Dánové nepatří mezi dobré spojence nebo přátele Spojených států, alespoň pokud jde o podporu záměrů americké zahraniční politiky v minulých dekádách.

Dánsko bylo jednou z prvních evropských zemí, které nabídly svou podporu. Takže ne, není to férové hodnocení. Pokud ale jde o Grónsko, tak tam mají Američané do jisté míry pravdu. I proto se dánská vláda snaží o výraznější navýšení investic v regionu. A zároveň dává najevo americké vládě, že je ochotná v této oblasti dělat víc, aby vyšla vstříc požadavkům Trumpovy administrativy.

A dělá samotná americká administrativa v Grónsku maximum možného, pokud jde o bezpečnost a vojenskou přítomnost v zemi?

Američané by mohli dělat o hodně víc. V současnosti mají v Grónsku jen jednu vojenskou základnu, v minulosti jich přitom bylo více než deset. Po druhé světové válce Američané postupně navyšovali svou vojenskou přítomnost i radarové a monitorovací kapacity, později se však z Grónska stáhli. Přestali tam investovat. Dnes tam zůstává jediná základna. Ale na základě dohody, která mezi Dánskem a Spojenými státy stále platí, by Američané mohli bez problémů rozšiřovat své vojenské síly v Grónsku a budovat další základny.

A vím, že právě to je v podstatě hlavní argument, který se dánský velvyslanec ve Washingtonu snaží předložit svým protějškům v jednáních. Říká něco ve smyslu: „Co přesně potřebujete? Protože tady je právní rámec. Můžete si dělat v podstatě všechno, co chcete, a my vám dokonce pomůžeme investovat do dalších vojenských schopností. Pomůžeme vám postavit cokoli, co budete chtít v Grónsku vybudovat.“ Zdá se ale, že tento argument zatím u Američanů příliš nepadá na úrodnou půdu.

Vojenskou intervenci USA v Grónsku jste označil za krajně nepravděpodobnou. Na druhou stranu: mají dánské úřady scénář pro tuto nejhorší variantu? Přicházel by pak vůbec v úvahu vojenský odpor, byť symbolický?

Něco takové je těžké si představit. V Dánsku se teď hodně spekuluje na téma: Co když se v Grónsku skutečně objeví američtí vojáci? Co když tam skutečně dorazí vojenské jednotky nebo dojde k jakékoliv vojenské operaci? Bylo by to něco bezprecedentního. Jak by členský stát NATO zareagoval na napadení jiným členským státem NATO, navíc tak mocným, jako jsou Spojené státy?

Ale ať se snažím jakkoliv, nedokážu si představit jakoukoliv vojenskou konfrontaci. Něco takového je opravdu těžké si představit. Takže pokud by skutečně mělo dojít k nějaké vojenské operaci v Grónsku, byli by podle mě Dánové, stejně jako zbytek Aliance, v šoku, a zřejmě by neodpověděli vojenskou silou. Obecně jsme tu ale svědky bezprecedentní konfrontace, takže je velmi těžké spekulovat.

Myslíte si, že by americká vláda mohla využít grónského hnutí za nezávislost a probíhajícího procesu osamostatňování?

Ano, určitě. Jde o podstatnou část současné americké strategie - vrazit klín mezi Kodaň a Nuuk v Grónsku. Dánové a grónské autonomní orgány vždy jednají se Spojenými státy dohromady. Vždy sedí u stolu společně, k čemuž se oba rozhodli a zavázali. Takže Dánové nemohou o Grónsku vyjednávat přímo, dvoustranně se Spojenými státy. Musí do toho začlenit Grónsko, a totéž platí i opačně: Grónsko nemůže poslat své lídry vyjednávat s Washingtonem přímo. Musí k jednání pokaždé přizvat a začlenit do nich Dánsko.

Ale není to jednoduchý úkol. Na mnoho věcí se Dánsko a Grónsko dívají různě. Mezi oběma zeměmi leží problematická koloniální minulost. A Spojené státy se toho samozřejmě snaží využít ve svůj prospěch. Raději by jednali s Grónskem bez zapojení Dánů. Takže je to podstatná část jejich strategie. Dá se očekávat, že pokud to takhle půjde dál, budeme svědky rozsáhlých vlivových operací v Grónsku ze strany Američanů. Jejich začátek už jsme viděli, a pokud tento problém zůstane pro Američany prioritou, dá se předpokládat, že jich přibude.

A může podle vás tahle strategie Američanům vyjít? Jak se dívá grónská populace na to, že by se Grónsko stalo součástí teritoria Spojených států?

Jsou tam na to rozdílné pohledy. Existuje menšina, která je otevřená myšlence navázání nějakých speciálních vztahů se Spojenými státy, a pak většina, která říká, že si naprosto nepřeje stát se v jakékoliv podobě nebo formě součástí USA. Myslím, že momentálně Gróňané poněkud nervózně vyčkávají, co má Amerika vlastně za lubem.

Mluví se o tom, že by Američané mohli přijít s nějakou finanční nabídkou, s přímým transferem finančního obnosu každému, kdo v Grónsku trvale žije nebo kdo tam má volební právo. A v takovou chvíli do toho zkrátka vstupuje jakási základní lidská psychologie. Když víte, že se někdo, kdo má hodně peněz, chystá učinit nabídku, tak si prostě chcete nechat na stole všechny možnosti. Chcete si přinejmenším poslechnout, jak ta nabídka bude vypadat.

Vezměte si, že v Grónsku žije méně než 60 tisíc lidí. Takže Spojené státy nebo třeba i soukromé americké společnosti si mohou hravě dovolit nabídnout každému Gróňanovi půl milionu nebo řekněme i milion dolarů, aby hlasovali pro nezávislost a následné uzavření dohody s USA. Myslím tedy, že si prostě chtějí počkat na to, co ta jednání v tomto směru ukážou.

A jaká nálada panuje ve zbytku Dánska? Dá se tam vysledovat nějaké vlastenecké odhodlání, šikují se občané takříkajíc pod jedním praporem? Nebo tam zaznívají úvahy, že by možná přeci jen Grónsko mělo dostat volnost, když o ni stojí, a proč se tedy s Washingtonem nedohodnout?

Myslím, že vidíme obojí. Rozhodně platí to poslední, co jste zmiňoval. Jednání mezi Dánskem a Gróňany nejsou úplně hladká, takže určitě najdete lidi, kteří říkají, ať si prostě Gróňané sami rozhodnou, jestli se chtějí osamostatnit a následně uzavřít nějakou dohodu o volném přidružení ke Spojeným státům nebo jakoukoli jinou formu spolupráce. Tenhle pohled tu existuje.

A zároveň s tím má mnoho Dánů pocit, že jsme Grónsku po mnoho let nevěnovali dostatek prostředků, času a pozornosti. A že právě kvůli tomu jsme se dostali do téhle situace. Že kdybychom do Grónska více investovali, kdybychom tamní obyvatelstvo lépe integrovali se zbytkem Dánského království, možná bychom neviděli takovou rozpolcenost, jakou mezi Gróňany můžeme pozorovat, kdy někteří z nich opravdu přemýšlejí o tom, jestli se ze svazku s Dánskem nevyvázat. Vidíme tedy obojí a rozhodně tu je pocit, že jsme vztahu s Gróňany zůstali něco dlužni.

V podcastu 5:59 uslyšíte i zbytek rozhovoru, kde Markus Bernsen mimo jiné mluví o možném americkém zájmu o nerostné bohatství Grónska a o tom, jak se Gróňané celá desetiletí marně snažili vzbudit zájem investorů - včetně těch amerických - o těžbu na ostrově. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.