Povolební hra v Polsku začíná. „Vítěz“ Tusk premiérem být nemusí

Vítězové, ale přesto poražení. Polské volby vyhráli vládnoucí národní konzervativci, na většinu v Sejmu však podle neoficiálních výsledků nedosáhnou. Lepší pozici k sestavení vlády má opoziční Občanská koalice vedená expremiérem Donaldem Tuskem. Co bude v Polsku následovat?

Sčítání polských voleb bylo složitější, než se očekávalo. Podle zahraničního reportéra Seznam Zpráv Filipa Harzera, který volby sledoval přímo z Varšavy, počítání hlasů v Polsku už tradičně trvá. A letos prodlevy zesílila rekordní účast – nejvyšší od pádu komunismu v roce 1989. Práci volebních komisí ale komplikovalo také souběžné referendum týkající se například otázek migrace.

Volby do Sejmu nakonec podle dosud neoficiálních výsledků opět vyhrála strana Právo a spravedlnost (PiS) Jaroslawa Kaczyńského. Zřejmě ale nebude schopná složit vládní koalici.

„Je to jejich třetí vítězství v řadě, což je samozřejmě ohromný úspěch. Jde ale o Pyrrhovo vítězství, protože aby znovu vládli, tak by museli mít nad 40 procent,“ říká Harzer.

Naopak opoziční formace – Občanská koalice, Třetí cesta a Nová levice, které skončily na druhém, třetím a čtvrtém místě – má podle neoficiálních výsledků jistou většinu. „Vypadá to, že se mobilizovali hlavně voliči opozice – západní regiony, velká města – a že naopak voliči Práva a spravedlnosti buď zůstali doma, anebo jich je míň (oproti minulým volbám),“ popisuje Harzer. A zároveň podotýká, že někteří lidé už také cítí únavu z dvou vládních mandátů PiS a že si nepřejí, aby jedna strana řídila Polsko dlouhých 12 let.

V politické hře se ale musí počítat s prezidentem Andrzejem Dudou, který má blízko k dosavadnímu kabinetu Práva a spravedlnosti. A pokud někoho z vítězné strany pověří sestavením vlády nové, povolební dění se může protáhnout. Rizika to však přináší i pro PiS – pokud by vládu nedokázala sestavit, z hlediska politické image by to pro ni podle Harzera bylo fiasko.

Na straně dosavadní opozice je nejvýraznější postavou lídr Občanské koalice Donald Tusk. Bývalý premiér je však podle Harzera „silně polarizující“ postavou, ke které mnozí Poláci vzhledem k jeho minulému působení v čele polské vlády zaujímají silně negativní postoj. Navíc prezident Duda chová k Tuskovi osobní antipatie. Pravděpodobnost, že by ho v následujících dnech pověřil sestavením nového kabinetu, to výrazně snižuje.

Navzdory mnoha očekáváním Donald Tusk do čela příští polské vlády nutně nemusí mířit. „Řada opozičních politiků říkala, že je přirozeným kandidátem na premiéra, ale já si myslím, že zas tak přirozeným kandidátem na premiéra není. A že v rámci toho, aby se snížila třeba polarizace společnosti, nakonec ani premiérem být nemusí,“ zdůrazňuje reportér, který situaci v Polsku dlouhodobě sleduje.

V budoucnu by navíc právě Tusk v roli předsedy kabinetu mohl vyvolávat další střety se stranou Právo a spravedlnost, která ostatně proti němu a jeho uskupení vedla silnou antikampaň už v předvolebním období.

„Celá ta kampaň byla skutečně velmi ostrá, byla plná negativní kampaně. Zejména z té vládnoucí strany, protože jedním z jejích témat byl právě Donald Tusk, kterého vykreslovali jako zrádce ve službách Ruska a Německa, jako zrádce Polska, který Polsko prodá, a tak dál,“ říká Harzer.

A podobné rozbroje podle reportéra nebudou utichat. To ostatně prý ukazují právě i výsledky voleb a volební účast, která se nakonec vyšplhala na zhruba 74 procent. Harzer se domnívá, že tyto faktory vypovídají o „aktivizaci polské společnosti“ a o tom, že „polarizace se nezmírní“.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jak vypadalo dění ve volebních štábech Práva a spravedlnosti a opoziční Občanské koalice nebo jestli mohou tyto volby zásadně změnit postoj Polska k Ukrajině. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.