Cesta k radikalizaci: „Konspirátoři míří na zranitelné lidi,“ říká expertka

Veřejnost na Slovensku i v Česku se pozvolna probírá z šoku po nedávné homofobní vraždě dvou lidí z prostředí LGBT+ komunity v Bratislavě. Útok, který slovenská policie vyšetřuje jako terorismus, zesílil debatu o regulaci sociálních sítí a jejich obsahu. Existuje přímá souvislost mezi online nenávistí a offline násilím? A kdo může s problémem něco dělat?

Útočník, který v Bratislavě před klubem Tepláreň zavraždil dva lidi a dalšího postřelil, nenávist vůči sexuálním menšinám netajil. O činu dokonce předem psal na sociálních sítích, na kterých zároveň vyvěsil svůj manifest. A příspěvky zveřejňoval také po útoku, následně spáchal sebevraždu.

Podle socioložky a digitální antropoložky ze Sociologického ústavu Akademie věd Marie Heřmanové jde o „varovnou ilustraci“ toho, kdy se nenávist snadno přelije z online do offline prostředí. „Od nenávistných slov je možná někdy blíž k nenávistným činům, než by se nám zdálo,“ popisuje.

Mladý pachatel na sociálních sítích popisoval, že se nechal inspirovat i činy mužů jako norský terorista Anders Breivik nebo útočník v novozélandském Christchurchi. Antropoložka ale upozorňuje, že za radikalizaci slovenského mladíka nemůže pouze internet. Takový závěr by prý byl příliš zjednodušený.

„Ten člověk prošel procesem, který měl spoustu různých fází a vstupovalo do toho mnoho různých faktorů,“ říká Heřmanová. Roli může hrát rodinné zázemí, knihy, učitelé ve škole, ale třeba i debaty v hospodách a další. „Lidé, kteří produkují konspirační teotie, míří na skupinu, která může být zranitelná,“ dodává digitální antropoložka.

I proto podle ní nelze hledat jen dílčí řešení – jako například vypínání těch internetových fór, kde nedochází k regulaci obsahu.

Odpovědnost nicméně nesou i majitelé firem, jako je Meta, do níž spadá i Facebook, Instagram nebo WhatsApp. Podle Heřmanové mohou tyto firmy dělat víc, ale nedělají to. To ukázala i kauza známá jako Facebook Papers.

„Je to pravděpodobně záměr nebo něčí rozhodnutí, že se toho neděje víc. Samozřejmě to souvisí s tím, že spousta opatření by byla hodně drahá,“ vysvětluje.

Naprostou většinu nenávistných komentářů třeba na facebooku totiž mažou algoritmy. Skutečných lidí, kteří by znali konkrétní prostředí a odstraňovali příspěvky i na základě lokální znalosti, je podle Heřmanové málo. Stáli by příliš mnoho peněz.

I česká policie při řešení takových případů podle Heřmanové dříve reagovala pomalu, „budíčkem“ prý byla až válka na Ukrajině. „Mám pocit, že se to hodně hýbe kupředu. Úřady se snaží na tohle mnohem více zaměřovat. Existují školení pro policisty a i další nástroje a zdroje, ze kterých mohou čerpat,“ popisuje.

Například minulý týden se kriminalisté pochlubili na sociálních sítích, že autora nenávistného komentáře pod příspěvkem o demonstraci proti nenávisti k lidem z LGBT+ komunity našli během jediného dne.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jak podle digitální antropoložky bude vypadat twitter v rukou amerického podnikatele Elona Muska nebo co by mohlo pomoct k tomu, aby se v české společnosti všichni lidé cítili bezpečněji. Poslechněte si v audiu na začátku článku.