Článek
Jiřina Bartůňková celý svůj profesní život zkoumá, proč někdy naše imunita vypoví službu a člověk vážně onemocní. Za rozvoj takzvané nádorové imunoterapie získala nedávno vyznamenání od prezidenta Petra Pavla.
„Když jsem začínala, tak imunoterapie byl spíš ‚špatný pojem‘. Onkologové ho téměř neuznávali. A postupem času se ukázalo, že přece jen význam má,“ říká s jistou dávkou skromnosti na první pohled introvertní lékařka Jiřina Bartůňková v křesle dalšího hosta v Galerii osobností.
Třicet let byla přednostkou Ústavu imunologie v pražské nemocnici v Motole, loni v září předala funkci svému nástupci. S vědeckou prací ani léčbou pacientů neskončila. Takzvaná nádorová imunoterapie, jejíhož výzkumu a rozšíření do praxe se profesorka Bartůňková aktivně účastnila, se mezitím dostala do první linie léčby.
„Dřív to byla až taková Popelka na konci, až když nezabere ‚chemoška‘ a ozařování. Dnes se ukazuje, že když se dá imunoterapie na začátku, chirurgové pak jednodušeji odstraní nádor,“ popisuje Jiřina Bartůňková v rozhovoru.
Nádorová imunoterapie na rozdíl od známé chemoterapie v těle pacienta nelikviduje všechny buňky, které se dělí, tedy včetně červených a bílých krvinek, kožních a vlasových buněk. Imunoterapie využívá prostředků imunitního systému k tomu, aby – slovy profesorky Bartůňkové – byly „buňky víc žravé a nádor sežraly“.
Prvním pacientem, kterému v Ústavu imunologie 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole aplikovali účinnou látku, byl v roce 2008, po patnácti letech od začátku vědecké práce, kolega lékař z fakulty. „Měl velmi pokročilý karcinom prostaty a urologové říkali, že má před sebou dva měsíce života. A pan profesor učil skoro ještě další dva roky,“ vzpomíná Jiřina Bartůňková.
O úspěch této metody léčby rakoviny se začali zajímat i různí byznysmeny a mezi nimi i tehdejší nejbohatší Čech, majitel PPF Petr Kellner.
„Sešli jsme se v kavárně, já tam na kousek ubrousku nakreslila princip této imunoterapie, pan Kellner se ptal, co k tomu potřebujeme, abychom to dotáhli do aplikace pacientům. V té době jsme to měli spočítané, protože jsme chtěli podávat grant. Tak jsem řekla, že deset milionů. A druhý den bylo deset milionů v Motole,“ přibližuje profesorka Bartůňková začátek spolupráce.
V roce 2010 s Petrem Kellnerem spoluzakládala biotechnologickou firmu Sotio, která se zabývá vývojem dalších léků účinných v boji s rakovinou.
„Očkování je největší vynález lidstva, co se týče prevence. Jeho zpochybňování je vyloženě tmářství,“ říká Jiřina Bartůňková.
V rozhovoru připomíná i to, že lidé často nevědí, že většina nádorových onemocnění je v současnosti léčitelná: „Diagnóza ‚mám rakovinu‘ ještě neznamená nějaký ortel smrti. U většiny nádorů dokážeme pacientům pomoci a některé vyléčit, některé dlouhodobě léčit. Tam je velký posun.“
Jiřina Bartůňková mluví i o tom, proč na tom s imunitou nejsme tak špatně, jak se říká, proč si někteří lidé nemoci způsobují sami, proč je špatné odkládat očkování malých dětí nebo proč se někteří lidé nechávají ovlivnit mýty a dezinformacemi. („Lid je obecně relativně nevzdělaný, takže mě to tak nepřekvapuje.“)
Rozhovor si můžete pustit v audiu i ve videu s odkazem nahoře v textu. Dále pak přinášíme editovanou písemnou verzi.
Řeči, že dřív bylo líp, nejsou pravda
Paní profesorko, slova ‚imunita‘ a ‚alergie‘ patří k vašemu životu už desítky let. Když to ale vezmeme více ze široka - na co jste vy sama přímo alergická?
Asi na špatné mezilidské vztahy. Z alergologického hlediska žádnou alergií netrpím.
A na mezilidské vztahy se imunita nedá vybudovat?
Na tom se musí dlouho a trpělivě pracovat. (směje se)
Jak jsou na tom Češi s imunitou? Je to čím dál lepší, nebo není?
To se obecně nedá říct. Když se podíváme na průměrnou délku života, tak na tom nejsme zas tak špatně. V minulém století byla průměrná délka života čtyřicet, padesát let, dneska je skoro osmdesát. Takže řeči o tom, že dřív bylo líp a dřív jsme se měli líp, nejsou tak úplně pravda. Protože úmrtnost novorozenecká, kojenecká, úmrtnost na infekční onemocnění byla prostě ohromná.
V posledních letech se hodně mluvilo o tom, co s naší imunitou udělal covid nebo očkování proti covidu. Jakou na to máte odpověď?
Pro některé lidi byl covid velmi závažné onemocnění, zvlášť u jedinců se špatnou imunitou. Zdraví lidé měli také těžké průběhy. Očkování potom v každém případě zamezilo dalším úmrtím, které by určitě nastaly, kdyby to očkování nebylo.
Kdo je Jiřina Bartůňková (1958)
Profesorka Jiřina Bartůňková, držitelka Medaile za zásluhy o českou vědu.
Lékařka a vědecká pracovnice. Patří k zakladatelkám oboru klinická imunologie. Od roku 1995 do září 2025 působila jako přednostka Ústavu imunologie 2. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v pražském Motole. Vedení ústavu opustila loni v září, stále se však věnuje pacientům i studentům. Od roku 2000 byla proděkankou pro rozvoj 2. lékařské fakulty. V roce 2010 stála společně s majitelem PPF Petrem Kellnerem u zrodu společnosti Sotio, která se zabývá výzkumem v oblasti imunoterapie nádorových onemocnění.
A co říkáte na to, co covid a očkování proti němu vyvolaly ve společnosti?
Jsou skupiny antivaxerů a různé dezinformační weby, kde se dočtete lži typu, že díky očkování MRN vakcínami jsme dnes všichni označkovaní a vnesla se nám cizí informace do genomu.
Překvapilo vás, čemu jsou lidé ochotní věřit?
Lid je obecně relativně nevzdělaný, takže mě to tak nepřekvapuje.
Útěk od myší
Než se pustíme do větších detailů, pojďme na tradiční úvodní slovní ping-pong. Co vás napadne, když řeknu – Motol?
Třicet let.
Doplním, že jste tam třicet let působila jako přednostka Ústavu imunologie 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole. Tuto pozici jste nedávno opustila. Je to tak?
K 1. září 2025. Ale působím tam dál.
Další slovo - myši?
Ty nemám ráda.
Dokonce to prý byl důvod, proč jste se vzdala experimentální medicíny a šla se věnovat té praktické?
Bylo to tak. Za studií jsem dělala jako pomocná vědecká síla na ústavu mikrobiologie a imunologie fakulty všeobecného lékařství a dostala jsem přidělený takový projekt o myších makrofázích a těm myším se musely ustřihnout hlavy a pak jim vyplachovat bříška. Tak to jsem pak za nějaké bonboniéry přenechala techničkám.
Bohumil Hrabal?
To byl náš rodinný přítel. Naši se v Praze nastěhovali do ulice Na Hrázi v roce 1958, kdy jsem se narodila, a pan Hrabal tam už bydlel. Odmalinka jsme se stýkali s jeho rodinou, s jeho ženou Eliškou. Mám na něj nezapomenutelné vzpomínky.
Imunoterapie?
Když jsem začínala s imunologií, tak to byl spíš ‚špatný pojem‘, onkologové ho téměř neuznávali. A postupem času se ukázalo, že přece jen význam má.
Petr Kellner?
Nezapomenutelné setkání a asi sedmnáct let ovlivnění vzájemné činnosti.
Dá se říct, že jste spolu zakládali biotechnologickou firmu Sotio?
Ano, bylo to tak. Ještě s mým kolegou Radkem Spíškem. Nejdřív jsme si nějakou dobu povídali, jak podpořit náš výzkum v Motole a asi po roce se pan Kellner rozhodl, že ten projekt bude raději řídit sám a založil tuto firmu.
28. října 2025. Profesorka Jiřina Bartůňková přebírá Medaili za zásluhy z rukou prezidenta Petra Pavla.
Já a medaile od prezidenta? Ale jo!
Paní profesorko, když jste se loni na podzim dozvěděla, že vám prezident Petr Pavel chce 28. října udělit Medaili za zásluhy o stát v oblasti vědy a zdravotnictví, co vám proběhlo hlavou?
Překvapení, že jsem byla vybraná. A hrozná radost.
Říkal jsem si, jestli se člověku v tu chvíli promítne více než třicet let, které věnoval imunologii, a všechny ty zásadní okamžiky, u kterých jste byla…
Já jsem spíš pesimista, spíš skromnější člověk. Takže první otázka byla, jestli si to vlastně vůbec zasloužím. A když jsem si promítla, co jsme za těch třicet let udělali, řekla jsem si, že snad ano.
Tak nám pojďte ve stručnosti říct, co byly ty zásadní okamžiky vaší kariéry?
Snažili jsme se zavést imunoterapii nádorů do praxe. To obnášelo celou řadu výzkumných, ale také administrativních projektů, protože po roce 2000 evropská legislativa přijala zákon o buněčných terapiích, že to patří pod zákon o léčivu. Takže všechno, co se dělá s buňkami, které jsme uměli pěstovat v laboratořích, musí projít velkou kontrolou kvality, jakosti, všeho možného. Také vývoj léků, byť založený na vlastních buňkách, musí projít všemi fázemi klinického zkoušení.
