Hlavní obsah

Svoboda ve školách. Rodiče děsí, že nemůžou děti zkoušet z letopočtů a vzorečků

Foto: Seznam Zprávy

Učitel dnes dostává ve výuce volnost. A rodiče se toho často bojí. (ilustrační foto).

Reklama

17. 11. 8:00
Článek

V poslední epizodě minisérie mezigeneračních rozhovorů Odraz 1989 se věnujeme školství. Jak se výuka vyrovnala s náhlou svobodou v osnovách? Učí se na školách soudobé dějiny? Jak komunikují učitelé a rodiče žáků?

Celý rozhovor si poslechněte v přehrávači v úvodu.

Dnes spolu ve studiu sedí dvě generace učitelů. Hana Vellánová začala učit v osmdesátých letech, po revoluci ve své profesi pokračovala dál a stala se ředitelkou. Může tak komentovat přerod českého školství z předrevoluční rigidity do éry svobodného přístupu k informacím. Daniel Pražák začal učit před deseti lety, nasedl do rozjetého vlaku a skrz své mediální výstupy a projekty se snaží popularizovat učitelství v České republice.

Proč všichni známe Kopčema s Veverčákem a každého husitu, ale když se zeptám svých vrstevníků, tak se prakticky nikdo neučil dějepis po roce 1945?

Daniel Pražák: Nevím, jestli nikdo, ale z dat České školní inspekce vyplývá, že většina škol „dobrala“ soudobé dějiny až do roku 1989. Ale prostě víc táhnou příklady, kde děti skončí v první, maximálně na začátku druhé světové války. Možná je to prostě proto, že jde o nějaké dědictví předrevoluční doby. Nejsou dostatečné materiály pro výuku soudobých dějin, nese to nános, že se v devadesátých letech nevědělo, jak o revoluci učit, protože tam ještě byly na tu dobu přímé vazby.

Hana Vellánová: Je pravda, že hodně učitelů má obzvlášť s dějepisem problém. Protože spousta z nich v té fázi, kdy se probírají současné dějiny, tak trochu nese kůži na trh. Nemyslím si, že by vůbec nebyly materiály, ale znamená to se jimi zabývat nebo si něco nastudovat. Víc se do toho tématu ponořit a nepoužít jen učebnici. Kdežto takový pravěk se učí jako pohádkové vyprávění.

Seriál Odraz 1989

Foto: Seznam Zprávy

Kam se naše země dostala 33 let po pádu komunismu?

Posunul listopad 1989 Česko k lepšímu? Články, podcasty a mezigenerační rozhovory aktérů listopadové revoluce se současnou mladou generací o hodnotách sametové revoluce tehdy a dnes jsme připravili se sbírkou Paměť národa.

Vzpomínky pamětníků pocházejí ze sbírky Paměť národa, kterou spravuje nezisková organizace Post Bellum díky podpoře soukromých dárců. Paměť národa můžete podpořit i vy vstupem do Klubu přátel Paměti národa nebo jinak na https://podporte.pametnaroda.cz.

Daniel Pražák: Ty jsi řekla úplně výbornou věc, která podle mě neplatí jen o soudobých dějinách, ale univerzálně. My máme spoustu materiálů a dnešní učitel, když něčemu věnuje čas a energii, kterých teda moc nemá, tak s nimi může pracovat, jak chce. Můžu promítat svědectví pamětníků, v biologii můžu promítat 3D model srdce a podobně. Ale nemůžu se spokojit jen s tím, že si vezmu učebnici a s tou přijdu před třídu. Musím udělat práci navíc, což jsou hodiny a hodiny práce. Mě by zajímalo, jestli za vás platilo pravidlo, že si jednou uděláš přípravu a po zbytek života učíš podle ní?

Hana Vellánová: No, Dane, pokud se vrátím do svých učitelských začátků, tak to vlastně platilo. Měli jsme jednu učebnici na každý předmět, k tomu byla metodická příručka a v ní bylo napsáno, co máš říct na začátku hodiny a co na konci hodiny. A pokud byl učitel alespoň trochu přemýšlivý a nechtěl to tak dělat, mohl si to zkusit troufnout dělat trochu jinak. Ale v té době zase na přípravy nebylo tolik zdrojů. Jak jsi hovořil o tom, že si učitel může dělat, co chce, tak si vybavuju, že například v dějepise někteří rodiče nemohli skousnout, že nemůžou zkoušet svoje děti z letopočtů, dat nebo jmen panovníků. Přišlo jim to hrozně divné a někteří se proti tomu i bouřili, když učitel pracoval trochu jinak.

Takže jsou tu dvě roviny – je to pro učitele náročnější, ale víc ho to baví a udržuje ho to svěžího, jenže si musí být schopný obhájit jednak před rodiči a jednak před vedením školy, proč to tak dělá.

Daniel Pražák: No a jak jste to dělali za vás?

Hana Vellánová: Vždycky jsme se snažili rodičům představit, co učíme, proč to učíme a jak to děláme. Dělali jsme pro ně setkávání, nebo jsme je pouštěli do hodin, aby viděli, jak naše výuka funguje.

Daniel Pražák: Jako že byli v rolích žáků?

Hana Vellánová: Byli v rolích žáků jednou ročně. Na těch setkáních jsme jim například museli vysvětlovat Hejného matematiku. Museli jsme organizovat dílny pro rodiče, aby tomu systému porozuměli a necítili se ohrožení, až domů přijde dítě s Dědou Lesoněm a rodič neví, o co jde. Rodiče to hrozně vyvádělo z míry a vytvářelo to nejistotu. Součástí naší práce je holt kultivovat nějakou debatu a vzdělávat i rodiče a zároveň se snažit získat jejich důvěru. Což často není jednoduché.

Jak tyto dvě generace nahlíží na současný stav českého školství? Jaké jsou rozdíly v učebních metodách mezi jednotlivými generacemi? A co je největší chyba, kterou dělají všichni ministři školství? Celý rozhovor si můžete poslechnout v úvodu článku, v mobilní aplikaci Seznamu, na Podcasty.cz anebo ve své oblíbené podcastové appce.

Hana Vellánová

Foto: Michal Turek, Seznam Zprávy

Hana Vellánová

  • Na základní škole začala učit v roce 1981.
  • Po listopadu 1989 se stala zástupkyní ředitele.
  • Od roku 1995 pracovala v okresním Středisku služeb školám, jejím cílem bylo na nových základech postavit vzdělávání učitelů.
  • V letech 2001–2018 byla ředitelkou základní školy v Plané nad Lužnicí.
  • V současnosti působí jako lektorka učitelů i ředitelů škol, spolupracuje například s organizacemi Eduzměna nebo Ředitel naživo.

Daniel Pražák (1991)

Foto: Michal Turek, Seznam Zprávy

Daniel Pražák

  • Daniel Pražák je dle svých slov „made in Czechoslovakia“ v roce 1991.
  • Na pražské základní škole na Strossmayerově náměstí učí přírodopis a dějepis.
  • Školství a výuku popularizuje skrz sociální sítě a svůj podcast „Hovory z kabinetu“.
  • V roce 2022 získal druhé místo v ceně Global Teacher Prize Czech Republic.
  • Skrz uskupení Otevřeno proměňuje přípravu budoucích učitelů
Sdílejte článek

Reklama

Doporučované