Žáci se vrací do škol. Jaké výzvy je čekají?

Už jen pár hodin dělí české školy od zahájení nového školního roku. Děti i pedagogické sbory si přitom v posledních letech vyzkoušely, jak náročné může zvládání osnov být. Jaké výzvy je čekají v následujícím pololetí?

Hostem Ptám se já byl učitel z pražského Gymnázia Na Zatlance Michal Kaderka.

Už od začátku týdne se v ulicích objevují skupiny dětí s rodiči, co se na různých akcích loučí s prázdninami. A je jasné proč, zítra se jde zase do školy.

Pro žáky, studenty i učitele a učitelky je přitom už poněkolikáté v řadě tenhle návrat extrémně náročný. Po covidových lockdownech je tu totiž další velká výzva. Letos přibudou v českých třídách také ukrajinské děti, což je další zatěžkávací zkouška. Stejně jako udržet výuku i během chladných měsíců v době energetické krize.

A důsledkem ruské invaze je také sílící tlak dezinformačních zdrojů, které mají vliv na nemalou část české společnosti. Nevyhýbají se samozřejmě ani školám. Proto je extrémně důležitá mediální výchova, a to nejen dětí, ale i pedagogů.

Jak složitý nadcházející školní rok bude? A jak důležité je, aby samotní pedagogové nepodléhali dezinformacím?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

01:27 – Jaké výzvy učitele a školáky letos čekají? - Každý nový školní rok je výzva a v roce 2018 si nikdo nedokázal představit, že nás čekají ještě větší výzvy. Přitom od roku 2020 jsme se nezastavili. Letos se potýkáme s ekonomickou krizí, energetickou krizí, nevíme, kolik přijde ukrajinských dětí, nejsou data. Můžeme se i bavit o postupující reformě vzdělávací soustavy.

2:50 – Každý učitel by se měl o dezinformace zajímat sám a snažit se rozklíčovat informace, které na něj padají. Ale ve výuce by se to určitě řešit mělo. Nicméně v polarizované společnosti se to dělá těžko. Mělo by se to dělat na tématech, která tak nerozdělují společnost. Měli jsme to začít dělat dřív. Mediální výchova je v kurikulu od roku 2007, 2008. Já učím mediální výchovu u nás na gymnáziu od roku 2010, a byť jsem se pohyboval mezi novináři a všichni věděli, že to mám jako koníček, tak to nikoho vlastně nezajímalo. Až v roce 2014 po anexi Krymu, kdy naši mediální krajinu zaplavily weby, které šíří dezinformace, jako je Aeronet.

4:20 – Neměli bychom mediálně vzdělávat jen děti. Děti nešíří dezinformace a nechodí volit, my máme daleko větší problém s dospělou populací, ta když uvěří dezinformacím, tak můžou výrazně změnit směřování naší země. Vidíme volbu Trumpa, vidíme brexit, vidíme, že dezinformace mají skutečně významnou roli ve veřejném prostoru, při tom, jak se lidé rozhodují ve volbách.

5:55 – My jsme tady vždy měli dezinformace a konspirační teorie, to není nic nového. Ale my jsme teď v unikátní situaci, kdy je šíří samotní politici. Dostává se nám to do volebních kampaní, politici to neustále sdílejí na svých sociálních sítích, mluvčí prezidenta vesele sdílí Aeronet. Nemůžeme říct, že dezinformacemi je infikovaná jenom část společnosti, ale naopak, ony se staly nástrojem politického boje.

7:10 – Důvodem, proč se dezinformace šíří, je i to, že zažíváme krizi institucí. Je to o důvěře v instituce, je to společenský problém.

10:10 – Zajímá vůbec lidi mediální výchova? - Dnes je zajímají témata třeba jako jestli Facebook může mazat příspěvky, nebo ne. To je jedno z mála témat, co lidi podle mě baví. Že tohle je vlastně cenzura, jaké jsou ty zásahy. Řeší se taky, jestli má stát právo vypnout dezinformační weby, nebo nemá.

11:11 – Cílem Festivalu mediálního vzdělávání (který se konal v srpnu - pozn. redakce) bylo dostat na jedno místo všechny, kteří se mediálním vzděláváním zabývají. My se všichni známe. Ale nikdy jsme neviděli, kdo co přesně dělá, jak vypadá ta lektorská činnost přesně. Chtěli jsme se inspirovat navzájem. Nakonec jsme dostali na jedno místo 260 lidí. Takže je vidět, že zájem je obrovský. Lidé se ptají, zda se to bude opakovat.

12:30 – Každý týden vedu kurzy pro učitele, říkám jim krok za krokem, jak postupovat. Za poslední rok jich bylo kolem dvou tisíc. Na různých akcích se pak ptám těch učitelů, jestli to používají, a oni často říkají, že vlastně moc ne. Mají totiž problém s implementací. Velká část těch učitelů je stále ve fázi vzdělávání, nejsou si jistí, jak s tím pracovat. Proto se Seznamem od října spouštíme Akademii mediálního vzdělávání, která bude zaměřená na učitele, aby dostali sebedůvěru, aby věděli, jak začít.

15:20 – Jsou učitelé dostatečně vzděláváni v oblasti zneužívání apod.? – Ta situace se hodně zlepšila, je to vidět na mnoha aspektech, třeba že se zcela omezilo dotýkání dětí. I to, že jsme děti přestali fackovat a řvát na ně. To je na ústupu. Rodiče navíc vyžadují naprosto bezpečné prostředí.

17:10 – To, co se děje ve školách, je odrazem společnosti. Ale myslím si, že ty školy jsou na tom podstatně lépe. Sledujeme třeba, jestli děti nemají modřiny, nejsou doma bité, máme respektující přístup atd. Do škol se dostávají nástroje, jakým způsobem tohle detekovat.

19:28 – I mezi rodiči je vidět vývoj v čase, dnes tady je jiná generace rodičů, máme jiné standardy komunikace. A samy děti si taky uvědomují, že mají nějaká práva, dokážou se samy ozvat.