Šťastný podcast: Nejdřív OSN, pak i EU. Česko opouští světové organizace

Už jen něco málo přes 220 dní nás dělí od voleb do Evropského parlamentu, což je nejvyšší čas se o nich začít bavit. V aktuálním Šťastném pondělí jsme se podívali na pravděpodobné složení kandidátek pro nadcházející eurovolby a vybírali tu nejsměšnější z nich.

Ale ve Šťastném podcastu jsme se jako už tradičně rozhodli podívat i do minulosti a zeptat se: které volby přinesly ty nejvíc fascinující výsledky, nad kterými i po tolika letech překvapeně pozdviháme obočí a podtrháváme je nesouhlasnou vlnovkou?

„Hned ty první eurovolby v roce 2004 byly zajímavé tím, že se tam ještě ve větší míře objevovali lidé, u kterých byste nikdy neřekli, že by se do Evropského parlamentu chtěli, nebo dokonce mohli dostat. A víte, kdo se tam tenkrát opravdu dostal? Prosím o fanfáru – Jana Bobošíková. A mimochodem, byla na kandidátce s názvem Nezávislí spolu s Vladimírem Železným, tehdejším majitelem Novy. Ale do dalších voleb se samozřejmě stihli rozhádat,“ líčí Jindřich Šídlo spletitou historii dávných volebních paktů a spojenectví.

Ale jak připomíná Konstantin Sulimenko, nebylo to jediné zábavné uskupení v prvním klání o pozice europoslanců: „Kandidovala totiž taky strana Viktor Kožený – Občanská federální demokracie“. A to i navzdory tomu, že Viktor Kožený byl už v té době mnoho let na útěku na Bahamách.

Ale nejen volby v roce 2004 stály za to. Všechny možné zábavné postřehy z let 2009, 2014 i 2019 vám v aktuálním Šťastném podcastu samozřejmě přineseme také.

V druhé části jsme se opět i s Terezou Povolnou věnovali sociálním sítím a tomu, co všechno jsou na ně politici schopní napsat. Tentokrát nebyla o témata nouze – 28. říjen totiž přinesl celou řadu síťových anekdot.

„Největší okénko slávy či pozornosti pro sebe ukradla v tento sváteční den ministryně obrany Jana Černochová. Ale já bych chtěla říct, že my jsme to tady ve Šťastném podcastu možná předpovídali, protože my už jsme tady v jednom z předchozích dílů této sezóny řešili, že Jana Černochová má speciální zálibu. A tou je tweetování, tedy dnes již postování na sociální síti X, v pozdních hodinách,“ popisuje Povolná.

Řeč je o příspěvku, kterým Jana Černochová odstartovala debatu o tom, jestli nemá Česko vystoupit z OSN. A odstartovala ji i ve Šťastném podcastu.

„Není moc o čem diskutovat,“ krčí rameny Sulimenko, „Jana Černochová napsala ******** a myslím, že to dobře ví. To, co navrhuje paní ministryně, je, jako kdybyste měli velkou rodinnou sešlost v obýváku a přišel tam i jeden rasistický dědeček, ale místo toho, abyste nadávali na toho rasistického dědečka, tak nadáváte na obývák a křičíte, že odejdete z obýváku a už se do něj nikdy nevrátíte.“

„Dobře, ale proč má ten rasistický dědeček právo veta na to, co budeme večeřet?“ kontruje Jindřich Šídlo, „ale já bych taky nevystupoval ani nerozpouštěl OSN, protože bych se chtěl jet podívat do toho jejich krásného baráku v New Yorku.“

Kdo nakonec velmi poučenou akademickou debatu na téma OSN vyhrál? To zjistíte v závěru Šťastného podcastu. Pustit si ho můžete buď ve své oblíbené podcastové aplikaci, nebo v přehrávači v úvodu článku. A s další epizodou se přihlásíme opět za týden.