Hlavní obsah

Bez tlumočníků by v Afghánistánu nešlo existovat, říká kameraman

Foto: Profimedia.cz

Bojovník Tálibánu na check pointu v afghánském Kandaháru.

Reklama

17. 8. 19:22

Afghánistán navštívil takřka čtyřicetkrát a země mu navždy přirostla k srdci. Kameraman Televize Seznam Lukáš Roganský si sám vyzkoušel, jak důležitá je v Afghánistánu práce tlumočníků. Bez nich nejde v zemi existovat, říká.

Článek

„Je to tedy neskutečné číslo,“ říká o počtu návštěv Afghánistánu kameraman Televize Seznam Lukáš Roganský. „Ale je potřeba ho brát trochu s rezervou, protože některé cesty byly jen na otočku nebo jen na jednu nebo dvě noci. Nejdéle jsem tam byl tři týdny v kuse,“ dodává mimo jiné spoluautor slovenského dokumentu V tieni pod Hindukúšom.

Dohromady za svou kariéru strávil Roganský v zemi sedm až osm měsíců. „Kdy jsem byl v Afghánistánu poprvé, si asi nevzpomenu, v životě jsem totiž udělal tu chybu, že jsem si nepsal cestovatelský deník. Bylo to ale asi zhruba před patnácti roky. Naposledy pak před šesti lety,“ vzpomíná Roganský. Nejdéle, tedy tři týdny v kuse, byl v Afghánistánu během natáčení dokumentu o Provinčním rekonstrukčním týmu v Logaru. Nejčastěji zemi navštěvoval jako kameraman zpravodajství České televize.

Nejen v Česku jsou aktuálně afghánští spolupracovníci velké téma. Jaká je tvá zkušenost s nimi?

Každý člověk je jiný, někteří byli přímo místní, například když jsem pracoval v Logaru, byli přímo odtamtud. Často to ale byli také Afghánci žijící v Čechách, kteří šli pracovat jen na základnu. Bez těch lidí by tam ale nešlo vůbec existovat. Když přijede nějaký voják nebo velitel, tak ať je sebelepší, nikdy my Evropané a ani Američané nemůžeme pochopit mentalitu místních lidí. Bez tlumočníků bychom nevěděli, jak s těmi lidmi (místními) jednat, jak se jim představit nebo jaké jsou na místě tradice.

Bez tlumočníků by komunikace s kmenovými vůdci nebyla vůbec možná. Už jen díky tomu, že skutečně znají místní mentalitu a způsob, jak s místními mluvit nebo jaká jsou zdejší pravidla slušného chování.

Dá se tedy říci, že úlohou tlumočníků není jen čistě samotný překlad, ale také pomoc s organizací na místě a vůbec bližší poznání konkrétního místa?

Určitě. Já mám takovou zkušenost, že nám (tlumočníci) pomáhali s místními lidmi komunikovat a zařizovat spoustu dalších věcí. Například když jsem byl v Kábulu s Václavem Moravcem, věděl jsem, že je tam blízko vězení a napadlo mě: Pojďme natočit odtamtud reportáž. Tak jsem zašel za jedním tlumočníkem a ten nám pomohl vše vykomunikovat. Tlumočníci mají v Afghánistánu za úkol nejen tvrdé překládání, ale i obecně pomoc s komunikací.

Jak je vlastně obtížné v Afghánistánu tlumočníka sehnat?

Není to jednoduché, ti lidé jsou totiž neustále v ohrožení. Ti, kteří tam pracovali z Čech, mají na místě rodiny. Pracoval jsem s jedním tlumočníkem v Logaru, který sice žije v Čechách, ale rodinu měl právě přímo v Logaru. Kdyby se Tálibán dozvěděl, že člen rodiny pracuje pro Američany, byl by to konec. Většina to dělá hlavně pro peníze, každý z nich ale riskoval nejen svůj život, ale hlavně životy své rodiny.

Foto: Archiv Lukáše Roganského

Lukáš Roganský jako kameraman České televize v Afghánistánu.

Jak tlumočníky a spolupracovníky zahraničních jednotek a novinářů vnímají místní?

To se úplně nedá paušalizovat. Samozřejmě záleží na oblasti. Během přítomnosti Spojených států a NATO byly regiony, kde místní spíše sympatizovali s Tálibánem, zatímco v jiných zase spíše s afghánskou vládou. Tam místní brali tlumočníky jako ty, kteří pomáhají vládě, aby Afghánistán někam směřoval. Ale myslím si, že v těch částech, kde jsou spíše protalibánští obyvatelé, tak tam ani nebylo možné veřejně vědět, kdo se živí jako tlumočník.

Je na základě tvých zkušeností práce tlumočníka čistě mužská profese nebo je možné, aby se tak živily i ženy?

Upřímně já osobně jsem ženu jako tlumočnici během svého pobytu v Afghánistánu nezažil, jen jsem o tom slyšel, tuším u Člověka v tísni.

Jsi ještě dnes v kontaktu s někým v Afghánistánu?

Bohužel ne. Setkával jsem se nějakou dobu po odchodu z České televize s Afgháncem, který měl rodinu v Logaru. V té době byl asi on i jeho rodina v bezpečí, protože město bylo většinově pro NATO. Ale dnes, kdy Tálibán ovládl i Logar, to asi pro jeho rodinu ani pro něj nebude vůbec jednoduché.

Foto: Archiv Lukáše Roganského

Lukáš Roganský jako kameraman České televize v Afgánistánu.

Afghánistán jsi navštívil čtyřicetkrát, strávil tam téměř osm měsíců, natočil o něm dokument. Nakolik je to pro tebe za aktuální situace osobní téma?

Pro mě je to teď až moc osobní téma. Tím, jak jsem tam jezdil, mě Afghánistán čím dál víc zajímal, přečetl jsem o něm desítky knih a tu kulturu mám strašně rád. Stejně tak mám rád tu krajinu, ty lidi. Proto to je pro mě teď hrozně těžké sledovat. Obyčejní lidé jsou zde hrozně hodní a dobrosrdeční, i kdyby jim doma zbýval poslední chléb, tak vám ho dají.

Každý si může říci: Tak měli bojovat. Ale není to tak jednoduché, protože ten národ má jinou mentalitu než máme my. Vím, že to teď pro ty lidi bude hrozné. Spousta věcí se tam teď děje jen naoko, například že dnes ráno na afghánské televizi moderovala žena, to jsem bytostně přesvědčený, že bylo jen gesto k Západu, ke kterému navíc může dojít jen v Kábulu.

Je také potřeba brát v potaz to, že Tálibán není jednotný, je to mnoho frakcí. To znamená, že když Tálibán převezme vládu, tak ani on nebude mít kontrolu nad celým územím, protože jednotlivým regionům vládnou kmenové rady. Například právo šaría si tak bude každé území vykládat po svém. Takže to, co bude platit v Kábulu, nemusí být stejné i pro odlehlé oblasti.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované