Hlavní obsah

Blog: Absurdní obhajoba odpíračů očkování

Jan Stránský
editor domácího zpravodajství
Foto: Unsplash

Covid-19 útočí dál za nepochopitelné asistence odpíračů očkování.

Reklama

13. 7. 9:00

Očkování proti covidu-19 vstoupilo v Česku na pole filozofie. Hledá se odpověď, co s lidmi, kteří sabotují zápolení s pandemickou katastrofou.

Článek

Potýkání se s koronavirem postoupilo z roviny čistě zdravotní na půdu etiky a morálky. V posledních dnech, kdy je už zřejmé, že očkovat se může prakticky kdokoliv, se začínají kompetentní mozky zaobírat ožehavou, choulostivou otázkou. Totiž nakolik se má česká společnost napříště ohlížet na ty, kteří bez závažného důvodu – především zdravotního – očkování odmítají.

„Nastane otázka: Co dělat s tím zbytkem? Zatím je to asi 30 procent lidí. A pokud rozvolníme, v tomto případě to takřka s jistotou povede k tomu, že budeme mít tisíce a možná desetitisíce vážně nemocných a možná až tisíce obětí. Nechci strašit, ale matematika je neúprosná a zkušenost už máme,“ řekl na konci minulého týdne Českému rozhlasu Plus biochemik Jan Konvalinka. „A teď je tady otázka. Etická, možná zčásti právní, určitě morální: Jestli kvůli lidem, kteří se vědomě a svobodně rozhodli, že se nenechají naočkovat, celou zemi zastavíme, protože se nám budou plnit nemocnice a budou umírat lidé. Lékaři musí poskytovat péči hlupákům, ignorantům i lidem, kteří jsou nezodpovědní. Otázkou je, jestli to máme my ostatní platit,“ dodal.

Ostatně, včera v pořadu Seznam Zpráv Ptám se já profesor epidemiologie a lékařské statistiky na britské University College London Hynek Pikhart řekl, že oněch třicet procent odmítačů představuje vážný problém. „Ve spoustě evropských zemí je ten poměr podobný, mezi dvaceti až třiceti procenty, ale sedmdesátiprocentní proočkovanost se nezdá dostatečná, zvláštně u varianty delta. Je obava, že delta mutace zasáhne evropské země více než Británii.“

V Británii prý panuje poměrně jednoznačný konsenzus, že očkování může vyvést zemi z problémů. Podle profesora je účinné právě i proti variantě delta. „V Británii je velký počet nakažených mezi neočkovanými nebo lidmi s jednou dávkou očkování. Ti, co měli dvě dávky očkování – a nezáleží, zda od firmy Pfizer nebo AstraZeneca – mezi nimi se zdá, že je účinnost vysoká,“ uvedl.

V potaz je ale třeba brát i názory opačné. Například advokátka Zuzana Candigliota, která se zabývá zdravotnickým právem a právy pacientů, hovoří rovnou o šikaně neočkovaných. „Všem je vnucováno očkování jako jediná cesta k normálnímu životu. (…) Abych se asi radši nechala zmanipulovat k experimentálnímu očkování, jehož dlouhodobý dopad na zdraví je neznámý, jehož účinnost na přibývající mutace je rovněž neznámá a jehož aplikace nám bude vnucována každý rok,“ řekla v rozhovoru pro Parlamentní listy. „Obávám se toho, že stát bude činit nátlak na pravidelné očkování proti covidu a rozdělí společnost na privilegované očkované a na ty neočkované, kterým budou odpírána práva a svobody pod záminkou, že představují riziko. Ta presumpce nákazy u zdravých lidí je děsivá.“

Přísná slova. Přesto, myslím, neuvážená. Očkovaní lidé nejsou privilegovaní, jak se domnívá advokátka Candigliota. Pokud tedy za výsadu nepovažujeme eventualitu, že vám v přirozené reakci na vakcínu bude dva dny zle.

Podobně absurdní je konstrukce, že „neočkovaným budou odpírána práva a svobody pod záminkou, že představují riziko“. Neočkovaní lidé totiž nebezpečím skutečně jsou. Bojkotují úsilí o dosažení co nejvyšší kolektivní imunity, což je jediný definitivní exit z kruhového objezdu pandemie. A ještě: Nejsou to odmítači očkování, komu je odpírána svoboda. Přesně naopak. To oni berou svobodu ostatním, kupříkladu opakovanými restrikcemi vynucenými horšící se epidemickou situací nebo – nedej bože – dalšími lockdowny, které nás možná čekají.

Biochemik Konvalinka v návodu, jak dál, zmiňuje, že „jednou z myšlenek je, aby (neočkovaní) platili větší zdravotní pojištění. Protože bezpochyby jejich rozhodnutí povede k větším výdajům na lékařskou péči“. Jiní odborníci míní, že by očkování mělo být povinné.

Nevím.

Světová zdravotnická organizace před časem uvedla, že povinné očkování může naopak velkou část lidí znechutit. A Ranit Mishoriová, poradkyně organizace Lékaři pro lidská práva, řekla toto: „Vždy – i v problematice veřejného zdraví – zabírá odměna, ne hrozba klackem.“

Odměnu zatím naše země očkovaným nenabízí. Pokud tedy nepočítáme lehce pubertální loterii o mobil nebo tenisky, kterou se od včerejška snaží k vakcinaci lákat Andrej Babiš. A klacek čili nějakou formu „trestu“ naštěstí rovněž ne. Nebylo by to patřičné, důstojné, prospěšné ani efektivní.

Nakonec asi nezbývá než rezignovaně konstatovat, že odmítači očkování Česku se zvládnutím covidové katastrofy pomoci zkrátka nechtějí. Naopak. Úsilí většiny národa sabotují. Paradoxně i k vlastní škodě.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované