Hlavní obsah

Podle právníka může britská vláda zastavit brexit i bez souhlasu ostatních států

Britská vláda může zvrátit brexit bez souhlasu zbylých států EU, myslí si právní zástupce Soudního dvora EU. (Video: Zuzana Lachnitová, AP)

Velká Británie může podle advokáta Soudního dvora Evropské unie Campose Sáncheze-Bordony jednostranně stáhnout své oznámení o odchodu z EU. Musí tak ale učinit před formálním uzavřením smlouvy. Doporučení advokáta není závazné a záleží, jak v otázce rozhodne Soudní dvůr Evropské unie.

Článek

Advokát Sánchez-Bordona zveřejnil svůj právní názor ve svém návrhu pro unijní soud, který se při finálním rozhodování o věci jeho pohledem může, ale také nemusí řídit. S žádostí o výklad článku 50 Lisabonské smlouvy, kterou se okolnosti britského odchodu z EU řídí, se na unijní soudní instanci obrátil soud ve skotském Edinburghu kvůli sporu mezi skupinou prounijních skotských politiků a britským ministrem pro brexit.

Podle názoru generálního advokáta není tato otázka akademická ani předčasná či nadbytečná, což byl názor britské vlády. Ta míní, že soud EU věc vůbec neměl řešit, protože kabinet nemá v úmyslu odvolávat svůj odchod z EU k 29. březnu.

Věc má podle Sáncheze-Bordony naopak „zřejmý praktický význam a je zásadní k vyřešení sporu“ u skotského soudu. Tomu by měl unijní soud doporučit, aby prohlásil, že britská strana může brexit jednostranně odvolat, míní generální advokát.

Podle jeho názoru lze totiž článek 50 unijní smlouvy, který podobnou věc vůbec neřeší, vykládat s ohledem na mezinárodní právo, především na Vídeňskou úmluvu o smluvním právu. Podle ní mohou strany odstoupit od mezinárodní smlouvy před tím, než taková smlouva vstoupí v platnost, a z definice se jedná o jednostranný akt a projev suverenity odcházejícího členského státu EU.

Generální advokát také upozornil, že článek 50 hovoří o tom, že stát, který má zájem EU opustit, Evropské radě oznámí svůj „záměr“ odejít, a nikoliv své „rozhodnutí“ – a záměry je možné měnit.

Podle názoru Sáncheze-Bordony je článek 50 Lisabonské smlouvy výrazem principu respektování k národním identitám členských zemí EU a umožňuje jim odchod, pokud si myslí, že taková identita je neslučitelná s členstvím v Unii. Nesprávnou a omezující interpretací by podle něj bylo článek vykládat tak, že členská země, která změní svůj názor a přeje si nadále pokračovat v členství, by byla v tomto svém přání omezována.

Doporučujeme

Další zprávy

Reklama