Hlavní obsah

„Brzy skončí poslední lockdown.“ Kulveit vidí jediné riziko

Foto: David Neff, Seznam Zprávy

Pokud se podaří mít v červnu naočkovaných 70 procent dospělých a zároveň si nenaimportujeme nějaké hnusné mutace, tak léto už bude celkem normální, říká vědec Jan Kulveit. (ilustrační foto)

Reklama

26. 3. 6:00

V dubnu do škol, v květnu pivo na zahrádce, v červnu první velké akce. Jan Kulveit, který působí na Univerzitě v Oxfordu, v rozhovoru pro Seznam Zprávy zároveň upozorňuje na velké riziko, které se tentokrát už nesmí podcenit.

Článek

„Je to riziko importu a rozšíření infekčnějších mutací. A bohužel mám pocit, že je tu zase tendence ho podceňovat, vůbec to není tématem státu,“ říká Jan Kulveit, expert na globální rizika a modelování pandemií.

Je členem nedávno ustanovené skupiny vědců MeSES (Mezioborová skupina pro epidemické situace), která nabízí rady české vládě, jak postupovat při dalším zvládání epidemie koronaviru. Pokud je vláda vyslyší, Kulveit předpokládá, že opravdu brzy skončí poslední lockdown pandemie koronaviru. „Vidím to tak na osmdesát procent.“

V rozhovoru velmi otevřeně popisuje, proč se v Česku začátkem letošního roku rozjela britská mutace, která připravila o život tisíce lidí, jak před prázdninami zafunguje očkování velké části dospělé populace a jak se musí v létě stát chovat, dokud nestlačí počet nových případů na úplnou nulu.

Hodně lidí už covid mělo, i to je brzda epidemie

Zabýváte se modelováním pandemií a matematickými modely, tak vám na úvod položím hned tu „nejjednodušší“ otázku, která zajímá každého: Kdy se vrátí život zase k normálu? Kdy se nebudeme pohybovat jen v rámci okresu? Kdy půjdou děti do škol? Kdy se otevřou obchody? Kdy budeme zase cestovat?

Myslím, že děti se vrátí do škol v dubnu. Obchody? Ty se otevřou spíš začátkem května. Zahrádky restaurací? Asi taky v květnu.

Kulturní a sportovní akce pro stovky i více lidí?

Ty budou spíš otázkou léta. Dovedl bych si představit, že v červnu by šlo nějaké masové akce povolit s tím, že ti, kteří tam budou smět, budou buď naočkovaní, anebo se u vstupu otestují.

Myslíte antigenním testem?

Myslím kvalitním antigenním testem. Bohužel jsou mezi nimi obrovské rozdíly v citlivosti.

Dobře. Když jste tyto kroky takto rozfázoval, zajímá mě, jaké faktory u nich budou hrát roli. Kolik lidí bude tou dobou naočkovaných? Nebo jak bude slábnout vir vlivem teplého počasí?

Můžeme nad tím uvažovat podle toho, jaký vliv má který faktor na reprodukční číslo R. Jeden vliv mají ta plošná omezení. Další věc je testování. No a další věc je očkování: to si můžete jednoduše představit tak, že když se naočkuje jedno procento lidí, tak reprodukční číslo klesne o jedno procento.

Tak pokud teď máme naočkovaných nějakých 16 procent…

… tak toto procento očkovaných ubírá hodnoty reprodukčního čísla. Část lidí pak má imunitu z prodělané nemoci, a to i s ohledem na to, že ta imunita není perfektní. Ale to, že tu nemoc už hodně lidí prodělalo, tu epidemii brzdí. Další vliv mají plošná omezení, ale i to počasí, které jste zmiňoval.

Foto: Nikol Mudrová, Seznam Zprávy

Jan Kulveit

Při návratu z Brazílie do izolace v hotelu

Hodně lidí se obává toho, že když se bude rozvolňovat stylem, jak jste to popsal – duben: děti do škol, květen: obchody a zahrádky a tak dále –, jestli to nebude znamenat zase onu známou metodu „brzda–plyn“, tedy že rozvolníme, epidemie se vzápětí zase rozšíří a pak to zase všechno pozavíráme. Je důvod k obavám?

V tomto jsem optimista. Věřím, že už to bude trvalý stav. Ale závisí to na jednom riziku, na které naše skupina MeSES upozorňovala, a to je rozšíření infekčnějších variant koronaviru, kterým se daří utéct té existující imunitě. To by mohlo optimistické vyhlídky poněkud pokazit.

Co přesně vaše skupina doporučuje vládě?

Naprosto základní věc: musíme se ze všech sil snažit zabránit importu infekčnějších mutací. Pokud tedy někdo potřebuje cestovat do Brazílie, kde je ta velmi nepříjemná mutace nazvaná P1, nebo na jih Afriky nebo na Zanzibar, kde jsou také rozšířené infekčnější mutace, tak by to po příletu zpátky nemělo být tak, že je na něm, jak se izoluje, ale musíme jít cestou, jakou jde řada jiných zemí. To znamená, že jsou státem určené karanténní hotely, a když někdo přiletí z těchto částí světa, je na čtrnáct dnů v takovém zařízení izolován. Tím by se dalo zabránit importu nakažlivějších mutací.

Doporučujeme tedy opatření, které není plošně omezující a které může snížit riziko, že když už tady máme čtvrtou vlnu způsobenou britskou mutací, tak bychom si přidali ještě pátou vlnu té brazilské. Riziko by se dalo omezit i tím, že se bude z PCR testů třeba tisíc vzorků za týden takzvaně sekvenovat, abychom opravdu věděli, co se s tím virem děje.

Myslíte tu metodu, kterou jsme tady začátkem roku podcenili při podezření na rozšíření britské mutace?

Ano. Tady bylo jasné, že se tu britská mutace šíří. Už v polovině prosince jsme měli odhady, že by tady mohla v polovině února převládnout – a to se přesně stalo. U britské mutace bohužel neproběhl nějaký vážný pokus dotrasovat ty importy. V půlce prosince tu mohly být desítky případů, možná stovka. Kdyby tehdy někdo obtelefonoval podle údajů leteckých společností lidi, kteří přiletěli z Británie, a poslal je ještě jednou na testy, tak jsme sice importu britské mutace nezabránili, ale mohli jsme ji zpomalit o několik týdnů.

U nás byla dominantní v polovině února, v jiných zemích ta vlna způsobená britskou mutací jede vlastně teď. Česko je v tom bohužel napřed. A to znamená, že spousta lidí umře před tím, než dostanou vakcínu. Kdybychom tu vlnu měli posunutou jenom o měsíc, tak je vidět, že očkovaných už je asi milion. A milion lidí už pokrývá dost těch rizikových skupin, které by měly riziko vážného průběhu.

Z toho, co teď říkáte, pane Kulveite, ale plyne naprosto zásadní věc: britská mutace k nám přišla zbytečně v plné síle mnohem dřív, než jsme ochránili lidi z rizikových skupin.

To je pravda.

A do jiných států přichází teď, když už ti rizikoví jsou proočkovaní.

Ne úplně. Většina zemí v Evropě – my jsme teď v počtu naočkovaných zhruba na evropském průměru.

Proč se to u nás ale stalo? Proč se tady britská mutace nekontrolovaně rozšířila tak brzy?

Protože jsme ty vzorky málo sekvenovali.

A teď věříte tomu, že při riziku dalších infekčnějších mutací už budeme sekvenovat důsledněji?

Nevím. Mám pocit, že riziko importu a rozšíření dalších mutací je zase podceněné. Shodne se na něm sice většina vědecké komunity, ale skoro vůbec to není tématem státu. Nemám pocit, že by to stát zařadil jako nějakou znatelnou prioritu – že toto bude sledovat a bránit tomu.

Omezená schopnost státu něco dohodnout

S doporučením na důslednou kontrolu mutací a státem organizované karanténní „hotely“ po příletu z rizikových oblastí přišla vaše skupina MeSES minulou středu. Už máte reakce z Ministerstva zdravotnictví, případně od dalších politiků? Akceptují tento váš krok?

Mám spíš pocit, že tu je problém omezení pozornosti. Ti politici jsou typicky přetížení tím, co všechno mají rozhodovat. Na jednu stranu my jim doporučujeme zvětšit interval mezi dvěma očkovanými dávkami. Dalším výrazným tématem je, jestli se rozvolní o den nebo o týden dřív, nebo později. No a to hlídání mutací nepůsobí jako urgentní.

No ale my bychom byli hrozně neradi, aby se opakovalo to, co s tou britskou mutací. Když jsme se v první polovině ledna jako vědecká poradní skupina potkali s představiteli vlády a upozorňovali je na nedostatek testování a říkali jsme jim, že se nesekvenuje, že tu máme britskou mutaci a hrozí čtvrtá vlna…

Komu jste to říkali?

Představitelům vlády.

Pod tím si můžu představit ministra zdravotnictví Blatného a premiéra Babiše? Je to tak správně?

To si představujete dobře. Mně v tomto případě ale nejde o to, ukázat, že nás někdo měl poslouchat. Jde o to, aby se to neopakovalo, aby se ty mutace znovu nepodcenily.

Vrátím se k jedné z předchozích otázek: jaké máte zatím reakce na vaše doporučení, ať už se týkají mutací, anebo odložené druhé dávky vakcíny, aby bylo tou první naočkováno co nejdřív co nejvíc lidí? Pokud vím, Rada vlády pro zdravotní rizika po jednání s vámi rozhodnutí odložila o další týden. Na co to při těch jednáních naráží?

Upřímně řečeno, já úplně nevím. Kdybych měl spekulovat, tak částečně si myslím, že to je omezená schopnost státu implementovat věci nebo něco dohodnout. Mám takovou představu, že spousta těch lidí, kteří by to měli řešit, tak denně tráví neuvěřitelné množství času na různých jednáních a odborná skupina jim navrhuje tohle a tohle a do toho nějaké sportovní svazy potřebují řešit, kdy a jak otevřít sport.

Rozumím. Takže nám nezbývá než doufat, že tentokrát – po zkušenosti s tragickou čtvrtou vlnou – budou politici brát vaše doporučení ohledně kontroly mutací a státem organizovaných karantén vážně.

Stačí se podívat i na Británii: tam už je poměrně vysoká proočkovanost, ale velmi intenzivně tam brání importu mutací. Mají tam „red list“, a kdo přiletí z těch „červených“ zemí, tak se povinně ubytuje v nějakém vyhrazeném hotelu, který neopouští, udělá si testy a maximálně se ten pobyt dá zkrátit o čtyři dny, pokud má i druhý test negativní.

Při 70 % naočkovaných počet případů klesne k nule

Když už mluvíme o očkování: v Česku už je naočkována většina lidí ve věku nad 80 let a část lidí ve skupině 70+. V nemocnicích je ale na jednotkách intenzivní péče čím dál více pacientů s těžkým průběhem covidu-19 ve věku pod 60 let. Není to důsledek toho, že starší generace už jsou v důsledku očkování imunní a virus začíná agresivněji napadat mladší skupiny?

Ne, to je tím, že britská mutace je obecně agresivnější. Podle dat z Británie má asi 1,6krát větší smrtnost. Což znamená, že i průběh té nemoci je před tím těžký. A mají ho těžký i ti mladší. To je jeden faktor.

Druhý faktor je, že ve skupině 80+ se už projevuje vakcinace, podíl úmrtí osmdesátníků klesá. Bez jejich očkování bychom tu dnes měli mnohem víc mrtvých. A třetí faktor, ovlivňující to, kdo dnes leží na JIP, je v tom, že s přetížením nemocnic se mění kritéria, kdo je tam léčený. Pokud si nějaká nemocnice – když má omezený počet lůžek – vybírá: když se jim zhorší někdo, komu je 62 let a má vysoký tlak, a proti němu by se zhoršil někdo, komu je 84 a má roztroušenou sklerózou. Tak se na té JIP ocitne ten šedesátník.

A ten osmdesátník?

Ten je na standardním lůžku s kyslíkem. V okamžiku, kdy je kapacita zdravotní péče omezená, tak to není tak, že by osmdesátník byl bez péče, ale mění se měřítko toho, koho léčit s nejvyšší podporou života, jakou současná medicína umí lidem poskytnout. Proto tam tolik osmdesátníků neleží.

Pořád platí, že nás z toho všeho může dostat očkování?

Jasně.

Pokud by platilo, co ministr zdravotnictví Blatný oznámil ve středu, tedy že do konce června by mohlo být naočkováno 70 procent dospělé populace, co to bude znamenat pro další šíření viru? Při jeho tendencích mutovat, při cestování lidí během léta…?

Pokud se podaří mít v červnu naočkovaných 70 procent dospělých a zároveň si nenaimportujeme nějaké hnusné mutace, tak léto už bude celkem normální. Počet nakažených poklesne někam k nule.

A to přes to, že těch 30 procent naočkovaných ještě nebude? Nebude virus útočit agresivněji mezi nimi?

Každé procento naočkovanosti snižuje reprodukční číslo o jedno procento. Když budeme mít naočkováno 70 procent populace, tak to automaticky snižuje reprodukční číslo o 70 procent. Potom nějaké další snížení i z těch 30 procent, kteří nebudou naočkovaní, způsobí, že část z těch lidí bude mít imunitu, protože virus prodělali. A dokonce tam bude taková korelace, že i část lidí, kteří teď odmítají očkování, jsou ti, kteří se chovají rizikově, takže taky můžou mít imunitu, protože ten virus už chytli.

A potom – letní podmínky, kdy lidé tráví víc času venku, víc větrají, tím se to reprodukční číslo také snižuje. Takže z toho všeho vyplývá, že reprodukční číslo bude menší než 1 čili virus bude mít tendenci mizet. Tím ale neříkám, že se nemůžou objevit nějaká izolovaná ohniska.

Můžeme tedy prohlásit, že v létě pandemie končí?

Takhle bych to neřekl. V létě bude čekat Evropu důležité rozhodnutí: jestli opravdu virus dotlačíme na nulu, necháme ho zmizet a budeme si hlídat hranice. Budeme mít příznivé podmínky, aby se celá Evropa stala „Green Zone“: virus tady nebude a budeme moct žít úplně normálně. Ale je potřeba hlídat hranice před importem.

Jak se dá zařídit ta nula?

V podstatě se k ní dotestovat a dotrasovat. Nespokojit se s tím, že čísla nových případů budou nízká, jako třeba deset za den. Skutečně to dotlačit na nulu. Když se dostaneme na nulu, tak tu není, co by se dál šířilo. A Evropa bude bez covidu a bude se bránit importu. Možná bude existovat omezení cestovat do Ameriky, nebo do jiných zemí, do Austrálie. To je jedna možnost, jakou se Evropa může vydat. Ale za tu „Green Zone“ zaplatí omezením cestování. Tak to dělá spousta zemí v Asii. Mají tam v klidu akce pro mnoho tisíc lidí a opravdu žijí jakoby normálně. Akorát když přijede cizinec z té zamořené Evropy, tak ho na čtrnáct dní strčí do hotelu.

A druhá možnost, kterou bude mít v létě Evropa?

Ta je v tom, že se Evropa spolehne na vakcinaci a nechá hranice otevřené. A v ten okamžik vážně nevím, protože bude sice naočkováno třeba 70 procent Evropy, ale většina světa naočkovaná nebude. A vlastně čím víc lidí ten virus má, zjednodušeně řečeno, tak tím má virus více prostoru, aby mutoval a vyvíjel verze, které utečou té imunitě.

Druhou část rozhovoru s Janem Kulveitem o tom, proč právě Česko patří k nejpostiženějším státům světa a kdo se na tom podepsal, přineseme o víkendu.

Členové Mezioborové skupiny pro epidemické situace

MUDr. Petr Smejkal, vedoucí skupiny, lékař a hlavní epidemiolog v institutu IKEM

PhDr. Martin Buchtík, Ph.D., sociolog, ředitel ústavu STEM

Prof. RNDr. Zdeněk Hel, Ph.D., imunolog, University of Alabama, Birmingham, USA

MUDr. Daniel Dražan, praktický lékař pro děti a dorost, člen výboru České vakcinologické společnosti

Doc. MUDr. František Duška, Ph.D., AFICM, EDIC, proděkan 3. lékařské fakulty UK, přednosta Kliniky anesteziologie a resuscitace, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady

Prof. RNDr. Dagmar Dzúrová, CSc., profesorka demografie, Přírodovědecká fakulta UK

Prof. Ing. Štěpán Jurajda, Ph.D., profesor ekonomie, CERGE-EI, člen NERV

Mgr. Jan Kulveit, Ph.D., Senior Research Scholar, Future of Humanity Institute, Oxford University

Prof. JUDr. Jan Kysela, Ph.D., DSc., vedoucí katedry politologie a sociologie, Právnická fakulta UK

Ing. René Levínský, Ph.D., výzkumník, CERGE- EI, ředitel Centra pro modelovaní biologických a společenských procesů

Doc. MUDr. Rastislav Maďar, PhD., MBA, FRCPS, epidemiolog, děkan Lékařské fakulty Ostravské univerzity

RNDr. Ruth Tachezy, Ph.D., viroložka, vedoucí katedry genetiky a mikrobiologie, Přírodovědecká fakulta UK

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené