Čína začala být drahá. Česká firma vrací výrobu zpátky do Orlických hor

Autoprůmysl je vzhůru nohama a tradiční dodavatelé do automobilek tak hledají i jiné cesty a jiné zákazníky. Společnosti Isolit Bravo z Jablonného nad Orlicí se podařilo výpadek z automotivu nahradit novými zákazníky, a to i z nových oblastí.

„Jsou to firmy z okruhu hraček - ty běží i v krizi, druhá oblast jsou přístroje pro domácnost. Tady pozitivně zapůsobilo zdražení dopravy z Číny a časové natažení dopravních cest. My jsme se dříve hodně pohybovali ve vývoji a výrobě kuchyňských spotřebičů. Pak jsme ale o 90 procent toho přišli, protože tento průmysl se přestěhoval do Číny,“ říká pro Byznys Seznam Kvido Štěpánek s tím, že už teď se firma vrací ke spolupráci se značkami jako Philips a SEB (Tefal a Rowenta) a pracuje i na návratu své vlastní značky Bravo z Číny zpět do Jablonného.

„Je tam vždy technologická příprava, technická příprava, musíte vyrobit nástroje, formy. Nejde to ze dne na den, z týdne na týden. Už teď na tom ale pracujeme. Řádově se bavíme o roku dvou, kdy to vrátíme,“ říká Štěpánek.

Autoprůmysl prochází složitou dobou, suroviny zdražují a chybí. Jak se v takovém prostředí podniká?

Je to zajímavé, není to jednotvárné. Je to o poznání těžší, ale skoro bych řekl i zajímavější.

Zajímavější?

Skoro bych řekl, že předtím to byla taková rutina. Všechno běželo tak, jak se naplánovalo, suroviny byly, lidé byli, zakázky byly… Všechno bylo. Teď se celý ten řetězec rozhoupal, na mnoha místech přerušil a je to příležitost pro tvůrčí osobnosti.

Tou vy jste, přesto kde konkrétně ty příležitosti teď vidíte?

V zaběhaném stavu se prostě hledají hůř. Já si pamatuji, že když jsme po revoluci začínali, měl jsem anglického zákazníka, který mi říkal, že nám strašně závidí, protože u nás se všechno teprve tvoří, zatímco v Anglii jsou karty rozdány.

U nás už ty karty byly teď také rozdány. Znovu se ale zamíchaly a hraje se nová hra.

Nová hra se sice hraje, ale kontrakty v automobilovém průmyslu se přeci domlouvají na několik let dopředu. Nemůže se stát, že v této nové hře na těch starých kontraktech proděláváte?

Samozřejmě by se to stát mohlo a zákazníci by nás k tomu rádi vedli. Tohle je jedna z těch tvůrčích možností: Musíte se bránit a nesmíte se dát. Stojíte jednou nohou v nebezpečí, že si zákazníci opravdu najdou někoho, kdo jim to ještě za ty původní ceny bude dodávat, bez ohledu na to, že za rok zkrachuje. To je určité riziko.

Teď se vše mění a tvoří a ta karetní hra se hraje od začátku.

Kolik hráčů ty karty položí?

Samozřejmě, že někteří to položí. Já si myslím, že to budou ti, kteří si navykli na zaběhaný pořádek, nebo mají z těch zákazníků takovou hrůzu, že se neodváží projevit. Ti s prodělkem zkrachují. Možná ale zkrachují i ti, kteří jsou odvážní za každou cenu. Použiji jinou metaforu: Dřív stačilo hrát jednou rukou Ovčáci, čtveráci, teď se musí hrát oběma rukama.

Vám se podařilo navýšení promítnout do cen?

Klopýtavě a obtížně. Zákazníci se brání a mnohdy je před vámi dilema, jestli máte chtít to, na co máte evidentně právo a kolik můžete slevit.

Přišli jste o nějakého zákazníka?

Zatím ne.

Vy říkáte nové prostředí, nové příležitosti: Když se ale podívám na loňský rok v automotive, tak se nevyrobilo 300 tisíc aut, to je 260 miliard korun, které přeci těm firmám musí chybět…

Určitě chybí. Musíme na to reagovat a hledat nové zákazníky a možnosti. Úplně nejlepší je, když najdeme svůj nový výrobek, nebo když to, co máme jako svůj výrobek, dokážeme rozvinout tak, že je v tom dvojnásobný obrat, než byl. Zase to spočívá ve hledání a vystoupení z nacvičeného způsobu.

Daří se vám nacházet nové zákazníky i v automobilkách? Nebo mluvíte spíše o jiné výrobě, jako je vaše Motúčko (motorové kolečko)?

Částečně i v automobilkách. Tam je to ale samozřejmě horší, protože tam krize probíhá. Hledáme tedy zákazníky i mimo automobilový segment a snažíme se rozvíjet to, co máme, což je třeba to Motúčko, kde se nám celkem daří. Kde máme v posledních letech vždy meziročně dvojnásobný obrat.

Kolika procenty se na vašich tržbách ale Motúčko podílí?

Je to necelých dvacet procent. Není to mnoho, ale aspoň něco.

Mluvil jste o nových zákaznících i mimo automobilový průmysl. Kdo to je?

Jsou to firmy z okruhu hraček - ty běží, druhá oblast jsou přístroje pro domácnost. Tady pozitivně zapůsobilo zdražení dopravy z Číny a časové natažení těch dopravních cest. My jsme se dříve hodně pohybovali ve vývoji a výrobě kuchyňských spotřebičů. Pak jsme ale o 90 procent toho přišli, protože tento průmysl se přestěhoval do Číny.

I vy sami jste ale do Číny přesunuli výrobu vaší značky Bravo…

Přesně tak. Neradi, velice neradi, ale nic jiného nám nezbylo. Například varnou konvici v Evropě nevyrobíte - není to možné, neboť i ty suroviny byly lacinější v Číně.

Znamená to tedy, že se výroba domácích spotřebičů vrací zpět do Česka?

Ano. Teď se určitým způsobem vrací. Poměry se změnily. To, o čem teď mluvím, není přímo náš výrobek, ale spolupráce. My jsme hodně vyráběli pro Philips a SEB, což je Tefal a Rowenta. S přesunem do Číny to kleslo skoro na minimum a teď se to zase vrací zpátky.

A uvažujete o tom, že z Číny vrátíte i vaši značku Bravo?

Ano, uvažujeme.

Kdy to bude?

Jakmile to bude možné. My máme proti Philips a Tefal nevýhodu, že nejsme globální firma a nemáme globální trh. Série tedy máme menší.

Přesto se to i v menší výrobě vyplatí přesunout z Číny?

Začíná se to vyplácet. Doprava je asi šestinásobně dražší, než bývala.

Kdy to tedy bude?

Jakmile to bude možné. Je tam vždy technologická příprava, technická příprava, musíte vyrobit nástroje, formy. Nejde to ze dne na den, z týdne na týden. Už teď na tom ale pracujeme.

Přesto: Bavíme se o řádu měsíců, dnů, let?

U těch velkých značek už to běží a zakázky máme. U nás je to se zpožděním, ale řádově se bavíme o roku dvou, kdy to vrátíme.

Znamená to, že firmy, které budou závislé jen na automotive, se dostanou do problémů a také by si měly hledat další cesty?

Těžko jim mohu radit, ale skoro bych jim to doporučoval. Když sledujeme ten vývoj, byla nedávno doba, kdy se čínská auta v Evropě nemohla prosadit. Teď se jim to začíná dařit. Je reálné nebezpečí, že se čínská auta začnou v Evropě prosazovat a že by k tomu používala evropské subdodavatele, o tom dost pochybuji.

Jak velký problém pro český autoland obecně bude přechod na zelenou politiku a na elektromobilitu?

První problém je, že si osobně myslím, že to není úplně reálné. Že v průběhu času přijdou nějaké změny, protože se bude ukazovat, že milníky, které si Evropská komise stanovila, nejsou úplně dosažitelné.

Proč myslíte, že to není reálné? Automobilky už si daly termíny, kdy přestanou vyrábět auta se spalovacím motorem…

Pořád si myslím, že v těch oznámeních a plánech hraje větší roli politika než reálná fyzika nebo technika. Až se to všechno spočítá, jakou má uhlíkovou stopu elektromobil a jakou má auto se spalovacím motorem. Tohle jsem nikde neviděl a myslím si, že to neexistuje. Myslím si, že ta rozhodnutí kolem Green Dealu jsou psaná srdcem, ale nejsou psaná fyzikou a technikou. A přeci jen ta fyzika a technika ty básníky poměrně usměrní.

Německo a Francie ale vypadají dost rozhodnutě…

Dobře. Ale nikde není podložený výpočet, že by to bylo možné. Že by to větrníky a sluneční elektrárny utáhly, když slunce svítí jen ve dne a vítr třeba také nemusí pořád foukat. Nikde jsem takový výpočet neviděl. Přijde konfrontace s realitou a nebude možné dílčí termíny splnit, protože ta realita bude jiná. Ekologičtí aktivisté sice demonstrují, ale pak přijdou domů a natočí si vanu horké vody. Najednou zjistí, že horká voda není, protože není elektrika.

S trochou nadsázky by se ale dalo říct, že vy jste se s Motúčkem stali průkopníky elektromobility v Česku. Přesto si myslíte, že je to globálně nereálné?

U Motúčka je ta elektromobilita naprosto podložená. Kdybyste k Motúčku dali spalovací motor, nemá to smysl. Bude to kouřit, smrdět, dělat hluk, bude to násobně dražší a nic tím nezískáte. Tam ta elektroomobilita vychází z podstaty věci. Vychází z té fyziky. Je oprávněná. Nakolik je oprávněná v autě, je otázka, protože se nemluví o tom, kolik stojí vytěžení lithia, kobaltu a všeho, co je potřeba. Co se s bateriemi stane. Nemluví se o tom, jak se likvidují větrníky a solární panely. S tím je velký problém. Bere se jen to hezké, jen ta třešnička na dortu.

Kdy podle vás k tomu rozhodnutí Evropa dospěje?

Bylo by to hezké, kdyby k tomu došlo hned na začátku. Kdyby tam byla nějaká rozvaha. Jak já říkám - fyzika sedmé třídy. Kolik elektráren se zruší, jestli za ně máme náhradu, jestli ta náhrada má nějakou možnost rekuperace. To nikde neproběhlo a teď se bohužel řítíme do velkého průšvihu a ta náprava přijde při kontaktu s realitou.

Přesto se zeptám: Kdyby se opravdu do roku 2035 přestala vyrábět auta na spalovací motory, jak velký problém by to byl pro české subdodavatele?

Třeba firmy jako jsme my, by to moc nezasáhlo. My se nezabýváme ničím, co je motorické. Největší zásah by to byl do firem, které se zabývají motory, převodovkami, tím, co souvisí se spalovacím pohonem. Tam by to asi byla pecka. Já si ale pořád myslím, že k tomu nedojde - nebude dostatek elektrické energie.

Kdyby se všechna auta, co teď jezdí na benzin a naftu ustřihla a jezdila na elektriku, tak jen prostý, jednoduchý fakt je, že tu elektriku nikdo nevyrobí. To ji dovezeme z Číny v kontejnerech?