Hlavní obsah

České drony usilují o zařazení do výzbroje NATO. Bomby ale nosit nebudou

Rozhovor s Ladislavem Semetkovským ve studiu Burza (Video: Zuzana Kubátová, Seznam Zprávy)

Reklama

16. 6. 7:12

Výrobce bezpilotních letounů Primoco UAV zahájil spolupráci s Vojenským technickým ústavem. Své drony chce vyladit, aby se hodily do výzbroje spojeneckých armád. Nikdy ale nebudou shazovat bomby, ujišťuje šéf Ladislav Semetkovský.

Článek

Radotínská firma Primoco UAV vznikla teprve před pěti lety. Za tu dobu zvládla vyvinout stroj se špičkovými parametry, rozjet výrobu, najít zákazníky, koupit letiště v Písku, získat licenci na obchod s vojenským materiálem a vstoupit na burzu. V pátém roce existence ji dostihla krize.

Podle zakladatele, hlavního akcionáře a šéfa Ladislava Semetkovského ale globální propad ekonomiky rozjezd Primoca nezastaví. „Vyrábíme, jako by žádná pandemie neexistovala,“ říká Semetkovský v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Primoco podle něj právě letos umoří účetní ztráty spojené se startem a od příštího roku bude schopné vyplácet dividendu.

Krize pro váš byznys není žádný problém?

Naopak, v některých případech se teď pro nás tvoří nové příležitosti. Zákazníci, zejména v oblasti státní správy, potřebují naše letouny rychleji, například pro monitoring hranic. Na druhé straně samozřejmě jsou oblasti, kde je stále zákaz vycházení, místní administrativa je zmrazená, například Střední Amerika. Letos jsme také měli zahájit lety v Ruské federaci pro ochranu přírody na Bajkalu, což bylo odloženo v zásadě na příští rok. Celkově bych dopad hodnotil jako neutrální. Přišly nové příležitosti, ale některé věci se zdržely.

Ladislav Semetkovský

Po studiích ekonomie v roce 1997 založil firmu Media Online.

Provozoval llifestylové weby především o bydlení v Česku, na Slovensku, v Německu, Rakousku a Rusku. V roce 2007 firmu prodal finské Sanomě.

Od roku 2007 spustil v Rusku a v Číně portály o cestování. Oba získaly klienty v 60 státech světa. Russian Traveller.ru je dnes největší ruský web zaměřený na turistiku.

Přes firmu Primoco Investments vlastní v Rusku několik dalších internetových služeb.

Roku 2015 založil s partnerem Gabrielem Fülöppem firmu na vývoj a výrobu dronů Primoco UAV.

Vydal knihu Business in Russia, praktickou příručku pro podnikání v Rusku.

Má pilotní licenci a sbírku počítačů.

Jaká část vašich zákazníků pochází ze soukromého sektoru, jaká část z veřejného?

Na začátku jsme se domnívali, že náš primární zákazník bude civilní sektor. Dnes jsou našimi hlavními zákazníky policejní a armádní složky. Civilní zákazníci naše letouny používají na ochranu ropovodů, plynovodů nebo monitoring přírody. Naprosto nejčastější nasazení bezpilotního prostředku Primoco je let s kamerou. Nebo se užívá k výcviku na velké bezpilotní letouny.

Armádní tendr

Říká se, že koronavirová pandemie změní do značné míry světovou ekonomiku a trhy. Dotýká se to nějak bezpilotního létání?

Dopravního letectví se pandemie dotkla dramaticky, bezpilotní letectví je ale zatím v počáteční fázi globálního rozvoje. My vyrábíme středně velký bezpilotní letoun a máme zhruba dvanáct konkurentů. Roční výroba je řádově 200 až 250 letounů, ale s výrazným růstem. Bezpilotní letectví má obrovskou budoucnost.

Kolik letounů teď máte v Radotíně rozpracovaných?

Řádově padesát. Zhruba polovina má již svého zákazníka.

V dubnu jste oznámili dohodu s Vojenským technickým ústavem (VTÚ). Znamená to, že plánujete použití svých produktů v české armádě nebo u dalších armád NATO?

Armáda ČR zatím disponuje pouze malými bezpilotními prostředky, primárně pořízenými pro lety v Afghánistánu. Teď připravuje první tendr na dodávku bezpilotních letounů, jak velkých, tak ve středně velké kategorii. V Prostějově už dříve vznikla armádní složka, která se bezpilotnímu letectví bude věnovat. A my samozřejmě jako jediný český výrobce středně velkého bezpilotního prostředku chceme být primární dodavatel.

Jak vám v tom má spolupráce s VTÚ pomoci?

Spočívá v tom, že bychom společně chtěli ten letoun dodat Armádě ČR. Státní podnik hraje pro nás klíčovou roli v tom smyslu, že dodá části technologie, které jsou již v armádě ověřené a nezbytné pro integraci do letového provozu.

Mohou vaše drony nahradit třeba klasické pilotované bombardéry?

To ne. Jsme veřejně obchodovatelná firma. Slíbili jsme našim akcionářům, že nikdy nebudeme prodávat letoun, který bude shazovat jakoukoliv munici.

Takže by je vojáci měli používat hlavně na průzkum?

Přesně tak.

Jsou vaše drony vhodné pro dopravu, pro podíl na logistických operacích?

Ve smyslu carga, to ne. Ten náš letoun sice uveze 30 kilogramů, což je poměrně velká hmotnost v této kategorii, ale na přepravu nákladů nebyl konstruován. Takovéto typy misí, nebo jiné – třeba zemědělství – nás nezajímají. My se v Primocu věnujeme jen několika málo oblastem. A v nich chceme být celosvětová jednička. To je náš dlouhodobý trend.

Bývalé Československo bylo v minulém století významným výrobcem zbrojní techniky. Nikdy jste neměli chuť na tuto tradici navázat a dělat výrobek, který by se používal v bojových operacích?

Určitě ne. My jako dva hlavní akcionáři a zakladatelé firmy jsme si už před pěti lety řekli, že nebudeme dělat žádný bojový bezpilotní letoun.

Počítáte s tím, že Primoco dál poroste. Koupili jste letiště v Písku a chcete tam stavět větší továrnu. Kde vidíte své limity?

V Radotíně jsme schopni vyrobit 50 až 100 letounů ročně, máme tu na výrobu řádově tisíc čtverečních metrů. S tímto ohledem jsme kupovali u Písku v Krašovicích staré vojenské letiště. Chceme tam vyrábět řádově 250 letounů ročně, v podstatě pětinásobek proti dnešku.

Kdy se nová továrna rozjede?

Myslím, že to bude trvat tak pět let. Chceme si být stoprocentně jistí, že ji dokážeme vytížit. To, co plánujeme vyrábět v budoucnosti, je dnes vlastně celosvětový trh. Ten sice řádově o 30 až 40 procent meziročně roste, ale pro nás bude rozjezd spojen s investicemi možná i ve stovkách milionů korun, takže musíme mít odbyt jasně pokrytý.

Říkáte, že chcete být ve svém segmentu světovou jedničkou. Čím se toho dá dosáhnout? Cenou?

No, hlavně tvrdou prací. Naše konkurenční výhody jsou jednoznačně cena, a také určitě tradice České republiky v letectví. Dnes stále řada států využívá české letouny L410 nebo L39. Obecně je Česká republika stále chápána jako letecká velmoc, byť už tady v podstatě žádná letadla nevyrábíme. A pak, my opravdu máme špičkový letoun, špičkový produkt.

Evropa zaostává

Na jaké trhy nejvíc spoléháte?

Primární prodeje pro nás jsou dnes Asie, Blízký východ, Afrika. Evropa se bezpilotnímu letectví z pohledu regulace teprve otevírá. Náš letoun technologicky předběhl platná pravidla, takže si dnes vlastně každý stát upravuje individuální podmínky, za jakých lze létat s letounem v naší kategorii. Evropa je v tom trochu pozadu a trochu rigidní.

Co Rusko, kam se české letouny v minulosti hodně prodávaly, a které znáte, protože jste tam řadu let žil a podnikal?

Rusko je dost složitý trh, pro nás ale gigantický. Rusko je velmoc v exportu ropy nebo plynu, což znamená, že je tam v zemi spousta trubek – jenom Gazprom jich má 200 tisíc kilometrů. Ty trubky se musí pravidelně nalétávat a kontrolovat, proto je to pro nás extrémně zajímavá destinace. Je ale komplikovaná v tom, že existují evropsko-ruské sankce, které se nás dotýkají. Náš bezpilotní letoun je produkt dvojího využití – jako civilní i jako vojenský materiál. My jsme po nějaké době vyjednávání s naší administrativou získali licenci na poskytování leteckých prací. To znamená, že do Ruska nemůžeme prodávat letouny, ale můžeme tam poskytovat jako česká firma letecké práce.

Kolik takových firem se třeba u Gazpromu o podobné činnosti uchází?

V současné době Gazprom konkrétně létá s jedním velmi malým experimentálním letounem. A my jsme jediný bezpilotní prostředek této velikosti, který může létat v Ruské federaci na povolení od Rossalliance.

Jak se dá v Rusku získat takové povolení?

Chce to trpělivost, investice a přesvědčování. Já jsem v Rusku žil 15 let. A jenom přesvědčit tamní Úřad pro civilní letectví, aby náš letoun mohl létat ve vzdušném prostoru této země, byla práce řádově na tři roky. Když ale máte dobrý produkt, vidíte jeho potenciál, tak protistrana to obvykle vidí taky.

Dělat něco hmotného

Ráda bych se zastavila u vašeho osobního podnikatelského příběhu. Vy jste řadu let podnikal v internetovém byznysu – v on-line médiích a službách. Jak jste se dostal k nápadu, že peníze, které jste vydělal na internetu, investujete do leteckého průmyslu?

Přitáhlo mě to, že jsem si v roce 1999 jako koníčka zvolil sportovní letectví. A upřímně řečeno, po dvaceti letech v internetu, v médiích, prostě ve virtuálním prostředí, jsem strašně záviděl kamarádům, kteří něco vyráběli. Prostě že vytvářejí něco hmotného. A v Rusku jsem viděl tu příležitost – nahradit staré konvenční vrtulníky na konkrétních misích. V té době fakticky neexistoval takový bezpilotní letoun, jako máme my. Respektive existoval, ale byl vždycky vytvořen pro lokální armádu, pro vojenství. My jsme vlastně – odvážně řečeno – průkopníky v tom, že jsme vstoupili do bezpilotního civilního letectví.

Kdy vás poprvé napadlo, že se do této oblasti pustíte?

To byl, podle mého, tak srpen nebo září roku 2014.

To vám ale šlo všechno až neuvěřitelně rychle, ne?

Vlastně ano. Moje první kroky směřovaly k tomu, že jsem hledal konstruktéra. Trvalo to několik měsíců, dohoda s konstruktérem vznikla někdy ke konci roku 2014. V létě 2015, zhruba po půl roce, vzlétl náš prototyp, tedy letoun ve skutečné velikosti 1:1, ale postavený z balzy, ze dřeva. Když jsme viděli, že to letí, udělali jsme klíčové rozhodnutí, že uděláme letoun plně z kompozitových materiálů.

Kolik to vás a vašeho partnera od začátku stálo?

Pakliže bych zahrnul všechny investice včetně nákupu letiště, což bylo částečně pokryté z IPO (emise akcií na burze), můžeme se bavit asi o 150 milionech korun.

To je dost, ale zase je to na letadlo překvapivě malá částka. Projekty v pilotovaném leteckém průmyslu jsou mnohem vyšší, vývoj středně velkého letadla stojí řádově miliardy. Čím to je?

Částečně regulací. Velmi často je polovina konečné ceny letounu, mnohdy i víc, tvořena náklady spojenými s certifikací letounu. Což v našem případě prozatím odpadlo, protože – jak jsem zmiňoval – nám individuálně každý stát uděluje provozní povolení.

Jednoho dne, až budou hotové předpisy pro náš typ letounu od evropské agentury EASA či americké FAA, budeme muset investovat do certifikace a zkoušek. To se pak samozřejmě promítne i do ceny. Už v současné době u nás na letounu probíhá vojenská certifikace podle standardů NATO. Někdy v první polovině příštího roku čekáme typový certifikát a budeme pak jeden ze dvou, tří letounů na světě, který bude takovéto typové osvědčení v naší třídě mít.

Majorita pro zakladatele

Vy zatím investujete společně s partnerem a zhruba dalších 60 milionů jste dostali z burzy. Budete se u investorů z kapitálového trhu ucházet ještě o další peníze?

Teď ne. My jsme šli na burzu s představou úpisu až 15 procent akcií naší firmy. Prodali jsme šest procent, takže nějakých devět až deset procent je teoretická rezerva pro nový úpis, případně prodej podílu nějakému strategickému partnerovi. V tuto chvíli to ale není na pořadu dne.

Projevují o váš projekt zájem externí investoři?

No, z pohledu malých investorů je likvidita na pražské burze bohužel téměř nulová. Čas od času se však objeví investor, který má zájem o větší balík našich akcií. My ale jako klíčoví dva akcionáři chceme pořád držet majoritu. Kdybychom do budoucnosti hypoteticky s někým takovým počítali, tak bychom vedle finančních prostředků určitě chtěli, aby nám otevřel dveře na nové trhy. Tedy aby to ideálně byl někdo z branže. Nemyslím tím úplně z letectví, ale aby nám otevřel nové příležitosti tam, kde on například prodává.

O Primocu UAV se občas píše nebo mluví jako o startupu. Startup je ale firma, která během několika let rychle zvedne svou hodnotu a potom ji zakladatelé prodávají. S tímhle scénářem nepočítáte?

Neuvažujeme o tom, že bychom v dohledné době společnost prodali. Pro mne osobně je dnes klíčové dotáhnout do konce sen, postavit výrobu a prodávat ročně 250 letadel. To je horizont, kam já se dívám, dále nedohlédnu.

Kdy na svém snu začnete vydělávat?

Jsem přesvědčený, že se v letošním roce dostaneme do bodu zlomu, že umoříme všechny historické účetní ztráty. A od roku 2021, pakliže se nám bude dál dařit, budeme zvažovat nějakou dividendovou politiku.

Počítáte se zlomem v letošním roce, přes všechny ty zprávy o blížící se globální hospodářské krizi, která má být hluboká a má trvat dlouho?

Jsem o tom bytostně přesvědčen.

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Doporučené