Hlavní obsah

Česko a motýli: Louka, kde jich nebylo 50 druhů, byla nezajímavá. Teď jsou entomologové rádi za jednoho

V Česku za poslední desetiletí vyhynulo 19 druhů motýlů, namále mají i skřivani či chocholouši. (Video: Seznam.cz)

Na světě vymře milion živočišných druhů. Burcující zpráva OSN neplatí jen pro země, které znečišťují oceány či kácejí deštné pralesy. Ohrožené vyhynutím jsou i stovky druhů v Česku. A nejde o žádné nevýrazné bezvýznamné mušky, ale o druhy, které byly neoddělitelně spjaté s českou krajinou a kulturou. Jen denních motýlů v Česku za posledních několik desetiletí vyhynulo 19 druhů.

Článek

Zpráva o hrozbě vymření milionu živočišných druhů, kterou před několika týdny vydala OSN, se na první pohled mohla zdát jen jako neurčitá vzdálená hrozba, jež varuje před vymíráním exotického hmyzu někde v deštných pralesích či afrických stepích. To však není vůbec pravda. Pomyslný seznam OSN je plný živočichů, které známe z české krajiny.

„Přírodně bohatá stanoviště jako květnaté louky, písčiny, vřesoviště, zkrátka otevřená krajina, to jsou mnohem ohroženější prostředí než třeba pralesy. Málokdo ví, že evropská a severoamerická krajina je víc v ohrožení proto, že jsme ji zničili víc, než jsou teď ničené pralesy,“ říká východočeský ochránce přírody a provozovatel záchranné stanice pro živočichy David Číp.

Některé druhy už nenávratně zmizely, z dalších druhů přežívají jedinci.

Vyhynuly stovky druhů

Žluťásek úzkolemý, jasoň červenooký či bělásek hrachorový. Ještě před 60 lety běžní motýli už se v Česku nevyskytují. Vyhynuli.

„Česká republika přišla už o 19 druhů denních motýlů. Daleko větší množství se ale týká nočních motýlů nebo třeba blanokřídlých. Vyhynuly u nás desítky druhů samotářských včel, kutilek. To jsou desítky, stovky druhů, o které jsme přišli,“ říká David Číp ze záchranné stanice pro živočichy Jaro Jaroměř.

Pro důkaz, že motýli z české krajiny mizí, bere do ruky síťku a vyrážíme na louku nedaleko záchranné stanice. Motýli nikde a místo hlasitého cvrkotu různého hmyzu, který k letním loukám patří, slyšíme jen vítr.

„Staří entomologové nám vyprávějí, že když přišli na louku, kde nelétalo alespoň 50 druhů motýlů, tak si řekli, že to je blbá louka, kde ani nebudou vytahovat síťky. Dnes když přijdeme na louku a koukneme se kolem sebe, tak tady není motýl ani jeden,“ rozhlíží se.

Bývaly jich miliardy

Nakonec po dlouhém pátrání jednoho motýla objevíme. „Je to okáč pohankový, dřív jeden z nejběžnějších motýlů,“ ukazuje Číp nenápadného hnědooranžového motýlka chyceného v síťce. „Tohoto zvířete bývaly miliardy. Ale dnes jsme na tom tak špatně, že jsme teď chytili jednoho jedince,“ říká.

Vymírání se však netýká jen různých druhů motýlů a hmyzu, které od sebe většina laiků ani nerozezná a nedokáže je pojmenovat. Výrazně ohrožena jsou i zvířata, která jsou běžnou součástí školních knížek. Jde například o polní ptáky. Skřivana či chocholouše pozná téměř každý. Pokud ho tedy ve volné krajině potká. A padnout v Česku třeba na chocholouše se už blíží výhře ve Sportce. V minulosti se přitom proháněli nejen po polích, ale spolu s vrabci poskakovali i po sídlištích.

„Hnízdo těchto dvou skřivanů bylo zničeno zemědělskou technikou. Dvě mláďata už byla mrtvá, tato dvě zachránci přinesli k nám,“ ukazuje ochránce dvě malá ptáčata, která ještě nedokážou létat. I krmit se zatím nechávají od ošetřovatelů.

Skřivan nemá kde hnízdit

Takové štěstí, že je najdou zachránci, vypiplají je a vypustí do volné přírody, však většina skřivanů nemá. „Skřivan dříve obýval celou naši zemědělskou krajinu, ať už to byla drobná políčka, pastviny, louky. Dnes všude jsou jen technické plodiny nebo louky byly přeměněny na pole na trávu, plodiny jsou tam příliš vysoké a husté a on tam nemůže hnízdit.“

„Tyto ztráty jsou přímým důsledkem lidské činnosti a představují přímou hrozbu pro lidský blahobyt ve všech regionech světa,“ potvrzuje jeden z autorů zprávy OSN, německý vědec Josef Settele.

„Hlavní důvod je to, co jsme vyvedli se zemědělstvím, které se změnilo v průmysl, krajinu jsme jím úplně zničili. Zvířata tam nemohou fungovat, protože všude je jenom kukuřice, řepka a smrkové nebo borové plantáže. Tam pro ně není vhodné prostředí, ona potřebují druhově bohaté pastviny, louky, remízky, aby krajina byla pestrá, jak byla v minulosti. Dnes jsou všide jen stříkaná pole, to zvířata nezvládají,“ potvrzuje jeho slova David Číp.

Je ještě možné budoucnost nastíněnou OSN zvrátit, nebo už lidstvo překročilo Rubikon? „Určitě se s tím pořád něco dělat dá, byť některé druhy už zpátky nevrátíme, protože zmizely po celé střední Evropě. Musíme podporovat drobné sedláky na úkor velkých průmyslových zemědělských firem. Dá se to také rychle změnit nastavením dotací, aby neničily přírodu, vodu, půdu, ale začaly podporovat další funkce krajiny,“ dodává ekolog.

Doporučujeme