Hlavní obsah

Chrání lépe vakcína, nebo infekce? Odpověď z Izraele je jasná, ale neúplná

Foto: Anadolu Agency, Getty Images

Očkování v Izraeli.

Reklama

31. 8. 18:20
aktualizováno • 31. 8. 18:20

Velká izraelská studie dospěla k závěru, že lidé, kteří prodělali covid-19, jsou pak chráněni lépe než očkovaní. Pro infekcí zasažené Česko je to nadějný výsledek. Bohužel, stejně jako jiné podobné práce ani tato není dokonalá.

Článek

Lidé očkování proti covid-19 jsou proti této nemoci chránění.

Lidé, kteří covid-19 prodělali, jsou chráněni proti reinfekci.

Jak se tyto dvě ochrany liší? Ta otázka napadla asi každého, ale úplnou odpověď na ni vědci neměli kvůli nedostatku dat. Odborníci ze země, která v očkovacím závodě vyrazila nejrychleji z bloků, se pokusili přinést alespoň částečný vhled.

V minulém týdnu zveřejněná analýza vychází z databáze izraelské pojišťovny Maccabi Healthcare Services, která má v registru cca 2,5 milionu Izraelců. Jde tedy o zpětný pohled do zdravotní dokumentace pojištěnců. Autorský kolektiv sestává se zaměstnanců a spolupracovníků z výzkumné divize pojišťovny.

Podle výsledků byli lidé po prodělané infekci několikanásobně „odolnější“ proti opakované nákaze virem než lidé po obou dávkách očkovací látky, a konkrétně vakcíny BioNTech/Pfizer. Říkáme několikanásobně, protože nejistota ve výsledcích je (i podle autorů) poměrně veliká. Autoři udělali různé analýzy dat, v jedné vyšla pravděpodobnost nákazy u skupiny neočkovaných šestkrát nižší, podle druhé 13krát.

Nákaza je mnohem nebezpečnější než očkování

„Imunita po prodělání covidu dá člověku důkladnější ochranu než očkování.“ Takto podaná informace může být pro řadu lidí matoucí. Někoho by mohlo napadnout, že je pak lepší cíleně se nakazit, než se jít očkovat. Na první pohled to může působit logicky, ale stačí se na informaci podívat s odstupem, aby bylo jasné, že je to nesmysl.

Rozhodně by si lidé neměli říci: Tak já se raději nakazím, uděláme virovou párty. To může někoho zabít.
Michel Nussenzweigová, imunoložka na Rockefeller University

Nakazit se virem, abych se tím ochránil před infekcí viru, je zjevný protimluv. Asi jako „zapálit si dům, aby mi jej nezapálil někdo jiný“. Cílená nákaza sice může za určitých okolností dávat smysl u neškodných infekcí. Ale SARS-CoV-2 není v žádném případě neškodný virus. Podle toho, kolik vám je, představuje virus mírné až velmi vážné riziko hospitalizace, dlouhodobých následků a dokonce úmrtí.

věková skupinariziko hospitalizaceriziko úmrtí
18 až 29 letref. skupinaref. skupina
30 až 39 let
40 až 49 let10×
50 až 64 let35×
65 až 74 let95×
75 až 84 let230×
85 a více let15×600×
Relativní riziko vůči referenční skupině (18 až 29 let) dle údajů CDC, červenec 2021

Pro rozhodování o tom, zda se nechat očkovat, nedává smysl porovnávat imunitu po infekci s imunitou po očkování. Otázka totiž zní spíše: je lepší prodělat infekci neočkovaný, nebo očkovaný?

Jak vypadá infekce neočkované populace, víme z vlastních zkušeností. V Česku byl covid v roce 2020 druhá nejčastější příčina úmrtí. Nejde jen o prvotní data, u kterých se debatovalo „s covidem nebo na covid“. Potvrdila to i dodatečně ověřená čísla Českého statistického úřadu: „Z celkového meziročního nárůstu počtu zemřelých (…) vysvětluje covid-19 jako určená základní příčina smrti přibližně 70 % těchto nadúmrtí,“ uvádí ČSÚ. Na dalších tisícovkách úmrtích se pak podílel jako jedna z příčin. Na covid umírali především lidé nad 65 let, ale i v kategorii 25 až 64 let zabil covid 861 lidí a dostal se na přední příčky příčin úmrtí.

Navíc se s proděláním covidu pojí i dlouhodobé následky, přezdívané long covid. Je známo už 50 symptomů dlouhého covidu, nejčastěji jde o únavu, bolesti hlavy, poruchy spánku, poruchy paměti, bolest na prsou, poruchy pozornosti, nevolnost a také přetrvávající kašel. Z britských zkušeností vyplývá, že u 13,7 % lidí přetrvávají příznaky nemoci po tři a více měsíců. Ve věkové skupině 25 až 34 lety byl výskyt dlouhodobých následků ještě vyšší (18,2 %).

Také očkovaní lidé se mohou nakazit, zejména novou delta variantou. Dosavadní data nicméně ukazují, že očkování poskytuje dobrou (nikoli 100%) ochranu před těžkým průběhem. Očkování tedy snižuje šanci nákazy. A pokud už k nákaze dojde, očkování zvyšuje šanci na přežití nemoci covid-19 bez nutnosti hospitalizace.

I vakcinace má vedlejší účinky. Ty jsou ale o několik řádů méně časté, než jsou následky nákazy covidem. Například i často uváděná trombóza, která se u některých očkovaných projevila, se ještě mnohem častěji (téměř desetkrát častěji) projevila u lidí nakažených covidem.

Volit tedy infekci covidem raději než očkování je statisticky nesmyslné. Nejenže se nevyhnete vedlejším účinkům, ale naopak vám tyto hrozí v řádově vyšší míře.

Několikanásobně vyšší byla u lidí, kteří covid přežili, i ochrana i proti symptomatickému průběhu (tedy horečkám, kašli atp.) a také hospitalizaci a vážnému průběhu. V případě hospitalizací už jsou ovšem počty případů v obou skupinách velmi nízké, doslova v jednotkách. Srovnání tedy nemá tak velikou statistickou sílu. A ani v jedné skupině nikdo na covid nebo jeho následky nezemřel, takže ochranu proti úmrtí také nelze porovnávat.

Provést podobnou studii prostě není jednoduché. Ve hře je celá řada neznámých a dalších vlivů. Autoři se snažili do srovnání vybrat z očkovaných i lidí po infekci co nejpodobnější vzorek, a to věkem, pohlavím a bydlištěm (což je v podstatě měřítko bohatství). Ale to se úplně nepodařilo a obě skupiny byly přece jen rozdílné.

Největší rozdílem bylo, že skupina očkovaných na tom byla zdravotně hůře než lidé neočkovaní, měla vyšší výskyt potíží, které mohou průběh covidu zhoršit. Což může například ovlivnit jejich reakci na očkování.

Na druhou stranu, očkovaní a neočkovaní lidé se zase mohou chovat a žít jinak. Nevíme, která skupina více či naopak méně chodila do společnosti.

Ale není nic zvláštního na tom, že podobná studie nedává jednoznačné výsledky. Autoři jen zpětně „pozorují“, co se stalo na základě toho, co mají k dispozici. Nemohli tak účastníky studie například v jejím průběhu testovat, na nic se jich ptát atd. Zachycené počty infekcí tedy určitě nejsou úplné, a to ani v jedné skupině. Ale ve které se a o kolik skutečnost od statistiky liší? Na to nemáme dobrou odpověď.

Když dva (nebo tři) měří totéž…

Další zajímavou otázkou je, proč se izraelský výsledek tak výrazně liší od jiných prací na stejné téma. V řadě ohledů velmi podobný zpětný rozbor údajů o průběhu nemoci u očkovaných a neočkovaných nedávno provedl tým amerických autorů v Kentucky (práce v PDF).

Podle tamních výsledků měli lidé po infekci 2,3krát větší pravděpodobnost, že se znovu nakazí než lidé po dvou dávkách očkování. I to je relativně nový výsledek, takže rozdíl nelze svádět na nějaké nové varianty viru či vyvanutí ochrany. Do americké studie totiž byli zařazeni lidé, kteří měli laboratorně prokázanou infekci v roce 2020 a poté reinfekci mezi 1. květnem a 30. červnem 2021. Prakticky tedy ve stejném období jako v Izraeli.

Také britské údaje z posledních měsíců nenaznačují, že by ochrana po infekci byla o tolik důkladnější než po očkování. Podle nich ochrana poskytovaná dvoudávkovou vakcinací byla zhruba stejná jako u těch, kdo měli dříve (PCR) prokázanou infekci.

Lidé očkovaní dvěma dávkami mRNA BioNTech/Pfizer byli chráněni proti opakované infekci lépe než lidé se dvěma dávkami vakcíny společnosti AstraZeneca. Ale ochrana poskytovaná AstraZenecou byla stejná jako u lidí, kteří za sebou měli (prokázanou) infekci virem.

Britská studie měla přitom například tu výhodu, že se jí zúčastnily náhodně vybrané domácnosti, které byly pravidelně testovány. Odpadlo přitom tedy možné zkreslení v zachyceném počtu infekcí.

Možné to je

I přesto by asi nebylo překvapivé, kdyby infekce skutečně poskytovala lepší imunitu než vakcinace.

Celá řada odborníků na tuto možnost od začátku epidemie upozorňovala opakovaně a dlouho nebylo jasné, jak dobře vlastně mohou vakcíny fungovat. Není to překvapivé: pravidlo, že prodělání běžná infekce poskytuje lepší ochranu než vakcinace, platí u celé řady patogenů.

Ne ovšem absolutně. Najdou se například i viry, proti kterým si dostatečnou imunitní odpověď náš druh vytvořit nedokáže. Jedním takovým známým příkladem je virus HIV.

„Nakažení lidé si vytváří spoustu protilátek proti viru HIV, ale virus nezastaví,“ říká Ivan Hirsch z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. HIV je ovšem vysoce proměnlivý virus s řádově rychlejším tempem mutací než SARS-CoV-2.

Očkování také může být navrženo tak, že poskytuje lepší ochranu než infekce. To je třeba příklad očkování proti lidskému papilomaviru, který je podle všeho hlavní příčinou výskytu rakoviny děložního čípku. V Česku na tuto formy rakoviny umíraly v posledních letech necelé čtyři stovky žen ročně.

Tento virus způsobuje, zjednodušeně řečeno, „tichou“ a dlouhotrvající infekci, aby se vyhnul přílišné pozornosti imunitního systému. Vakcína obsahuje velké množství materiálu z viru, takže imunitní systém si nebezpečí všimne a zareaguje. SARS-CoV-2 je však velmi odlišný virus a má zcela jinou strategii šíření. Infekce je krátkodobá a natolik intenzivní, takže alespoň část infikovaných virus šíří dále.

Byť v principu tedy vakcíny mohou vyvolat účinnější reakci než infekce, obvykle (alespoň dnes) platí opak. V případě nového koronaviru navíc víme, že jeho nejbližší příbuzný zanechává v imunitním systému silnou stopu. Lidé nakažení virem SARS-1 (dnes označovaným SARS-CoV) mají i po letech paměťové buňky schopné reagovat na další infekci (viz tuto práci). Podobné je to v případě nepandemického koronaviru MERS.

Na druhou stranu, infekce oběma těmito viry mívají velmi často vážnější průběh než u nového koronaviru. A síla imunitní odpovědi do jisté míry souvisí s průběhem infekce.

U běžných lidských koronavirů, které způsobují prakticky jen rýmu, bývají nakažení i po roce chráněni proti symptomům. Mohou se ovšem, většinou zcela bezpříznakově, po roce zcela běžně nakazit.

A přece se shodnou

Mohlo by se zdát, že se vzhledem k množství faktorů ve hře pravdy vlastně nikdy nemůžeme dobrat. To je ovšem nejspíše přehnaný pesimismus. Opravdu silné „signály“ v šumu řady faktorů najít lze.

Například všechny tři výše zmíněné studie (a řada dalších) se shodnou v tom, kdo má nejlepší ochranu před infekcí: lidé, kteří prodělali covid a mají za sebou alespoň jedno očkování (druhá dávka zřejmě už takovou roli nehraje).

V Izraeli, USA i Velké Británii se celkem jednoznačně ukázalo, že právě tito lidé mají nejlepší ochranu proti opakované infekci. O ochraně před vážným průběhem a případně smrtí toho víme méně, protože podobné případy jsou vzácné. Ale i v tomto ohledu se zdají být lidé po infekci a očkování chráněni skvěle.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované