Hlavní obsah

Chtěl bych na Vánoce kapra. Rodina by to ale neocenila, říká britský diplomat

Foto: Profimedia.cz

Britský velvyslanec v České republice Nick Archer se rozpovídal o svém vztahu ke kaprům i k vánočním koledám.

Reklama

24. 12. 2020 11:21

Nejen díky nebo kvůli brexitu se britský ambasador Nick Archer stal výraznou postavou zahraničního diplomatického sboru v Praze. Čím jsou pro něj Vánoce, proč nenosí svetr se sobem a co z českých zvyků jeho rodina převzala?

Článek

24. prosince slavíte narozeniny, o den později je pak Christmas Day, hlavní den britských vánočních svátků. To jste musel z hlediska dárků celý život slýchat: „Chudák Nick…“

Ano, lidé to říkali, ale v dětských letech to mělo své výhody. Když jsem chtěl nějaký větší dárek, jako třeba jízdní kolo, tak to naopak bylo fantastické. Mít narozeniny a Vánoce den po sobě moje šance výrazně zvyšovalo.

Navíc když jsem byl později v chlapecké internátní škole, což je velmi specifická britská instituce, hoši tam narozeninovým oslavencům dělali při různých rituálech dost příšerné věci. Takže byla dost velká úleva vědět, že na svoje narozeniny budu na prázdninách a uniknu tomu.

Během současné pandemie koronaviru, která otřásla tolika jistotami, můžeme sledovat, jak jsou pro Čechy Vánoce něčím posvátným, nedotknutelným, i politici kolem našlapují extrémně opatrně. Je to podobné i ve Spojeném království?

Je to úplně stejné. Zajímavé pro mě je, že ten hlavní odpor vůči koronavirovým opatřením se týká setkávání lidí. Vždycky jsem přirozeně vnímal, že Vánoce jsou časem rodinných setkání, ale až teď mi došlo, že jde o věc kritického významu. Jako všechny ostatní vlády se i ta britská snaží, aby do této křehké věci v rámci možností nezasahovala. (Pro Londýn a jihovýchodní Anglii ale platí 4. stupeň opatření i v souvislosti se šířením nové mutace koronaviru, a rodinná setkání jsou tak v podstatě vyloučená, pozn. aut.)

Vy jste hodně velký světoběžník, žil jste v řadě zemí světa. Znamenalo to pro vás, že vánoční svátky berete dost uvolněně, nebo jste jim naopak začal přikládat ještě větší význam?

Přiznám se, že v rodině Archerových působí jisté napětí skutečnost, že se snažíme trochu Vánoce přizpůsobovat místním tradicím a zvyklostem. Co se týče dětí, není tenhle přístup úplně snadné uplatnit. Já bych třeba byl určitě pro jednou na Vánoce vyzkoušet kapra, protože tyhle věci jsou příjemné a život v jiném kulturním prostředí člověka obohacuje. Ale rodinný tlak vytvořit britské Vánoce a brát si je všude s sebou je mnohem silnější.

Ta konečná variace je ovlivněná třeba také klimatickým pásmem. Rodinné Vánoce v Norsku byly překrásné už tím sněhem, který byl všude kolem. To v Anglii vidíte jen na vánočních přáních. Když jsem působil na Blízkém východě, tak navzdory tomu, že jsme nebyli daleko od Betléma, tak bylo prostě divné vytvářet typické Vánoce v prostředí, které bylo velmi nevánoční.

Vraťme se k tomu kaprovi. Znamená to, že zařazení téhle ryby na vánoční menu by se obrátilo proti vám?

Ano, obávám se, že bych byl velmi neoblíbený. Takže obrátíme pozornost k huse a kachně, což jsou typicky české pokrmy, které jsou oblíbené i v Británii.

Někteří cizinci v Česku zvedají obočí, když vidí prodej a zabíjení kaprů přímo na ulici. Co jste si pomyslel, když jste to poprvé spatřil?

Poznávání jiných kultur je hlavním důvodem, proč se mi líbí život v cizině. Jak všichni víme, tak se svět globalizuje a stává čím dál víc homogenní. Obzvlášť to platí pro vzdělané a bohaté lidi, takže ať se ve světě ocitnete kdekoli, takhle skupinka lidí dělá plus minus ty samé věci. Specifické tradice, kdy navíc vidíte, že nejsou udržovány při životě jen uměle, ale jsou něčím přirozeným, se mi velmi zamlouvají. Tyhle české zvyky se mi opravdu líbí. Takže si asi na ulici kapra nekoupíme a doma ho nesním, ale určitě se na to všechno rád dívám. U kapra jsem navíc nevěděl, co s ním mám dělat, jaké jsou další fáze zpracování.

Foto: Profimedia.cz

Nick Archer s rodinným psem Wolfiem.

Je něco na vánoční tabuli, co je pro rodinu Archerových prostě povinností?

Asi to je pečená husa a tou další věcí je pochopitelně tradiční Christmas pudding. Ten si v případě nutnosti můžete zkusit vyrobit sami, ale v tomto případě udělám reklamu jedné známé britské obchodní značce, od které si tuhle pochoutku koupíme - Marks and Spencer.

Když jsem měl naposledy anglický vánoční pudink, tak se z toho můj žaludek několik dní vzpamatovával. Takže vy jste jeho fanouškem…

Naprosto a to samé platí o mince pies (vánoční cukroví z křehkého těsta a směsi rozinek, kandovaného a sušeného ovoce, koření a brandy, pozn. aut.). Máme teď tady na rezidenci nového kuchaře a už stačil naučit mimořádně dobré mince pies. Takže kombinace rozinek a extrémně sladkého sušeného ovoce uvnitř cukroví je odpovědí na vaši otázku. Bez toho bychom asi na Vánoce žít nedokázali.

Jak se tady v Praze vyrovnáváte s tím, že Češi slaví svůj hlavní okamžik vánočních svátků o půl dne dřív než Britové?

Nesmírně mi lichotí, že takhle ve velkém slavíte moje narozeniny (smích).

Jak jste na tom s vánočními svetry se sobem a dalšími vánočními motivy?

Coby odpověď vám povím, že další nedílnou součástí našich Vánoc je útlá knížka Charlese Dickense, proslulá Vánoční koleda. Je to příběh o tom, jak velmi nesympatického, lakomého a zlého muže jménem Scrooge přesvědčí, aby se stal šlechetným a srdečným člověkem. Když je Ebenezer Scrooge ještě tím necitelným mrzoutem, tak na každou zmínku o Vánocích a velkorysosti reaguje slovy „Bah! Humbug!“ Vlastně to nic pořádně neznamená, jsou to taková pohrdavá a urážlivá slůvka. Asi před deseti lety, kdy jsme byli s manželkou svoji ještě relativně krátkou dobu, mi dala vánoční přání, kde nebylo napsáno nic jiného než „Bah, Humbug“. Takže já opravdu nejsem člověk pro veselé vánoční svetry a podobné pošetilosti. Výhodou je, že tady v Praze je na mě vyvíjen podstatně menší tlak si něco takového obléct.

Z různých knížek, filmů a televizních seriálů znají Češi britskou tradici zpěvu vánočních koled. Vy jste člověk hudebně založený. Jak je to u vás doma se zpěvem koled?

Já bych asi začal tím, že anglikánská církev tady v Praze omezila počet osob v kostele na 30, takže opravdu nevím, zda se tam dostaneme a zazpíváme si. Když to nevyjde, tak mi to bude opravdu líto, protože to je jedna z věcí, kterou mám na Vánocích skutečně rád a která by mi chyběla.

Z mého pohledu Vánoce bez nějakého alespoň minimálního kontaktu s kostelem dávají pocit jisté prázdnoty. Nejsem žádný fanatik, ale přijde mi, že je to součást vánočního „dealu“. Každopádně, když se do kostela nedostaneme, tak si buď pustíme skvělé staré vánoční nahrávky, nebo si sednu ke klavíru a moje žena, která výborně zpívá, vytáhne zpěvníky, včetně úprav koled pro 4 hlasy. Takže ano, hudba je velmi důležitá!

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované