Hlavní obsah

Daňový bumerang. Digitální daň se může Česku nepříjemně vrátit

Foto: Pixabay.org

Ilustrační foto

21. 1. 8:05

České Ministerstvo financí chce na digitální dani vybrat pět miliard. Američané hrozí celní válkou, která může zasáhnout řadu odvětví české ekonomiky.

Článek

Kvůli maximálně pěti miliardám korun hrozí obchodní válka mezi USA a Českou republikou. Zhruba takovou sumu si totiž české Ministerstvo financí napsalo do kolonky předpokládaných výnosů tzv. digitální daně, kterou by měli platit internetoví giganti povětšinou ze západního pobřeží USA.

Jenže americké Ministerstvo financí, obchodní zmocněnec Robert Lighthizer ani Bílý dům evropské představy o danění amerických firem rozhodně nesdílejí. A bylo jen otázkou času, kdy se do hledáčku dostane i Česko.

Už samotná výše digitální daně, kterou chce Česko zavést, je totiž na evropské poměry nebývale vysoká. Vláda poslala poslancům ke schválení sazbu sedm procent, zatímco Rakušané zvolili sazbu pěti procent a Italové, Španělé či Francouzi tři procenta.

Už tak nízká sazba vybudila Američany do akce a pohrozili přes Atlantik odvetnými cly ve výši 100 procent na francouzská vína a další pochutiny, ale také na kabelky či parfémy zvučných francouzských značek.

Francouzi ústy ministra financí Bruna Le Maireho chystaná opatření označili za nepřijatelná a hrozí odvetnou akcí celé Evropské unie, která by vzhledem k faktu, že jde o jeden blok, musela přijít. Zároveň ale zdůraznili, že by vlastní verzi digitální daně nemuseli zavádět, pokud by se zdanění technologických gigantů řešilo v rámci Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

Jenže problém je, že najít dohodu na půdě OECD půjde ještě obtížněji než v rámci Evropské unie. A to už je co říci, protože ministři financí EU se snažili opravdu vehementně, ale vždy narazili do zdi jednomyslnosti. Daňové otázky v rámci EU se totiž řeší úplnou shodou a stačí, aby se jediný stát postavil proti, a je hotovo.

Irsko? Vždycky proti

A takových zemí, kterým současné nastavení vyhovuje, je více. Jsou minimálně dvě a jmenují se Irsko a Nizozemsko. Právě přes tyto dva evropské státy přelévají nadnárodní technologické firmy peníze, využívají různých skulin v daňových zákonech a nakonec zaplatí úplný zlomek toho, co by podle normálních pravidel platit měly.

Apple za to dokonce dostal od Evropské komise pokutu ve výši 13 miliard eur, protože jeho efektivní zdanění činilo titěrné jedno procento ze zisků v rámci EU. Jablečná firma nakonec obří pokutu zaplatila, ale peníze jsou v úschově, protože jak firma, tak vláda v Dublinu podaly proti rozhodnutí odvolání.

Apple ale rozhodně není jediný, kdo se naučil s penězi takovým způsobem kouzlit. Google, Facebook, Amazon a další používají podobné triky, aby se dokázaly daním v jednotlivých zemích vyhnout.

Evropská odpověď kulhá

Společné evropské řešení je proto velkou výzvou i pro novou komisi pod vedením Ursuly von der Layenové. Post komisařky pro digitální záležitosti v ní dostala na starost Dánka Margrethe Vestagerová, která sloužila už v předcházející komisi a měla na starost konkurenceschopnost. Byla to právě ona, kdo dokázala technologickým firmám šlapat na paty a z jejího úřadu nakonec například vzešla i ona 13miliardová pokuta pro Apple.

Že se její kurz v nové funkci moc nezmění, naznačil už její projev před europoslanci. „Doufám, že najdeme celosvětovou shodu,“ uvedla k tématu digitální daně, „ale pokud celosvětovou dohodu nedokážeme nalézt, jsme skutečně připraveni jednat sami,“ dodala za celou EU.

Jen dočasné zdanění

České Ministerstvo financí uvádí, že „domácí“ zdanění internetových gigantů je jen dočasné a v zásadě se čeká jen na shodu v rámci OECD.

Čeští úředníci nevymýšleli kolo znovu, za základ použili chystanou (a nepřijatou) evropskou úpravu. Podle ní se daň týká technologických firem s celosvětovým obratem přesahujícím 750 milionů eur (necelých 19 miliard korun) a obratem v tuzemsku alespoň 100 milionů korun.

Daň by se měla týkat služeb typu umísťování reklamy na webech, poskytování zpoplatněných služeb na sociálních sítích, ale také prodeje uživatelských dat. Dále by měla zahrnout i populární zprostředkovatelské služby typu Uber, Bolt, eBay nebo Airbnb.

Zatímco u běžných firem si stát bere procento ze zisku, v případě internetových gigantů chce část z jejich tržeb – Češi sedm procent. V praxi to ale znamená, že by Google a spol. měly nechat český berňák nahlédnout do své kuchyně a poskytovat potřebná data.

Expert na daně z poradenské společnosti Moore Stephens Martin Tuček upozornil, že fungování zákona o digitální dani může být v praxi problematické. „Nadnárodní společnosti mohou rozporovat základ daně, který bude obtížně stanovitelný, a mohou dokonce odmítat tuto daň zaplatit, protože pro ně nebude dostatečně srozumitelná. Hrozí tedy, že hned od počátku účinnosti zákona nebude panovat shoda v tom, jak vidí daňový základ nadnárodní firmy a jak finanční úřad,“ uvedl.

Výrobci motorů a pneumatik v ohrožení

Vzhledem k podrážděnosti, s jakou Washington na koncept digitální daně pohlíží, však může pět miliard v českém rozpočtu navíc představovat Pyrrhovo vítězství.

Pohled do statistik za rok 2018 prozradí, že české firmy vyvezly přímo do USA zboží za zhruba 90 miliard korun. Pokud by se Bílý dům rozhodl uvalit třeba jen 10procentní clo na veškerý vývoz, prodražilo by to české zboží na americkém trhu o devět miliard korun.

V celních válkách ale USA ukázaly, že umí cla citlivě zacílit tak, aby zabolela – bát by se proto například mohli výrobci proudových motorů, kteří poslali do USA výrobky za 6,6 miliardy korun. Nebo výrobci pneumatik, kterým trh v USA obstaral odbytiště za 3,8 miliardy korun.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené