Hlavní obsah

Deník z nemocnice: Začíná tu přetlak. A venku se roušky nosí na půl žerdi

Foto: Jan Novák, Seznam Zprávy

Porada lékařů na ARO. Primář Lubor Hruška (zcela vpravo) si myslí, že lidé venku neberou čínský virus pořád dost vážně.

Reportér Seznam Zpráv popisuje zblízka práci lékařů a sester v jedné z nejvytíženějších nemocnic v republice.

Článek

Uherskohradišťsko, region s největšími nárůsty lidí nakažených covidem-19 posledních týdnů.

Zdravotní personál v místní nemocnici pracuje na hraně svých možností. Vedení už zveřejnilo výzvu, v níž žádá dobrovolníky na výpomoc.

Přihlásil jsem se. Jmenuji se Jan Novák a toto je další zápis v mém deníku o službě na anesteziologicko-resuscitačním oddělení.

Nemocných přibývá

Ráno je všechno jinak, než když jsem o den dříve sloužil na ARO poprvé.

„V noci byl fakt blázinec,“ vysvětluje mi doktorka Michaela Polášková. Dva pacienty museli převézt na sousední oddělení NIP (Následná intenzivní péče, pozn. red.) a přibyl nový příjem.

A blázinec pokračoval i přes den. Nestačím se divit, jak se počet pacientů na oddělení mění a s jakou rychlostí.

Vrchní sestra Šárka Burešová mi to jednoduše vysvětlí. Obrovský přetlak. Spousta nemocných v jeden okamžik. „Ty nejšikovnější z nejšikovnějších pacientů posouváme dál, abychom uvolnili místo těm, kteří jsou na tom hůř,“ říká.

+20

Roušky na půl žerdi

Několik pacientů z ARO jsme na vedlejší NIP odvezli už včera, ale už i tam se kapacita plní.

Jak to může pokračovat dál? „Když se některé oddělení zaplní, vyhradí se část dalšího oddělení a dalšího a dalšího.“ vysvětluje mi Šárka, jak se nemocnice vyrovná s dalším nárůstem covidových pacientů.

Zbytek dne jsem myšlenkami jinde a nemohu se soustředit. Z oddělení odcházím dřív. Dopadla na mě tíha emocí z předešlých dní.

Cestou z nemocnice se procházím Uherským Hradištěm a míjím veřejné dětské hřiště. Napočítal jsem na něm dvanáct dětí a sedm dospělých. Na náměstí posedávají na lavičkách skupinky teenagerů ve větším počtu než šest. Bez roušek.

Ve vinotéce mi paní podává víno s rouškou tzv. na půl žerdi. Pán u kebabu ji nemá vůbec. Vzpomněl jsem si na slova primáře Lubora Hrušky, který mi mezi druhou a třetí tracheostomií za jeden den říkal, že vir porazíme jen tehdy, až lidé začnou brát nebezpečí opravdu vážně.

Už chápu, proč si myslí, že nás nečeká veselý scénář.

Z deníku našeho reportéra jsme už publikovali:

Související témata:

Doporučované