Hlavní obsah

Deváťák napsal ministrovi, co zažívá při distanční výuce

Foto: Getty Images

Dlouhá doba distanční výuky vyústila ve všeobecnou lenost, popisuje žák v dopise ministrovi. (Ilustrační snímek.)

Reklama

6. 2. 11:11

Zdánlivé výhody on-line výuky vystřídala realita: nedostatek pohybu, ztráta režimu a všeobjímající lenost. Žák deváté třídy a jeho učitelka poslali ministrovi školství otevřený dopis.

Článek

Je pět minut před osmou hodinou a deváťák Štěpán z Prahy se připojuje na první školní hodinu v pyžamu. „Už ani nemá smysl, abych se převlékal,“ vysvětluje v mírné nadsázce ve své školní práci žák, jak prožívá distanční výuku.

Učitelka Eva Živná tuto školní práci připojila ke svému otevřenému dopisu, v němž žádá otevření škol a který poslala ministrovi školství Robertu Plagovi (za ANO).

„Člověk neměl úkoly a nemusel se moc starat o školu. Teď už to ale většinu třídy štve. Spokojení jsou jen ti, co se flákají, protože mají skoro celý den volno,“ shrnuje pro Seznam Zprávy deváťák Štěpán Černý.

Od zveřejnění práce si Štěpán ideálně slibuje, že by se mohli žáci devátých ročníků a maturanti vrátit k prezenční výuce.

Ve své slohové práci popisuje, jak nad zdánlivými výhodami, kdy žáci vyměnili tvrdé školní židle za komfort pohovek a odpadlo jim brzké ranní vstávání, postupně převážily dříve nemyslitelné nevýhody: nedostatek pohybu, ztráta motivace, vypadávající internetové připojení.

Dlouhodobá distanční výuka podle Štěpána vyústila ve „všeobjímající“ lenost.

Na co nechci zapomenout? Školní práce Štěpána Černého

Za pět minut bude osm hodin a já jsem stále v pyžamu! Už ani nemá smysl, abych se z něj převlékal. V rychlosti zapínám počítač. Internetový prohlížeč se nechce načíst a najednou vidím v pravém dolním rohu obrazovky šokující oznámení: bez přístupu k internetu. Začal jsem nadávat a rychle jsem počítač restartoval. Nabíhal pomalu, zatímco velká ručička hodinek neúprosně odkrajovala čas do začátku hodiny.

Konečně se internetová stránka načetla. V množství odkazů jsem se snažil najít ten správný. „Matematika, matematika, nesmím mít další pozdní příchod.“ Konečně jsem nalezl správný odkaz a jediným kliknutím jsem se přenesl do učitelčina obývacího pokoje, který nám sloužil jako učebna. Hodina začala a já jsem si úlevně oddychl. Stihl jsem to. Přišel jsem včas.

Za pár minut už jsem tupě zíral na obrazovku a na množství různých matematických vzorečků, které jako by se mě snažily zhypnotizovat.

Vláda nedávno znovu slibovala, že nás pustí do školy, ale den po rozhodnutí se rozhodla, že by to byla pošetilost. Byl to stejný scénář, jaký jsem slyšel už nejméně stokrát. Už jsem nevěřil, že se do budovy školy někdy dostaneme.

Ostatně, chvíli se zdálo, že všem distanční výuka vyhovuje. Žáci ani učitelé se nemuseli probouzet brzy ráno a nemuseli se trmácet do školy. Zůstávali jsme doma, rozvalení na pohovkách, které se ani v nejmenším nedají srovnat s tvrdými židlemi ve škole. Ve všech ohledech se zdála distanční výuka lepší než výuka prezenční. Tedy skoro ve všech. S postupujícím časem tyto zdánlivé výhody vystřídaly nevýhody – nedostatek pohybu, vypadávající spojení, ztráta režimu, všeobjímající lenost a ztráta motivace se něco učit…

Matně jsem si vzpomněl na období, kdy jsem chodil normálně do školy. Byla to úplně jiná atmosféra! S kamarády jsme vymýšleli nejrůznější hlouposti, mezi které patřila i válka s podsedáky. Tenkrát je přinesli, abychom neseděli na tvrdém. My jsme se s nimi každou přestávku mlátili hlava nehlava. Občas proletěla třídou mokrá houba. Během hodin jsme se jako tajní agenti snažili doručit vzkazy na papíru tak, aby nás paní učitelka nezahlédla.

Přistihl jsem se, jak se při těch vzpomínkách culím do kamery. Takové rošťárny mi chybí. Chodil bych do školy už jen kvůli tomu, abych je znovu zažil. Internetová výuka mě už přestává bavit, ze začátku to vypadalo, jaká to bude dobrá nová zkušenost, teď už bych byl ale dávno raději ve škole, kde je všechno nějak snazší. Nevypadá to však, že bychom se tam vůbec někdy měli dostat… V hlavě mi zůstala jediná myšlenka. Na legraci ve škole nechci nikdy zapomenout.

Pozn.: Redakce dostala souhlas se zveřejněním Štěpánovy školní práce.

„Zvládají to jen motivované děti s rodiči, kteří se jim věnují,“ podotýká Eva Živná, která v dopise ministrovi dále popisuje, že některé žáky navzdory oboustranné snaze prakticky od března neslyšela částečně kvůli nekvalitnímu připojení a částečně kvůli výmluvám méně zodpovědných žáků.

Za Ministerstvo školství na otevřený dopis reagoval Vítězslav Slíva z oddělení strategie a analýz. Ten se v reakci snaží učitelku i žáka ujišťovat, že ministerstvo by školy rádo otevřelo co nejdříve, jakmile to epidemická situace dovolí.

„Rozdíly v kvalitě poskytovaného vzdělávání vnímáme a snažíme se hledat formy podpory,“ stojí v reakci na otevřený dopis. Kromě individuální podpory by ministerstvo chtělo zjistit míru dosažených znalostí u dětí a nabídnout jim doučování nebo edukační tábory.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované