Hlavní obsah

Díky za každou další Ligu mistrů. Fotbalová Slavia teď musí přezbrojit

Pusťte si ve videu ohlasy slávistických hráčů a trenéra Trpišovského po utkání Ligy mistrů v Dortmundu. (Video: Seznam.cz)

Reklama

11. 12. 2019 8:42

Fotbalová Slavia sehrála v Lize mistrů další atraktivní utkání. V Dortmundu ovšem opět neproměnila řadu svých šancí a prohrou 1:2 svůj bodový zisk v tabulce skupiny nerozhojnila. Že skončí čtvrtá a nepostoupí, se vědělo už před utkáním. Jestli se do Ligy mistrů vrátí i napřesrok, to je otázka, která před Slavií otevírá novou etapu jejího rozvoje.

Článek

Rychlý sled událostí, který započal v 73. minutě utkání v Dortmundu, jako by v kostce ilustroval vysvětlení, proč v mimořádně nabité konkurenci její skupiny nedosáhla Slavia ještě výš.

Slávista Vladimír Coufal se parádním sprintovým náběhem dostal do zajímavé pozice, z níž mohl a hlavně měl domácího brankáře Romana Bürkiho zkusit prostřelit. Nenašel však v sobě dostatek odvahy, přihrával.

Balon se krátce nato dostal k Tomáši Součkovi, jehož ránu ze střední vzdálenosti Bürki vyrazil na roh. A po něm měl vyrovnávací gól doslova na hlavě obránce Ondřej Kúdela. Minul.

Šancí, z nichž mohla Slavia skórovat, bylo v Dortmundu možná osm. Zužitkovala jedinou. V předchozích duelech to bylo podobné.

Pražané hráli proti Interu Milán, Barceloně i Dortmundu velmi otevřený, agresivní fotbal, v zápasech riskovali buď hodně, nebo strašně moc, občas inkasovali, často je podržel brankář Ondřej Kolář… Ale hlavně si ze své aktivity vytvářeli šance, které prostě zhusta neproměňovali.

A to z důvodů, které se sešly v odstavci, v němž jsme si začali popisovat fragment dění od zmíněné 73. minuty. Buď chybělo v klíčovém okamžiku sebevědomí nebo větší přesnost nebo kus štěstí nebo famózně zasáhl gólman. Nutno říct, že to, co speciálně v úterním večeru předváděl už zmiňovaný švýcarský gólman Roman Bürki, byl výkon až unikátní.

Slavia v průběhu skupiny neměnila svůj základní charakteristický rejstřík jako atletičnost, zdravou herní agresivitu a týmovou součinnost. To jsme ostatně do detailu probrali například zde.

Nutno ovšem dodat, že svou hru na každého ze soupeřů průběžně upravovala, variovala. Tak třeba na San Siru pracovala s rozestavením, v němž byl uplatněn tvar diamantu, na Camp Nou držela celé utkání vysoko posazený obranný blok… A v Dortmundu vyrukovala v úvodu s taktickým rozestavením na tři stopery a dva halvbeky, zejména Coufal hrál tentokrát u pravé lajny vytažený opravdu velmi vysoko. A na hrotu se poprvé v Lize mistrů ocitl v základní sestavě urostlý Milan Škoda, před kterým dosud v této soutěži dostávali přednost pohyblivější hráči.

Po slabším výkonu obránce Michala Frydrycha doma proti Interu se tentokrát v obraně objevil mladý Ladislav Takács. A prožíval velkou školu, v níž dobré okamžiky střídal s chvilkovými propady.

Slovo škola si podtrhněme. Nemá totiž smysl líčit tu dál celé utkání, ve kterém jako obvykle v této soutěži skóroval jako první soupeř a Slavia zase musela „bycha a skóre honiti“.

Pro slávisty je podstatné, že si vybojovali šest úžasných zápasových příležitostí si Ligu mistrů, nejlepší klubovou soutěž na kontinentu, zahrát, vstřebat ji do sebe – a v konfrontaci s absolutní špičkou v sobě objevit vlastní možnosti, jejichž mez viděli předtím dost možná sami hráči níž, než kam se teď posunuli.

Možnost sportovní konfrontace s absolutní elitou, z níž navíc slávisté nevyšli rozhodně s ostudou, skýtá klubu vlastně větší bohatství než častokrát zmiňované finanční bonusy od UEFA. Pokud tedy Slavia tuto ničím nenahraditelnou zkušenost správně vstřebá, zanalyzuje a najde v ní východiska pro svou budoucnost.

Vzhledem k tomu, co dosud předvádí dvojice Trpišovský–Nezmar, nemusí mít asi slávistická veřejnost obavu o to, že by tahle analýza neproběhla. Naopak, probíhá permanentně a pokud se podmínky, v nichž tandem trenéra a sportovního ředitele funguje, nějak zásadně nezmění, leží právě v této dvojici prakticky absolutní záruka toho, že se Slavia sportovně nezhroutí, i když se průběžně začne personálně proměňovat.

Pochopitelně že přitom částka 463 milionů korun, vydělaná zejména za start v hlavní části soutěže plus dvě uhrané remízy, u níž navíc platí, že bude ještě vylepšená bonusem za podíl na prodeji televizních práv, rozhodně nebude na škodu.

Ačkoli má Slavia i velké náklady na provoz a 15 procent zlatého pokladu od UEFA by si měla dělit kabina, do kasy na podzim přibylo i 300 milionů za Alexe Krále. A další transferní příjmy za prodej Tomáše Součka, případně i dalších hráčů, lze nejspíš v zimním či letním přestupním období očekávat jakbysmet.

Zkusme si ale některé slávistické otazníky blízké či vzdálenější budoucnosti probrat pěkně postupně. Nejprve od těch nejpodstatnějších.

Je nesporné, že prudký rozvoj klubu umožnila na české fotbalové poměry obří investice čínských firem, realizovaná v řádech několika miliard korun. Vzhledem k tomu, že česko-čínské vztahy jsou v různých částech společenského a politického spektra vnímány velmi rozličným způsobem, nelze vůbec vyloučit možnost jejich prudkého ochlazení, což by mohlo mít na Slavii negativní dopad. Varoval před tím ostatně i prezident republiky Miloš Zeman.

Spekuluje se o tom, že čínský kapitál by mohla vyměnit, případně doplnit, spolupráce s Katarem či Bahrajnem. Zejména úvahy o bahrajnské variantě ostatně hojně přikrmuje twitterový účet šéfa Slavie Jaroslava Tvrdíka, kde se bratrská láska právě k Bahrajnu projevuje co chvíli. Vůbec nic konkrétního ovšem v této oblasti zatím známo není.

Některé příznivce Slavie dokonce zneklidnila i formulace Tvrdíkova velmi aktuálního tweetu hodnotícího v úterý pozdě večer účast klubu v Lize mistrů. Použitím minulého času ve větě „Od dubna 2016 jsem měl obrovskou čest stát v čele českého klenotu – Slavie Praha“, jako by totiž Tvrdík otevíral možnost interpretace, že v klubu končí.

V krátké SMS komunikaci se Seznamem nicméně Jaroslav Tvrdík takový výklad vyloučil.

A nic bližšího o čínských, katarských ani bahrajnských vizích při té příležitosti neprozradil. Takže můžeme jen nadále spekulovat, zda všechny vydělané peníze zůstanou v klubové kase připravené na další rozvoj Slavie. Nebo zda si například čínští vlastníci část svých dosavadních investic nenechají proplatit, na což mají samozřejmě plné právo, klub je jejich.

Od tohoto notně rozmlženého otazníku už můžeme postupovat k těm přece jen bližším a zřetelnějším. Slavii na podzim čeká už jen jedno soutěžní utkání, domácí liga s Českými Budějovicemi. Bude to 30. slávistické soutěžní utkání podzimu. Na jaře jich sehraje jen 15.

A k tomu jí samozřejmě vystačí mnohem menší počet hráčů. Je kontraproduktivní držet si jich plnou kabinu, když se při poloviční porci utkání dramaticky snižuje šance, že se dostanou do rotace, sníží se jim tedy minutáž, a tím pádem klesne jejich forma a nálada. Sportovní ředitel Jan Nezmar se netají tím, že Slavia bude kádr zužovat.

A to dvěma způsoby, které budou dost možná zkombinovány: zaprvé prodat některé hvězdy a zadruhé pustit na hostování či rovnou prodat do ligy některé náhradníky.

Při aktuálně čtrnáctibodovém náskoku na druhou Plzeň se Slavia nemusí nijak zvlášť nervovat, že když oslabí či v některé jednotlivosti šlápne trochu vedle, může ji to ještě stát titul. Stát se sice může všechno, ale určitě nelze očekávat, že by Slavia byla na jaře personálně k nepoznání a že by tím pádem mohla úplně ztratit glanc. Jádro sestavy se bezpochyby nerozsype.

Kdo může odejít? Často se mluví o Tomáši Součkovi. Jeho agent Pavel Paska nedávno v rozhovoru pro Seznam zdůraznil, že existuje dohoda o možném odchodu jeho klienta až v letních měsících. Sám Souček při vědomí opravdu luxusní smlouvy, která mu ve Slavii běží, přiznal, že zvažuje, zda klub vůbec opouštět.

Je to na něm. Každopádně v kolísavém tempu a technické (ne)kvalitě zápasů české ligy už se asi jeho výkonnost dál zvyšovat nemůže. Pokud chce ještě fotbalově růst, pak by už teď nebo za půl roku měl fotbalové výlety do Zlína či Příbrami vyměnit za zápasy v Leicesteru či na Schalke nebo třeba v Římě, samozřejmě podle výběru ligové soutěže.

Zejména výkonem na Camp Nou zvýšil svou atraktivitu na mezinárodním přestupním trhu brankář Ondřej Kolář. A velký viditelný posun udělal na podzim nigerijský reprezentant Peter Olayinka, u něhož by čínského vlastníka mohla hřát možnost zúročit nemalou vstupní investici do tohoto hráče.

Něco jiného než Slavii a českou ligu si ve finiši své kariéry možná bude chtít vyzkoušet i žijící legenda klubu jménem Milan Škoda. A určitě se budou otevírat i další možnosti.

Naopak směrem do klubu lze při zranění Davida Hovorky jednoznačně očekávat příchod nového stopera, po kterém se Slavia rozhlíží i v polské lize, kde jí padl do oka Przemyslaw Wisniewski z Górniku Zabrze.

A pak je tu samozřejmě velká otázka nového útočníka. Na českou ligu ho Slavia nejspíš ani moc nepotřebuje. Jak se ukázalo, na úrovni Ligy mistrů už se ovšem výrazně kvalitnější borec do koncovky opravdu hodí.

Jenže je tu jedno velké ale… S velkou pravděpodobností se totiž nikdo takový, kdo by splnil náročné slávistické parametry v atletické oblasti a zároveň disponoval špičkovou technikou zakončení, v české lize prostě nevyskytuje. Ani Nikolaj Komličenko z Mladé Boleslavi, ani Martin Doležal z Jablonce (a podle mínění autora tohoto článku ani Zdeněk Ondrášek z Dallasu) asi nejsou zrovna tím dokonalým fotbalovým drahokamem, který by Slavii umožnil v příští sezoně vyhrávat i zápasy s Barcelonou a spol.

Nicméně z takové úvahy by plynula jediná možnost: Přivést cizince, dynamického gólového útočníka ze zahraniční ligy. To může stát opravdu hodně peněz a je tu samozřejmě riziko, že se takový hráč nechytne. Slavii se dosud osvědčovalo brát hráče typu Ibrahima Traorého, kteří už byli působením v jiných klubech na české ligové prostředí aklimatizováni. Jenže „hroťák“ s parametry pro Ligu mistrů se v něm nejspíš opravdu žádný neskrývá.

Pokud by Slavia do nějaké takové „velké rány“ opravdu šla, je otázka, jestli už teď v zimě, nebo zda by na to třeba v létě použila část peněz za prodej Součka. To všechno přitom samozřejmě závisí na základním nastavení a prioritách klubu, na jistotě čínského zázemí nebo případných finančních možnostech z arabských zemí.

Z dosavadních vlastních slávistických zdrojů zatím za očekáváním notně zaostává útočník Júsuf Hilál, bezpochyby i kvůli náročnému cestování na zápasy a soustředění bahrajnského národního týmu. Ale právě jeho osoba je zjevnou spojnicí slávistických a bahrajnských zájmů, Júsuf je bezpochyby „živým důvodem“ toho, proč je karta bahrajnského investorství vůbec rozehrána. Takže Júsuf kádr opustí jen stěží. I tato dosud neznámá specifika začíná Slavia v mezinárodní společnosti, v níž se ocitla, pomalu poznávat.

Četní příznivci Slavie by jistě byli nejraději, kdyby se v Edenu vše z mimořádně úspěšného roku 2019 zafixovalo a opakovalo nejlépe donekonečna. Ale fotbal, stejně jako okolní svět, takhle nefunguje, musí se z podstaty věci pořád inovovat, hledat nové výzvy a řešení, představovat nové tváře.

Základní koncept své cesty každopádně Slavia velmi dobře zná, má tu cestu dobře prošlápnutou a hledat bude jen další inovace a variace.

Zdá se, že mnohem větší změny čekají v zimě Viktorii Plzeň. V souvislosti s ní už se hojně spekuluje o příchodu nového trenéra Adriána Guľy, nyní působícího u slovenského výběru do 21 let.

Svoji cestu, která by ji provedla dosud neprůchozími temnými křižovatkami s nápisy Subotica či Trabzonspor hledá pražská Sparta.

A vedle tří finančně nejsilnějších tu na svou možnost číhají i další členové širší české ligové fotbalové špičky.

Velmi důležité je, aby mnohem víc těch jednotlivých cest vedlo napříště směrem do Evropy. Účast Slavie v Lize mistrů byla samozřejmě krásná, ale v náročné konkurenci její skupiny už v průběhu podzimu český koeficient příliš nerozkvetl. A protože všichni ostatní tentokrát vybouchli prakticky totálně, je velkou nutností všech zainteresovaných, aby napřesrok tuto evropskou bilanci výrazně napravili. Jinak bude Liga mistrů komukoli z české kotliny do budoucna vzdálenější, než si teď možná umíme představit.

Plzni a Slavii patří velký dík za to, že se díky nim v posledních dvou sezonách na českých trávnících hrála. Liga mistrů je opravdu svátek, který pro český fotbal zdaleka není samozřejmostí. Takže ještě jednou: díky za něj. A za každou další Ligu mistrů obzvlášť.

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Doporučené