Hlavní obsah

Do Česka už poslali statisíce. Narazili ale na „české absurdity“

Foto: Profimedia.cz

Ilustrační foto.

Reklama

7. 10. 6:30
aktualizováno • 7. 10. 15:22

Školné, pražský nájem na několik měsíců, pojištění. Praha byla jejich destinací snů, místo zahájení studia ale dva roky jen čekají. Studentům z Indie se nedaří porazit systém vydávání víz do Česka.

Článek

Když je přijali na vysněnou školu na druhém konci světa, byli nadšení. Aspiranti na režiséry, střihače či kameramany složili zálohy na školné, našli si v Praze bydlení, zaplatili si několikaměsíční nájmy a začali vyřizovat poslední formalitu - vízum.

To bylo v dobách, kdy titulky novin plnily zprávy o prvních uzavřených čínských městech a tajemné nemoci šířící se z východu na západ. Bylo jasné, že postupné uzavírání světa zasáhne i české instituce. Jak moc, pocítila česká Prague Film School (PFS), jejíž nadpoloviční většinu tvoří zahraniční studenti, ještě před tím, než Česko detekovalo první covidový případ.

Instituce sídlící v Praze láká primárně zahraniční studenty. Obzvláště prestižní jméno má v Indii, kde se po velkých úspěších indických absolventů Prague Film School na světové filmové scéně roztrhl pytel se žadateli o studium.

Tito studenti tvořili více než polovinu studentstva PFS - až do doby, kdy zasáhl covid. Bublina ochranných opatření postupem času nabyla takových rozměrů, že instituci dostala na pokraj krachu. Namísto obvyklých 120 studentů se jich v chodbách školy míhalo jen 14. Uchazečů o studium má přitom stále dost - vázne však schopnost českých úřadů umožnit jejich příjezd.

Dopis s českou známkou skýtající vytouženou zprávu doputoval do Indie i na adresy Advika a Saanvi*.

Dva roky čekání a o půl milionu lehčí

„Na PFS mě přijali v únoru 2020. Od té doby stále čekám na vízum. Chápal jsem to v roce 2020 nebo alespoň v jeho první části, svět byl prostě zavřený. Proto mě to zpočátku tolik netrápilo. Teď už ale ano,“ říká pro Seznam Zprávy Ind Advik, který na vízum čeká dodnes.

Do Česka už poslal přes 24 tisíc eur (přes 600 tisíc korun). „V únoru jsem dostal dopis o přijetí a zaplatil škole zálohu ve výši 4990 eur. Zbytek, 19 410 eur, jsem doplatil v září 2020. Tím jsem pokryl náklady na první rok studijního programu a osm měsíců ubytování v Praze. Do Česka jsem tedy jen za poslední rok poslal celkem 24 400 eur,“ dodává.

Saanvi na tom není o nic lépe. Dopis o přijetí ji přišel téměř před dvěma lety. Namísto odbornicí na film se nechtěně stala expertkou na vízový proces. „Než ambasáda v Dillí minulý rok zavřela, absolvovala jsem pohovor a celý proces k získání víza. Před pandemií trvalo získat dlouhodobé vízum obvykle tři měsíce. Neustále jsem se ptala na dodatečné informace, co bude dál, ale odpovědí se mi nedostávalo,“ říká pro SZ.

I ona v minulém roce zaplatila celé školné a bydlení v Praze. Od té doby ale stále jen čeká. „Když se v září 2021 otevřelo velvyslanectví znovu, většina studentů, včetně mě, další schůzky pro získání víza, dlouhodobých či krátkodobých, nedostala,“ dodává Saanvi.

Vyjádření Ministerstva zahraničních věcí:

Uchazeči o studium na Prague Film School v minulosti čelili zdržením vízového procesu či jim nebylo umožněno odcestovat do ČR, stejně jako desetitisícům až statisícům dalších cizinců, kteří plánovali svůj pobyt v ČR. Bylo tomu tak z důvodu pandemických opatření, kdy byl výrazně limitován chod vízových úseků prakticky všech velvyslanectví ČR ve světě. Konkrétně Indie pak byla několik měsíců zařazena Ministerstvem zdravotnictví ČR na seznam s extrémním rizikem nákazy onemocnění COVID-19, což znamenalo nejen velmi výrazné omezení cestování do a z této země, ale také téměř úplné uzavření vízového úseku Velvyslanectví ČR v Dillí. Z daného seznamu byla Indie vyřazena až k 23. 8. 2021. Možnost podání žádosti o dlouhodobé vízum za účelem „ostatní“ se pro plně očkované indické uchazeče o studium na Prague Film School otevřela koncem srpna 2021, pro neočkované pak až 30. 9. 2021 - do té doby nemohly být dle tehdy platných ochranných opatření Ministerstva zdravotnictví ČR tyto žádosti vůbec přijímány.

V současnosti je vízový úsek Velvyslanectví ČR v Dillí vystaven obrovskému tlaku všech žadatelů, kteří dříve nemohli svou žádost podat či jejichž řízení o žádosti bylo přerušeno a nyní je zapotřebí jej dokončit. V rámci tohoto náporu musí tento zastupitelský úřad přijímat a  zpracovávat velké množství žádostí cizinců zapojených do programů ekonomické migrace, studentů akreditovaných oborů na veřejných vysokých školách, rodinných příslušníků našich občanů apod. Obdobné situaci čelí i mnohé jiné konzuláty členských zemí EU v různých destinacích, v závislosti na pandemických opatřeních a počtech žádostí o víza a pobyty přijímaných před epidemií COVID-19. V reakci na výše popsanou situaci vyslalo Ministerstvo zahraničních věcí ČR na vízový úsek Velvyslanectví ČR v Dillí personální posily, počítá se i s vypsáním dodatečných termínů pro podání žádostí o dlouhodobá víza a pobyty.

Výlet do Dillí a klikání myší

Přidělování a následné rušení termínů se během posledních dvou let stalo Advikovou noční můrou. Poprvé o dlouhodobé vízum žádal v březnu roku 2020, termín schůzky mu byl přidělen na duben. „Den předem mi ale přišel z velvyslanectví e-mail o jejím zrušení, což bylo sice vzhledem k pandemii fér, ale takto na poslední chvíli to nebylo nic příjemného. Ale byla pandemie a dalo se to pochopit,“ říká smířlivě. Další termín mu ambasáda přidělila na konec října.

„Jelikož můžeme o dlouhodobé vízum žádat pouze z našeho hlavního města Dillí, jel jsem na schůzku už o den dříve. Když jsem do Dillí dorazil, přišel mi další e-mail, tentokrát z Prague Film School s informacemi o stavu nouze v Česku a upozorněním, že je možné, že mi i tuto schůzku zruší. Oficiální informace z ambasády mi ale nepřišla, tak jsem se na schůzku vydal,“ popisuje.

Na místě narazil na svého budoucího spolužáka, který řešil stejný problém. „Zavolali si nás dovnitř společně. Úředníci nám řekli, že naši žádost o dlouhodobé vízum nemohou přijmout,“ říká Advik a dodává, že to už na něj bylo příliš. Jel tedy zpět domů a domluvil se s PFS na online výuce.

Jak ale pro Seznam Zprávy uvedl jeden z ředitelů instituce, Tomas Krasauskas, film není něco, co je možné studovat na dálku.

Česká ambasáda v Novém Dillí se odvolává mimo jiné na plné kapacity. „Vzhledem k velikosti indické populace a populace dalších čtyř zemí, kterou pokrýváme, poptávka vždy překročí naše kapacity. Složení žadatelů proto musí vycházet z priorit. Tyto priority velvyslanectví nestanovuje, takže jakýkoli tlak na nás v tomto ohledu je k ničemu. Složení žadatelů je založeno na vládních prioritách,“ stojí v e-mailu zaslaném PFS ambasádou, který mají Seznam Zprávy k dispozici.

„Velvyslanectví se po celou dobu pandemie vždy plně řídilo svou vízovou agendou v souladu s příslušnými zákony a předpisy. Není jeho výsadou je interpretovat nebo se od nich odchýlit,“ dodává v e-mailech český velvyslanec v Indii Milan Hovorka.

„Musím říct, že mě škola po celou dobu nesmírně podporovala, což je jeden z hlavních důvodů, proč stále doufám, že jednoho dne skutečně fyzicky do Česka přijedu a budu na škole studovat prezenčně,“ dodává Advik. Ještě ale netušil, že jeho martyrium zdaleka není u konce.

„Další zprávy o mém vízu přišly až tři až čtyři měsíce po konci nouzového stavu v Česku. Novinkou bylo, že jsme měli žádosti o dlouhodobé vízum zaslat 2. září 2021 ve 14:00. Přijímali 45 žadatelů s tím, že dlouhodobých víz za jiným účelem chystali udělit méně než pět,“ popisuje situaci, kdy se jeho studijní ambice přetvořily v závody v klikání myší.

„Situace je opravdu zoufalá. Česká ambasáda v Indii vždy zveřejní jedno datum měsíčně, ten den všichni čekají u počítače a klikají jako zběsilí, aby termín dostali oni. Ve dvou vteřinách jsou termíny plné. A studenti musejí čekat další měsíc. Dokonce jsme teď dostali e-mail z ambasády, že další možnost bude začátkem prosince. Tohle je zoufalé,“ říká pro Seznam Zprávy Kateřina Vlasáková, produkční Prague Film School.

Bude líp, chtějí studenti věřit

Narozdíl od Saanvi, která dodnes termín nedostala, měl Advik v klikání štěstí. Téměř po dvou letech čekání zkusí štěstí znovu 23. listopadu. „Problém ale pořád vyřešený není. Podle informací na webu velvyslanectví vyřízení dlouhodobého víza trvá dlouho - 90 až 120 dní. Přijdu tak asi o další dva měsíce semestru. I když je to už dost těžké, snažím se být optimistický,“ uvádí Advik, i když přiznává, že věřit v dobrý konec je čím dál těžší.

„Z mého osobního života se stala horská dráha. Studium v Praze je můj sen, miluju Česko, jsem velkým obdivovatelem Kafky, miluju českou kulturu a umění. I proto na mě všechny tyto nepříjemnosti dost nehezky dopadají. Investoval jsem 24 400 eur do svého vzdělání v cizí zemi a zatím jsem úspěšně nevyřešil ani vízum. Nikdo vám neřekne předem, že jen na schůzku budete čekat 21 měsíců. Kdybych to věděl, možná bych se rozhodl jinak, věnoval bych ty dva roky studiu jinde a na PFS se přihlásil až v roce 2022,“ dodává.

Na náladě mu nepřidává ani fakt, že jeho indičtí kamarádi, kteří se rozhodli vycestoval do Spojených států, Británie či Kanady, víza dostávají bez problémů. „Dříve v roce 2020 to bylo všechno zcela pochopitelné, teď už je to jenom absurdní. Vzhledem k balíku peněz a investovanému úsilí a času už si studium v Praze rozmýšlet nechci, ale pokud se něco pokazí i tentokrát, budu muset počkat do příštího září. Ztratím tak tři roky,“ uzavírá.

Že je vědomí promarněného času a úsilí náročné hlavně psychicky, potvrzuje i Saadvi. „Jsem psychicky vyčerpaná. Nemůžu si sehnat práci, nejen kvůli pandemii, ale i protože nemám potřebné vzdělání, na které stále čekám, a získat pořádné zaměstnání je prostě nemožné,“ říká.

Vzhledem k tomu, že některým studentům PFS byl vstup do Česka zamítnutý protizákonně, prošla si škola i soudním procesem. „Nicméně jsme stále tam, kde jsme byli. Za poslední dva roky jen v Indii čeká 56 studentů, kteří mají zaplacené zálohy za školné, prošli si online pohovorem, ale nemohou se hlásit o víza. A to i přestože ministr zdravotnictví Vojtěch prohlásil, že se od 30. září mohou všichni cizinci ze třetích zemí hlásit o všechny druhy víz,“ popisuje ředitel.

Připomíná, že mnozí z těch, kteří už druhým rokem čekají na zahájení studia, opustili v Indii stálá zaměstnání, na zaplacení školného si vzali půjčky. „Málokdo je připraven tak dlouho čekat. Ti lidé byli do školy přijatí třeba v prosinci 2019, lednu 2020. Souhlasili s tím, že se jim posune začátek ze září 2020 na leden 2021, což také samozřejmě nevyšlo. I když byl covid, nebyl problém udělat výjimku spoustě jiným národnostem za účelem práce v Česku, například Hyundai v Nošovicích. Vzdělávací instituce ale nemají takové lobby jako průmysl nebo stavebnictví. Někomu je dovoleno a někomu ne,“ zoufá Tomas Krasauskas. Dodává, že se o situaci zajímá osobně také indický velvyslanec.

„Je mi velmi líto, jak se stát k těmto umělcům staví. Současná situace není negativní reklama jen pro školu, ale pro celou zemi. Nikdo o studium a natáčení u nás nebude mít zájem, když sem nemůžou přijet. Samozřejmě dost udělá i komunikace přes sociální sítě, potenciální uchazeči zjistí, že například do Německa není problém dostat víza za kratší dobu. Nikdo není schopen pochopit, proč situace v Česku je taková, jaká je,“ dodává ředitel.

*Z důvodu přání zachování anonymity byla respondentům pozměněna jména. Pravou totožnost studentů Seznam Zprávy znají.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované