Hlavní obsah

Tchaj-wan Číně nepatří. Deset bodů k současné krizi „jedné Číny“

Foto: Profimedia.cz

Vojenské helikoptéry táhnou vlajku Tchaj-wanu při vojenském cvičení během státního svátku. Snímek z 5. října.

Reklama

6. 10. 15:24

Zdá se, že vztah Číny a Tchaj-wanu našel nové dno. Co se v oblasti děje, kdy proběhne čínská invaze, jak situaci vnímá jedna či druhá strana a proč ostrov čínským komunistům nepatří? Přinášíme odpovědi na nejčastější otázky.

Článek

Co se děje a proč právě teď?

V pátek Čína oslavila 72. výročí svého založení. Namísto salvy z děl ale do vzduchu vyslala první várku letadel – 34 stíhaček J-16, dva bojové letouny Su-30, dva letouny Y-9, dvě letadla včasné výstrahy KJ-500 a 12 bombardérů H-6. Během čtyř dnů prolétlo tchajwanskou identifikační zónou protivzdušné obrany (ADIZ) asi 150 válečných letadel.

Letectvo Čínské lidové osvobozenecké armády pozměnilo i svůj vojenský arzenál. Zatímco nejčastěji vysílanými letadly bývaly sledovací letouny, nyní převažují stíhačky. Přibylo také bombardérů schopných nést jaderné zbraně.

Na místě jsou tak spekulace, že se Čína připravuje na invazi. Tchajwanský ministr obrany předpokládá „invazi v plném rozsahu“ do roku 2025. Podle analytiků může jít i o pokračování vojenského výcviku. „Dalším účelem je signalizovat Spojeným státům a Tchaj-wanu, aby nepřekračovaly červenou čáru. A taky provokovat tchajwanské vojenské letectvo, donutit ho vyjít ven,“ provětrat letadla, piloty, testovat reakce tchajwanského systému protivzdušné obrany,“ vysvětlila Bonnie Glaserová, ředitelka asijského programu German Marshall Fund.

Cvičení ČLOA má být silným varováním pro „separatisty i jejich zahraniční příznivce“, uvedlo v pondělí čínské ministerstvo zahraničí.

Jaký je rozdíl mezi ADIZ a vzdušným prostorem?

V oblasti, kterou narušují čínská bojová letadla, nastal zmatek. Čína nenarušuje mezinárodně uznávaný vzdušný prostor Tchaj-wanu – v opačném případě by šlo o významný a nepřátelský čin. Podle mezinárodního práva má stát suverenitu ve vzdušném prostoru nad svým pozemním a mořským územím.

Identifikační zóny protivzdušné obrany (ADIZ) jsou oblasti přesahující vzdušný prostor monitorovaný pro obranné účely. Ne všechny státy jej deklarovaly. Je však vyžadováno, aby se letadla vstupující do tohoto prostoru hlásila předem. To čínské letectvo nedělá. Tchajwanský ADIZ sahá až k čínské pevnině, ostrov však „vpády“ hlásí až ve chvíli, kdy letadla překročí střední linii.

O co Číně jde?

Peking tvrdí, že je Tchaj-wan jeho vzbouřeneckou provincií, která jí patří. Čínský prezident Si Ťin-pching označil sjednocení s pevninou za klíčový cíl a nevyloučil převzetí ostrova silou. Demokraticky zvolenou tchajwanskou prezidentku Cchaj Jing-wen a její vládu Peking považuje za separatisty. Podle státních médií je Čína „odhodlaná bojovat na život a na smrt proti jakékoli síle, která brání našemu opětovnému sjednocení. Žádná jiná síla na světě si netroufá a není ochotná bojovat proti druhé největší světové ekonomice a jaderné mocnosti jen proto, aby zabránila čínskému znovusjednocení,“ píší Global Times.

Čínská média akci označují za demonstraci síly, zahraniční analytici a novináři mluví spíše o odsouzeníhodném aktu zastrašování a agrese, případně přípravě na válku. A jde i o signál Spojeným státům a dalším zemím, že jakékoli pokusy o podporu nezávislosti ostrova „budou potlačeny“, uvedlo v pondělí čínské ministerstvo zahraničí. Cvičení ČLOA tak má být silným varováním pro „separatisty i jejich zahraniční příznivce“.

Patří Tchaj-wan Číně?

Čínská komunistická strana na ostrově v Jihočínském moři nikdy nevládla. Původní obyvatelé jsou etnicky příbuzní jihočínské menšině Miao. Ve 12. století ustoupili do hor před čínskými rybáři a zemědělci. V 17. století se sem začali uchylovat čínští vzdělanci, kteří chtěli utéct před mandžuskou nadvládou. Po ní se ostrov nakonec stal opravdu čínským, a to roku 1683 jako součást dynastie Čching, až do doby, kdy v roce 1895 připadl Japoncům na základě smlouvy podepsané v Šimonoseki.

Obyvatelstvo ale proti kolonizátorům bojovalo, na čas dokonce vytvořilo samostatný státní útvar – první republiku na území Asie. O opětovném připojení Tchaj-wanu k Číně bylo rozhodnuto díky souhlasu Spojených států a Velké Británie na káhirské konferenci v roce 1943 ve stylu „o nás, bez nás.“ Byl obnoven statut ostrova jako jedné z čínských provincií a obyvatelé získali čínské občanství. Tchajwanci se stále uklidňovali, že v roce 1947 přijde v platnost nová ústava. Tak se ale díky zásahu čínského guvernéra nestalo.

De facto nezávislým je od konce občanské války v roce 1949, kdy na ostrov uprchla prohrávající frakce Kuomintangu v čele s Čankajškem, který v Čínské republice nastolil diktaturu a za legitimní vládu celé Číny prohlásil tu svou. Zároveň však roku 1949 vyhlásili vítězní komunisté pod vedením Mao Ce-tunga na pevnině vznik Čínské lidové republiky. Od roku 1949 tak fakticky existují dvě Číny. Čínská republika na Tchaj-wanu a Čínská lidová republika na pevnině.

Začala půl století trvající izolace Tchaj-wanu od kontinentální Číny, během které započal také proces demokratizace. Tchaj-wan také odmítl „nabídku“ Číny na správní uspořádání „jedna země, dva systémy“ po vzoru Hongkongu.

Jak na nálety reaguje Tchaj-wan?

Ve svém úterním prohlášení v časopise Foreign Affairs prezidentka Tchaj-wanu Cchaj Jing-wen slíbila, že ostrov bude před agresivní Čínou bránit svou demokracii a varovala před „katastrofickými důsledky“, které může provokace mít. Premiér Su Čen-čchang v úterý popsal čínskou aktivitu jako „za hranou“ a narušující regionální mír. Vyzval ostrovany, aby byli „ve střehu“.

Cchaj Jing-wen také zdůraznila touhu Tchaj-wanu po míru. Uvedla ale, že „pokud bude nadále ohrožována jeho demokracie a způsob života, udělá Tchaj-wan vše, co je v jeho silách, aby se ubránil“. Obrátila se také na ostatní národy, aby „porozuměly hodnotě práce s Tchaj-wanem proti širší hrozbě, kterou Peking představuje“.

Jak reagují čínská média?

Čínské státní médium a hlásná trouba Komunistické strany Global Times nikterak lety směrem k Tchaj-wanu nepopírá ani neomlouvá. Na světě dle něj totiž „neexistuje síla, jejíž vůle bránit Tchaj-wan je silnější než vůle Číny bojovat proti odtržení a dosáhnout znovusjednocení,“ uvádí editorial čínského média.

Čína označila slova Cchaj Jing-wen, že „pád Tchaj-wanu bude mít katastrofální důsledky pro všechny“ jako důkaz, že jsou „tchajwanské úřady vyděšené“. „Protičínská základna dřív nebo později splyne s čínskou pevninou. Tchaj-wan ale zjevně nevěří, že ho USA a spojenci budou plně bránit. Proto Cchaj napsala článek zdůrazňující aktuální nebezpečí, (…) slovo demokracie používá jako talisman. Všem je jasné, že si Tchaj-wan ukousl víc, než může sežvýkat.“ Spolupráci Tchaj-wanu a příslib Spojených států o obraně ostrova Čína označila za „nejšílenější hazard v historii mezinárodní politiky.“

Jak na konflikt reaguje svět?

Mezinárodní společenství agresivitu Číny vůči Tchaj-wanu stále více odsuzuje. Zásadní změny ve vztahu USA k Tchaj-wanu a Číně začaly za Donalda Trumpa a jeho ministra zahraničí Mikea Pompea. Bidenova administrativa se zavázala, že bude v nastolené tvrdé linii pokračovat a „pevný“ závazek vůči Tchaj-wanu dodrží. Tento týden USA obvinily Peking z „provokativní vojenské činnosti“, která „destabilizuje a narušuje regionální mír“.

USA, Velká Británie a Austrálie minulý měsíc oznámily vznik nového bezpečnostního partnerství Aukus, jehož cílem je čelit krokům Číny v Indo-Pacifiku. To v Británii vyvolalo otázky, zda by se země zapojila do případné války o Tchaj-wan, což premiér nevyloučil. USA nadále udržují politiku strategické nejednoznačnosti.

V dubnu EU deklarovala, že napětí v Jihočínském moři ohrožuje regionální stabilitu. Později se však francouzské válečné lodě přidaly po bok Spojených států a Japonska ke společným cvičením v oblasti. Poprvé za dvě desetiletí vyslalo svou válečnou loď také Německo.

Na Tchaj-wan ve středu přicestovala skupina francouzských senátorů, mezi nimiž je exministr obrany Alain Richard. Ve čtvrtek mají v plánu setkání s prezidentkou Cchaj Jing-wen. Peking proti návštěvě hlasitě protestuje s tím, že jde o porušení principu jedné Číny. Podobně Čína reagovala také na loňskou cestu české delegace na Tchaj-wan v čele s předsedou Senátu Milošem Vystrčilem. Čínský ministr zahraničí Wang I tehdy prohlásil, že Vystrčil za porušení principu jedné Číny zaplatí vysokou cenu.

Jaký postoj zaujaly Spojené státy?

„Mluvil jsem se Sim o Tchaj-wanu. Shodujeme se (…), že budeme dodržovat dohodu o Tchaj-wanu,“ řekl Biden v úterý novinářům v Bílém domě. O jaké dohodě Biden mluví, ale není zcela jasné. Podle agentury Reuters měl Biden „dohodou o Tchaj-wanu“ nejspíše na mysli dlouhodobou americkou politiku jedné Číny, kterou Washington oficiálně uznává Peking a nikoliv Tchaj-pej za legitimního představitele Číny.

Zároveň ale mohl mít na mysli Taiwan Relations Act (TRA), americký zákon o spolupráci a společné obraně, ve kterém se Spojené státy zavázaly Tchaj-wan v případě ohrožení Čínou chránit. Co je pak rozhodující a dodnes diplomaticky palčivé téma – na základě znění zákona Spojené státy zajišťují prodej zbraní na ostrov pro účely obrany. Podmínkou USA pak byla dohoda o mírovém řešení případných konfliktů mezi oběma stranami a udržování snah o „konstruktivní dialog“.

Co znamená „jedna Čína“?

Na každé straně Tchajwanské úžiny leží Čína. Považuje se za ni jak autoritářská pevnina, tedy Čínská lidová republika, tak demokratický ostrov Čínská republika.

Princip jedné Číny v dnešních diplomatických kruzích nejčastěji znamená požadavek Čínské lidové republiky, aby její ekonomičtí partneři zároveň neměli vztahy také s Čínskou republikou, tedy s Tchaj-wanem. A nejde jen o dohodu spoléhající na dobré slovo, ČLR od svých partnerů očekává podepsání prohlášení, že „vedení v Pekingu je jediným zákonným zástupcem celé Číny a Tchaj-wan je neoddělitelnou součástí čínského území“.

„Jedna Čína“ je jinak dlouhodobě zavedený koncept formující vztahy mezi Čínou, Tchaj-wanem a Spojenými státy, který má až pět samostatných výkladů – ze strany pevninské Číny, komunistické strany, Kuomintangu, Demokratické progresivní strany a Spojených států.

Zeptal se někdo, jak to cítí obyčejní Tchajwanci?

V úterý se obyvatelé Tchaj-peje probudili za hluku bojových letadel. Byla to zkouška tchajwanského letectva na blížící se státní svátek, ale ty, kteří nevěděli, o co se jedná, přepadly obavy. O čínské hrozbě se mluví ve školách, na rodinných oslavách a s přáteli u piva. Každodenní zpravodajství plně zastupuje twitterový účet ministra obrany. Podle analytiků oslovených serverem The Guardian se média nedostatečně soustředí na to, jak situaci vnímají obyčejní Tchajwanci a jak napětí ovlivňuje jejich každodenní život.

Dubnové průzkumy veřejného mínění ukázaly, že asi 40 % lidí věří, že Tchaj-wan a Čína směřují k vojenskému konfliktu a jejich počet dál roste. Další letošní průzkum ukázal, že se 50 % lidí obává, že v příštím roce může dojít k válce. Přestože je tchajwanská společnost plná různých a komplikovaných politických názorů, průzkumy z loňského října ukazují, že by 77,6 procent lidí bylo ochotných zapojit se v případě čínské invaze do bojů. Více než 75 % obyvatel Tchaj-wanu se považuje za Tchajwance, zatímco 7 % se považuje za Číňany.

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:

Doporučované