Hlavní obsah

Dohoda EU s Čínou jde proti USA. Brusel jen doufá, že Peking dodrží slovo

Foto: Profimedia.cz

Ilustrační foto.

Reklama

4. 1. 15:03

Čínské diplomatické mistrovské dílo, nevítaný dáreček pro Američany, plané sliby o dodržování lidských práv. Přívlastky udělované nové investiční dohodě mezi EU a Čínou napovídají, že ani ta k všeobecné spokojenosti nevedla.

Článek

Když bývalí předsedové Evropské komise a Evropské rady v roce 2013 navštívili Peking, věřili, že by investiční dohoda Evropské unie s Čínou mohla vzniknout do 30 měsíců. Jose Manuel Barroso i Herman Van Rompuy se však o pár let přepočítali. Dohoda je na stole po sedmi letech a 35 jednacích kolech.

Cíle v roce 2013 byly koneckonců skromné – snížení investičních překážek a právní nejistoty, kterým čelí evropské firmy v Číně, a podpora oboustranného obchodu v hodnotě jednoho bilionu amerických dolarů do roku 2020. Jenže před sedmi lety bylo vše jinak. Tehdy jen málokdo zpochybňoval odolnost transatlantické aliance mezi EU a USA a jakékoli myšlenky na novodobou studenou válku mezi Čínou a USA se jevily jako nereálné.

Optikou ledna 2021 je však zřejmé, nakolik se svět stal rozděleným a polarizovaným místem. Evropa i Spojené státy bojují s pandemií. Podle odhadů Světové banky poklesla celosvětová produkce v roce 2020 o 5,2 procenta, tedy nejvíce od druhé světové války. Aspoň malý nárůst se podařil čínské ekonomice.

Konečnou dohodu představitelé Evropské unie a Číny na takto pochmurném pozadí oslavili nepřekvapivě jen symbolicky. „Prezident Si Ťin-pching a evropští vůdci společně oznámili dokončení jednání o dohodě,“ uvedl čínský ministr zahraničí Wang Ji v závěru roku. „Přineseme nejen velký impuls do čínsko-evropské spolupráce, je to také skvělá zpráva pro zdeprimovanou světovou ekonomiku.“ Komplexní dohoda o investicích (CAI), jak zní její oficiální název, je však podle kritiků důvodem oslav jen pro jednu stranu.

Kdo je vítězem?

Ačkoli označení „dohoda“ není v českém právním řádu definováno, rozumí se jím souhlasný projev vůle stran. Kritičtější odborníci však upozorňují, že větší vůli projevil Peking a za vítěze lze vyhlásit jeho. Mírnějšími slovy lze dohodu označit přinejmenším jako zásadní milník. „Pro Čínu je to nejvýznamnější hospodářská dohoda, geoekonomicky, geopoliticky i z širokého ekonomického hlediska, od podpisu protokolu o přistoupení Světové obchodní organizace v roce 2001,“ uvedl pro South China Morning Post Sourabh Gupta, vedoucí pracovník Institutu pro čínsko-americká studia ve Washingtonu. „Do budoucna si jej budeme pamatovat jako ekonomicky nejvýznamnější nástroj, ke kterému Čína přistoupila během své druhé fáze reformy a otevírání se světu.“

Dohoda těchto rozměrů pak Čínu „staví do nezranitelného postavení a pomáhá jí proti úsilí Spojených států, které se snaží o její vyloučení z celosvětového obchodu a investic,“ myslí si Wu Sin-po, ředitel Centra pro americká studia na Fudanské univerzitě v Šanghaji. „Dohoda prohloubí hospodářské vazby mezi Čínou a EU, přičemž dalším očekávaným krokem je vyjednávání dohody o volném obchodu,“ uvedl. „A také to zmaří plán USA spojit ruce s Evropou a izolovat Čínu od další globalizace.“

Evropským firmám CAI nepochybně zajistí větší šanci vstoupit na čínský trh a zvýšit konkurenci mezi čínskými a evropskými investory. Na druhou stranu by však Čína nepodepsala jakoukoli dohodu bez příslibu výhod, ačkoliv jich z textu jednoznačně nevyplývá tolik, vysvětluje dle Reuters ředitel obchodního institutu ECIPE Hosuk Lee-Makiyama. „Žádná velká mocnost, zvláště Čína, nedává nic zadarmo, takže zde bude kompromis. Jen to není v dohodě,“ řekl. Upozornil také, že je mnohem obtížnější přimět protistranu k dodržování investiční dohody, na rozdíl třeba od obchodní dohody, která může zahrnovat odvetná cla.

Nevítaný dáreček pro Američany

Někteří kroky Bruselu kritizují i kvůli jednání za zavřenými dveřmi jen pár dní před koncem roku a jen několik týdnů před inaugurací Joea Bidena. Jako o „nevítaném dárku“ pro nově zvoleného amerického prezidenta píší místní média. Budoucí prezident Spojených států si jako prioritu stanovil restart transatlantické aliance s cílem multiterálního boje proti Číně, což by mu tato dle některých předčasná dohoda mohla překazit.

Upevnění evropsko-čínských vztahů by pak mohlo poškodit ty evropsko-americké a zároveň znamenat ještě větší výhru pro Peking, který čelí tvrdé globální kritice kvůli porušování lidských práv a po odlivu společností kvůli americko-čínské obchodní válce hledá nové zahraniční investice.

Podle Gal Lufta, vedoucího Institutu pro analýzu globální bezpečnosti, byl krok EU záměrným pokusem využít mocenské vakuum v USA. „Urychlené ukončení zajistí, že odcházející administrativa nebude mít čas penalizovat Brusel, zatímco nová nebude mít šanci to zvážit,“ uvedl. „Dokazuje se, že EU, i přes své pochybnosti o čínském chování, chce zůstat nezávislým hráčem a není ochotna být zatažena do boje o moc mezi USA a Čínou.“

Dokument, do kterého mělo šanci nahlédnout i South China Morning Post, potvrdil, že evropští vůdci o možných dopadech dohody na vztahy s novou administrativou USA věděli. Trvá však na tom, že dohoda „neovlivní závazek k transatlantické spolupráci, což bude zásadní pro řešení řady výzev vytvořených Čínou“. „Tato dohoda zajišťuje větší rovnováhu mezi EU a Čínou a poskytne jim volnější ruku při vyjednávání se Spojenými státy,“ řekl Ting. „CAI pomůže dát šanci na ‚posttrumpovskou‘ éru světového obchodu, to je více o spolupráci mezi velkými ekonomikami světa.“

Čínsko-unijní dohodou se však cítí zjevně pobouřena jak odcházející administrativa prezidenta Donalda Trumpa, tak tým Joea Bidena. Jake Sullivan, Bidenův kandidát na poradce pro národní bezpečnost, vyzval k „rychlým konzultacím s evropskými partnery o společných obavách z čínských ekonomických praktik“. Trumpův zástupce pro národní bezpečnost, Matt Pottinger, kritizoval evropské vůdce za to, že se Peking zavázal ctít pracovní právo v nominální hodnotě, „zatímco nadále buduje tisíce čtverečních metrů továren na nucené práce v Sin-ťiangu“. Tímto poukázal na citlivou otázku dodržování lidských práv a zdokumentovaných případů masového zavírání etnických Ujgurů do detenčních táborů.

Čínské diplomatické mistrovské dílo

Snaha dotáhnout jednání o dohodě do konce byla dle Justyny Szczudlikové, čínské specialistky a vedoucí asijsko-pacifického programu v Polsku, do značné míry tažena velkými ekonomikami EU, zejména Francií a Německem, které jsou „příliš závislé na čínském trhu“ a pro něž by z dohody vyplynul největší přínos. Menší evropské země, které na čínském trhu nemají velké ekonomické zájmy, byly podle ní z velké části vynechány. Zájem dokončit rozhovory před 31. prosincem projevovala obzvláště silně jak Čína, tak Německo v čele s Angelou Merkelovou, jejíž předsednictví s rokem 2020 skončilo. Pro Německo Čína znamená hlavní trh nejen pro svůj automobilový průmysl.

„Proces jednání byl netransparentní a zdá se, že členské státy přesně nevědí, co uvnitř dohody vlastně stojí,“ říká pro SCMP Szczudliková a dohodu popisuje jako čínské diplomatické mistrovské dílo. „Skutečným vítězem je Čína, nikoli EU, i kdyby závazků a ústupků, které Čína slíbila, bylo nakonec dosaženo,“ uvedla.

Lidská práva? Zařídíme

Mezi největší neznámé patří například otázka dodržování lidských práv. Podle dohody se Čína sice zavázala k ratifikaci smluv o nucené práci, údajně však šlo o jeden ze zásadních kamenů úrazu. Evropští úředníci, včetně předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové, ocenili alespoň slib Pekingu „vyvíjet trvalé úsilí“ k ratifikaci úmluvy Mezinárodní organizace práce (ILO) o nucené práci jako průlomového a „bezprecedentního výsledku“.

Čína a USA patří mezi devět ze 187 členských zemí ILO, které smlouvu ještě neratifikovaly. Luft připomíná, že vzhledem k nepodepsání smlouvy má v tomto ohledu takzvané máslo na hlavě i Amerika, zatímco Washington vede globální kampaň proti nuceným pracím v Sin-ťiangu a Tibetu. „To snižuje morální autoritu USA dávat lekce Pekingu, natož zbytku světa, o pracovních postupech,“ řekl.

Skeptický vůči dodržení slova Pekingu je například i Philippe Le Corre z Carnegie Endowment for International Peace ve Washingtonu. „Pochybuji, že Čína bude někdy dodržovat úmluvy MOP. EU však už dříve podepsala obchodní dohodu se zeměmi, jako je Vietnam, kde se o protlačení těchto požadavků pokusila. Nicméně to pro ně není povinné,“ řekl. Na pozadí brexitu pak dle Lufta není „správným vzorem shody“ ani sama Evropa.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované