Článek
Případ, který se v září roku 2011 na Zlínsku odehrál, je v médiích znám jako „vražda ve Slopném“. Za brutální ubití penzisty Miroslava Sedláře soudy v roce 2014 poslaly do vězení dnes pětatřicetiletého Maroše Straňáka a o tři roky mladšího Davida Šimona.
Oba muži celou dobu tvrdí, že s útokem na důchodce nemají nic společného. Reportérky Seznam Zpráv po okolnostech vraždy pátraly víc než rok. To, na co přišly a co jim svědkové a další osoby zainteresované v případu řekli, se zásadně liší od příběhu, který prezentovali policisté, žalobce i soudy.
Výsledkem vyšetřování Seznam Zpráv je investigativní podcastová série Slopné: Kdo je vrah?
Smrt sedmasedmdesátiletého důchodce z malé vesnice Slopné na Zlínsku nejdříve lékařka záchranné služby uzavřela jako pád ze schodů. Podle doktorky rodinní příslušníci nechtěli „za žádnou cenu“ volat policii a lékařku přemlouvali, ať do protokolu napíše, že šlo o náhodnou smrt.
Až soudní lékař o několik dní později kontaktoval policii s tím, že Miroslava Sedláře někdo brutálně umlátil.
Poslechněte si první díl série o dnu vraždy:
Než se k vyšetřování případu ale zlínští kriminalisté dostali, rodina seniora celý dům uklidila – vydezinfikovala podlahy, přestříkala zakrvácené zdi vápnem a vyhodila znečištěné věci z domu do kontejnerů.
Zavražděný senior si nepřivolal pomoc a za útočníky zamkl. Vyšetřovatelé následně nedaleko od Slopného, kousek od silnice, nalezli v poli zahozenou maskovací pletenou kuklu a silné rukavice. Na kukle byla později nalezena krev Miroslava Sedláře a DNA neznámého muže. Nedaleko kukly a rukavic byl také objeven Sedlářův mobilní telefon.
Kdo je kdo v případu vraždy ve Slopném
Maroš Straňák - odsouzený na 24 a půl roku za vraždu důchodce. K činu se nikdy nepřiznal a tvrdí, že ji nespáchal.
David Šimon - odsouzený na 20 a půl roku za vraždu ve Slopném. Čin popírá.
Miroslav Sedlář - senior, který byl v roce 2011 ve vesnici Slopné na Zlínsku umlácen plynovým revolverem.
Leo Foltýn - žalobce kauzy, před soudem proti odsouzeným argumentoval převážně pachovými stopami.
Radomír Koudela - soudce zlínského krajského soudu, odsouzené nejdříve viny v roce 2013 zprostil, v roce 2014 jim nepravomocně udělil výjimečné tresty.
Libor Losa - soudce Vrchního soudu v Olomouci, Šimona se Straňákem v roce 2014 poslal pravomocně do vězení na více jak dvacet let.
Milan Rakaš - korunní svědek obžaloby, objevil se v roce 2014 a tvrdil, že se mu Straňák ve vazbě k vraždě přiznal.
Ludvík Rakaš - bratranec Milana a druhý korunní svědek, rovněž tvrdil, že se mu Straňák k vraždě na cele přiznal. Reportérkám ale přiznal, že Straňák vraždu vždy popíral - a že dostal nabídku nižšího trestu od Milanova advokáta, aby v případu svědčil.
Jakub Řezníček - původně podezřelý, poté svědek - tvrdil, že v den vraždy Sedláře si přisedl do auta k Šimonovi a Straňákovi a že si tam sedl na kuklu a rukavice. Právě tam policejní psi identifikovali i jeho pachové stopy. Jeho výpověď odsouzení odmítli, stejně tak čtvrtý spolujezdec.
Pavel Kucík - hlavní vyšetřovatel vraždy, o Řezníčkově výpovědi reportérkám řekl, že byla účelová. Soudu to ale nesdělil nikdy.
Tomáš Botek - redaktorkám řekl, že Šimona se Straňákem seznámil až zhruba měsíc po vraždě ve Slopném - tedy v říjnu. Jeho slovům odpovídají i telekomunikační data.
Loupež?
Zhruba po roce vyšetřování, 1. října 2012, policisté z vraždy obvinili Maroše Straňáka a Davida Šimona. „Společným jednáním doposud nezjištěným způsobem vnikli do rodinného domu poškozeného Miroslava Sedláře s cílem zmocnit se pro vlastní obohacení šperků a peněz v majetku manželů Anny a Miroslava Sedlářových,“ napsali policisté do usnesení o zahájení trestního stíhání.
Z domu se podle rodiny, která ale na počátku tvrdila, že se nic neztratilo a že dům nevypadal, že by ho někdo prohledával, ztratilo několik šperků a peníze z peněženky oběti. Nikdo z příbuzných však nedokázal říct, zdali v peněžence Sedlář skutečně nějaké peníze v době vraždy měl.
Poslechněte si druhý díl série o obou odsouzených:
V jedné ze skříní v obývacím pokoji se navíc mezi ručníky našlo odložených osmdesát tisíc korun a na ledničce v kuchyni, jak je zjevné z fotografií z místa činu, zůstaly například stříbrné hodinky. Další šperky rovněž ležely vedle šperkovnice manželky zesnulého, ze které přitom měly zmizet zlaté prsteny.
Policisté se na dvojici začali soustředit údajně proto, že Straňák v říjnu a listopadu 2011 zorganizoval vyloupení zlatnictví v Uherském Brodě a Hodoníně. Šimon mu pak v prvním případě pomáhal přeprodat uloupené zlato.
Vesnicí Slopné otřásla v roce 2011 vražda Miroslava Sedláře.
Soudcův obrat
Klíčovými důkazy proti Straňákovi se Šimonem, se kterými je žalobce kauzy Leo Foltýn poslal před soud, byly pachové stopy. Metoda pachové identifikace se ale podle expertů z České zemědělské univerzity i podle samotného policejního prezidia prováděla v Česku do roku 2018 špatně. A výsledky pachové komparace byly velmi nespolehlivé.
Poslechněte si třetí díl série o pachových stopách:
Jen na základě pachových stop ale české soudy odsuzovat nesmějí – a zlínský soudce Radomír Koudela tak Šimona se Straňákem zprostil obžaloby.
Potom, co mu případ vrátil Vrchní soud v Olomouci, ale Koudela předvedl ve svém názoru dramatický obrat.
Opřel se o tvrzení znalce Martina Kloubka. Ten v posudku práci policistů při odebírání pachových stop kritizoval, ale před soudem otočil a řekl, že pachové stopy v případu vraždy ve Slopném byly odebrány v pořádku.
Vedle pachových stop se korunními svědky případu stali recidivisté bratranci Rakašové, kteří tvrdili, že se jim Straňák ve vazbě k vraždě seniora přiznal. Na základě jejich tvrzení poslal zlínský krajský soud a následně i odvolací dvojici do vězení s výjimečnými tresty.
Letos ale jeden z bratranců - Ludvík Rakaš - své tvrzení vzal zpět. Redaktorkám Seznam Zpráv řekl, že před ním Straňák vraždu naopak vždy popíral a že on sám dostal od bratrance Milana nabídku, že pokud bude proti Straňákovi svědčit, půjde z vězení domů dřív.
Dohoda s žalobcem
Sám Milan Rakaš se po svém výstupu u soudu do vězení už nikdy nevrátil. Podle bratrance Ludvíka to byla součást dohody se žalobcem slopenské vraždy - Leem Foltýnem. Ten se o své roli v případu odmítl s reportérkami bavit.
Poslechněte si čtvrtý díl série o klíčové výpovědí korunních svědků:
Šimon se Straňákem se v průběhu celého procesu bránili, že se v době vraždy ani neznali. Soudy však argumentovaly tvrzením Jakuba Řezníčka, který řekl, že si v den Sedlářovy smrti kolem půlnoci, když šel opilý z baru, sedl na kuklu a rukavice v autě Davida Šimona. A že v autě seděl i Straňák.
Hlavní vyšetřovatel případu Pavel Kucík ale reportérkám řekl, že podle něj byla Řezníčkova výpověď účelová - a mladík si ji vymyslel proto, aby vysvětlil své pachové stopy na nalezených rukavicích a kukle. Jeho samotného totiž policisté z vraždy podezírali.
Tvrzení o účelové výpovědi ale Kucík soudu nikdy nepřednesl, přestože v procesu svědčil.
Žalobce Leo Foltýn dozoroval případ vraždy ve Slopném.
Řezníčkova slova před soudem na rozdíl od Kucíka zpochybnil jeho tehdejší společník z hospody, na kterého se mladík odvolával. Řezníčkův scénář odmítal i čtvrtý spolujezdec. Mladíkova výpověď navíc vůbec nezapadala do časové osy případu, jak ji stanovil vrchní soud. Ten Sedlářovu smrt stanovil na čtvrtek mezi 19. a 20. hodinou (viz grafika na konci článku).
Jeden svědek ale viděl Sedláře před domem po 22. hodině, další svědkyně slyšela kolem půlnoci typický zvuk sedlářovy branky. Soudy navíc nebraly v potaz vyjádření doktorů, kteří vraždu seniora stanovili až na pátek.
Proti Řezníčkově výpovědi navíc stojí slova i dalšího člověka - Tomáše Botka. Nový svědek, kterého redaktorky objevily, tvrdí, že Straňáka se Šimonem seznamoval až měsíc po Sedlářově vraždě. A to v době, kdy Straňák potřeboval prodat uloupené zlato z klenotnictví v Uherském Brodě. Botkově slovům navíc odpovídá i výpis telekomunikací mezi oběma odsouzenými.
Zatajené DNA
Seznam Zprávy také doložily, že žalobce kauzy Leo Foltýn před vrchním soudem zatajil informace o ztotožnění DNA nalezené na kukle nedaleko místa činu. O tom soudu neřekli ani zlínští kriminalisté.
Genetická informace, kterou kromě Sedlářovy krve vyšetřovatelé na pletené kukle našli, nepatřila totiž Straňákovi ani Šimonovi.
A vrchní soud tak v pravomocném odsuzujícím rozsudku v červnu 2014 spekuloval, že kukla patřila některému z přátel odsouzených. To ale nebyla pravda. Jak ale o měsíc dříve žalobce Foltýn i kriminalisté věděli, DNA patřila slovenskému recidivistovi Zoltánu Kovácsovi.
Poslechněte si pátý díl série o zatajené DNA:
Tím, že by měl Kovács se Sedlářovou vraždou něco společného, se ale kriminalisté příliš nezabývali. Prověřovat ho začali až po čtyřech měsících po ztotožnění jeho DNA a až po nátlaku Šimonovy rodiny a advokáta. K odložení prověřování zlínským policistům stačila Kovácsova slova, že o Sedlářovi nic neví a že s vraždou nemá nic společného.
Zatímco policisté žádnou Kovácsovu vazbu na Sedláře neobjevili, redaktorky ano. Kovács pracoval ve skupině, která obchodovala se zbraněmi. A podle jeho slov i se zavražděným Sedlářem.
Lidé ze slovenské obce Horná Marikova podle svědků jezdili pro zbraně k Sedlářovi.
Zbraně pro zločince
Senior podle Kovácse i dalších lidí, se kterými redaktorky mluvily, dlouhodobě upravoval zbraně pro zločince i ze zahraničí - ze Slovenska a Maďarska.
I čeští policisté původně pracovali s verzí, že Sedláře mohl zabít některý z jeho klientů, kterým opravoval zbraně. Prokázat se jim ale nic nepodařilo. Žádné ze svých poznatků navíc nevložili do policejního spisu, ke kterému má obhajoba ze zákona přístup.
Poslechněte si šestý díl série o slovenské stopě:
„Sedlář měl ve sklepě dílničku a tam opravoval lidem zbraně, tlumiče a tak dál. A já osobně se můžu domnívat, že rodina před námi některé věci stoprocentně uklidila. Samozřejmě to mohla být motivace toho pachatele, nevíte, kolik inkasoval peněz nebo co komu vyráběl. Jestli se tam s někým dohadoval kvůli zakázce. On to všechno dělal na koleni, asi byl šikovný,“ řekl reportérkám hlavní vyšetřovatel případu Pavel Kucík.
Na základě zjištění Seznam Zpráv podali obhájci odsouzených žádost o obnovu procesu. Termín řízení zatím není znám. Případem se rovněž zabývá okresní státní zastupitelství v Karviné.
Podívejte se na časovou osu vraždy ve Slopném:
Podcastová série Slopné: Kdo je vrah?
Investigativní série Seznam Zpráv a podcastu 5:59.
Reportérka Adéla Jelínková a fotografka Christine Havranová víc než rok pátraly po okolnostech vraždy, která se odehrála v roce 2011 v obci Slopné na Zlínsku. Soud poslal za brutální ubití staršího muže do vězení dva mladíky, kteří i po 11 letech za mřížemi stále tvrdí, že jsou nevinní. Oba dostali výjimečné tresty v délce přes 20 let.
Autorky podcastu mluvily s vyšetřovateli případu, s odsouzenými Marošem Straňákem a Davidem Šimonem i svědky. Především ale přicházejí s novými důkazy a vyvracejí některá původní svědectví – což zásadním způsobem mění pohled na případ vraždy ve Slopném tak, jak jej předkládali právě kriminalisté, žalobce nebo soudy.
Příběh navíc v detailech přináší mrazivé souvislosti o českém justičním systému. Odpykávají si trest za vraždu ve vězení skutečně ti praví pachatelé?
Šestidílná investigativní série Slopné: Kdo je vrah? vyšla v podcastu 5:59. Poslouchejte na Podcasty.cz, Spotify, Apple Podcasts, Google Podcasts a v dalších podcastových aplikacích. Podcast 5:59 můžete sledovat na síti X nebo na instagramu.
Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí nebo na e-mail: zaminutusest@sz.cz.
