Ústavní soud zamítl stížnost jednoho z odsouzených v kauze vraždy ve Slopném

Maroše Straňáka a Davida Šimona poslal v roce 2014 do vězení zlínský krajský soud. Podle předsedy senátu Radomíra Koudely dvojice umlátila seniora Miroslava Sedláře v obci Slopné na Zlínsku. Usvědčujícím důkazem se staly pachové stopy a výpověď spoluvězňů a recidivistů – bratranců Rakašových, kteří tvrdili, že se jim Straňák k vraždě důchodce ve vazbě přiznal.

Téměř deset let od odsouzení se případem začaly zabývat reportérky Seznam Zpráv. Redaktorky v investigativní podcastové sérii Slopné: Kdo je vrah? přinesly mimo jiné zásadní tvrzení jednoho z korunních svědků – Ludvíka Rakaše (nyní Mencla), který jim řekl, že si usvědčující výpověď proti Straňákovi vymyslel, stejně jako jeho bratranec Milan Rakaš.

Na tomto svědectví odsouzení postavili žádost o obnovu procesu. Tou se loni zabýval zlínský krajský soud. Předseda senátu Pavel Dvorský po půl roce jednání nový proces v kauze nepovolil s tím, že Rakaš reportérkám lhal.

Proti verdiktu zlínského soudu se nyní nepostavil ani Ústavní soud, na nějž se oba odsouzení se stížností proti postupu krajského soudu obrátili. Ústavní soud rozhodl o jedné stížnosti – a to Straňákově. Šimonovu stížnost zatím neposoudil.

Předseda senátu Milan Hulmák Straňákovu stížnost shodil s tím, že neobsahuje „ústavněprávní argumentaci, ale pouze v rovině podústavního práva obecně polemizuje s tím, jakým způsobem obecné soudy vyhodnotily jím uváděné skutečnosti“.

Straňák si prostřednictvím obhájce Josefa Bartončíka stěžoval na postup soudce Dvorského, který přistoupil na Menclovu argumentaci, když po rozhovoru s reportérkami začal tvrdit, že jim lhal proto, aby se jim pomstil, udělal jim radost nebo je naštval. Tuto argumentaci převzal i Vrchní soud v Olomouci.

Podle Bartončíka soudy nové důkazy nevyhodnotily ve všech souvislostech a de facto sdělení svědků na nahrávkách pořízených redakcí omlouvaly.

Ve stížnosti obhájce zmínil i výpověď Erika Grodla, který reportérkám řekl, že se mu druhý klíčový svědek – Milan Rakaš – chlubil s tím, že si svědectví proti Straňákovi vymyslel, aby se dostal z vězení domů dřív.

Zlínský soudce Dvorský k tomu uvedl, že Grodl může mluvit pravdu a že Rakaš se mu nejspíš jen „chvástal“.

Podle Hulmáka není úlohou Ústavního soudu, aby závěry učiněné obecnými soudy přehodnocoval. „Z pohledu požadavku ústavnosti je především podstatné, zda soudy svá rozhodnutí řádně a pečlivě zdůvodnily,“ uvedl v usnesení s tím, že to zlínský krajský soud učinil.

„Soudy se neopomněly zabývat věrohodností stěžovatelem zpochybňovaných výpovědí i z pohledu možné motivace svědků docílit podmíněného propuštění či přerušení trestů. Žádný extrémní nesoulad v provedených důkazech a učiněných skutkových a právních závěrech v napadených rozhodnutích Ústavní soud neshledal,“ uzavřel Hulmák, jenž odmítnutí stížnosti zdůvodnil ve dvou velmi stručných bodech.

Advokát Bartončík se soudcovým závěrem nesouhlasí. „Stížnost naplňuje roviny ústavní stížnosti. Co se týče otázky věrohodnosti bratranců Rakašových, tak tu dosud nevyhodnotil nikdo,“ uvedl pro Seznam Zprávy obhájce. Podle něj nyní připadá v úvahu obrátit se na Evropský soud pro lidská práva. „Nebo další žádost o obnovu procesu, ta by ale znamenala přinést nové důkazy,“ nastínil Bartončík.

Korunní svědek Mencl reportérkám v roce 2023 sdělil, že proti Straňákovi s bratrancem vypovídali proto, aby se dostali dřív z vězení. Milanu Rakašovi byl trest skutečně z údajných zdravotních důvodů přerušen a následně jej už nikdy nedokončil. Mencl tvrdil, že jejich svědectví bylo postaveno na dohodě s tehdejším dozorujícím žalobcem případu Leem Foltýnem.

Jak navíc vyplynulo loni během procesu o možnou obnovu, Foltýn skutečně ve prospěch Rakaše intervenoval – a to v sérii dopisů, které adresoval žalobcům, kteří řešili Rakašovu trestnou činnost. Obracel se na ně vždy poté, co jej oslovil Rakašův advokát s prosbou, ať se za jeho klienta přimluví.

„Postup státního zástupce Lea Foltýna budí pozornost, neboť na příslušné (z pohledu soudu drzé) požadavky advokáta, které jdou přinejmenším za hranici advokátní etiky, nemělo být ze strany státního zástupce vůbec reagováno, anebo na ně mělo být reagováno tak, že by se v souvislosti s nimi vůči advokátu ohradil a tyto výslovně odmítl, a to třeba i za případného podání podnětu příslušnému orgánu České advokátní komory ke kárnému postihu advokáta,“ komentoval Foltýnovu korespondenci Dvorský.

Podle Dvorského ale Foltýn i tak nedělal nic nezákonného a Rakaše svými přípisy pouze „pomyslně ocenil“ za to, že „pomohl k objasnění trestní činnosti“.

Redakce Seznam Zpráv navíc přinesla řadu nových důkazů, které ukazují na jiný příběh polozapomenuté vraždy.

Reportérky zjistily, že zavražděný muž nelegálně upravoval zbraně pro slovenskou mafii –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a právě kukla, kterou útočníci použili, nesla DNA jednoho z členů slovenské zločinecké skupiny.

Toho nikdy žádný soud nevyslýchal. Mluvil až s reportérkami, kterým potvrdil, že jeho skupina, s níž páchal trestnou činnost, se zavražděným Sedlářem obchodovala se zbraněmi.

Žalobce Foltýn navíc již měsíc před pravomocným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci v roce 2014 věděl, že DNA patří slovenskému recidivistovi, soudu to ale nesdělil.

Přestože soudce krajského soudu Dvorský reportérky ohledně slovenské stopy loni vyslýchal, při obnově se zjištěními nezabýval. Stejně tak jako Vrchní soud v Olomouci či Ústavní soud.

Stopa DNA je přitom jediným validním biologickým důkazem v případu. Pachové stopy, které jsou vedle svědectví Rakašových klíčovým důkazem, jsou dle zjištění expertů silně nespolehlivé.

Expert, jenž prováděl výzkum policejních psů pro Ministerstvo vnitra, přirovnal výsledky pachové identifikace do roku 2018 k hodu mincí či loterii.

Soudy se rovněž nevypořádaly s tvrzením známého obou odsouzených – ten reportérkám sdělil, že se Straňák se Šimonem v době vraždy ani neznali. Den, kdy Straňáka se Šimonem muž seznamoval, se navíc shoduje s výpisy telekomunikací, které redakce analyzovala a podle nichž kontakt mezi odsouzenými započal až měsíc po vraždě ve Slopném.

Výpis měli přitom celou dobu (od roku 2012) k dispozici jak zlínští vyšetřovatelé, tak žalobce a následně i soudci. Výpis byl součástí příloh trestního spisu. Nikdo ze jmenovaných ale na tuto skutečnost nebral zřetel.

Stížností odsouzeného Šimona se Ústavní soud stále zabývá.