Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Česká televize stále čeká na nového ředitele. Sedmnáct členů z neúplné osmnáctičlenné Rady České televize se včera rozdělilo do dvou táborů, z nichž ani jeden nedisponuje deseti hlasy, které jsou ke zvolení ředitele zapotřebí. Jeden ze současných radních o Radě ČT kdysi napsal, že je to „kolektivně nezodpovědný orgán, složený – díky vůli parlamentních politických stran – z mediálních, právních i ekonomických neodborníků“ (V. Ježek: Úhel pohledu, Lidové noviny 24. 1. 2000).
Od té doby se mnohé změnilo. Střídaly se vlády, novelizovaly se zákony. Dnes už Rada ČT není vydána napospas vládnoucím koalicím ve Sněmovně, třetinu jejích členů dodává Senát. Přestože politická hlediska i nadále ovlivňují složení rady, průběh volby nového generálního ředitele naznačuje, že do současné sedmnáctičlenné Rady ČT se dostali lidé, kteří o médiích a jejich organizaci něco vědí, mají svoji představu o veřejné službě v oblasti rozhlasového a televizního vysílání a nesledují jen politické cíle jako někdejší výsadek vedený Pavlem Matochou, vyslaný do rady Babišovou koalicí v roce 2020.
Svědčí o tom proces výběru z 21 uchazečů, při němž politika ustoupila do pozadí a do popředí se dostala znalost profese. Pětice kandidátů vybraných do posledního kola volby se stala jistou zárukou, že ať už bude zvolen kdokoli z nich, Česká televize se vyvaruje nebezpečí destabilizace, která v minulosti obvykle následovala po volbě člověka bez zkušeností – připomeňme si neúspěšné ředitelování Jakuba Puchalského či Jiřího Hodače.
V průběhu čtvrtečního téměř osmihodinového grilování kandidátů a jejich projektů se ukázalo, že šanci budou mít jen tři pretendenti, k nimž směřoval největší zájem radních – Hynek Chudárek, Milan Fridrich a Libuše Šmuclerová. První výsledek hlasování, při němž Milan Fridrich a Hynek Chudárek získali po osmi hlasech a Libuše Šmuclerová zbývající jeden hlas, ukázal, kudy vede dělicí čára. Ani další kola hlasování rozhodnutí nepřinesla, a tak se volba přerušila a bude pokračovat na dalším zasedání rady 25. června.
I když fronta radních, která odmítla prodloužit mandát řediteli Petru Dvořákovi a permanentně kritizuje výkony České televize, příchodem šesti „senátních“ členů silně oslabila, její jádro požadující změny v provozu a vysílání České televize bylo natolik silné, že zablokovalo pokusy prosadit do funkce Milana Fridricha se solidním projektem. Ten měl pro ně jednu vadu – jeho autor strávil dlouhá léta v České televizi jako redaktor a programový pracovník.
Hynek Chudárek je sice také dlouholetým pracovníkem České televize – Petr Dvořák si ho v roce 2012 vybral jako obchodního ředitele –, ale nikdy nebyl redaktorem a radě se představil jako apolitický technokrat s projektem „služba, hospodárnost, modernizace“. Nabízí v něm změny nejen organizační, tj. úspory ve výrobě, zeštíhlení managementu, návrat od producentského systému ke starým redakcím s novým názvem „žánrová centra“, ale také změny v oblasti zpravodajství a publicistiky, byť diplomaticky zahalené do „rozšíření počtu investigativních týdeníků na dva“ nebo „zvýšení frekvence současných diskuzních pořadů a zavedení některých nových“.
Kdo z těchto dvou kandidátů získá podporu nezbytných deseti hlasů, ukáže příští středa, kdy volba bude pokračovat. Do té doby můžeme očekávat lavinu komentářů a divokých spekulací na téma, který z nich se postaví ke kormidlu České televize v předvolebním čase a jaké to bude mít dopady na předvolební kampaň.
Troufám si předpovědět, že naprostá většina těchto spekulací bude zbytečná. Protože Česká televize je jako velká zaoceánská loď neumožňující rychlou a náhlou změnu kurzu, což oba kandidáti dobře vědí. Proto můžeme na podzim očekávat stejné či podobné předvolební debaty jako před čtyřmi lety a těšit se na říjnové grafy Marcely Augustové.
