AI už teď mění průběh boje, říká muž, který NATO připravuje na moderní válčení

Bývalý dánský diplomat Jean-Charles Ellermann-Kingombe patří aktuálně do nejužšího týmu generálního tajemníka NATO Marka Rutteho. Šéfovi Aliance radí se vším od digitalizace po ochranu před hackerskými útoky.

Jeho hlavním úkolem je připravit Alianci na konflikty 21. století, kde hrají hlavní roli obrovské objemy dat, jejich zabezpečení, rychlé vyhodnocování a přeposílání.

„Když mluvím o moderním válčení, nemám na mysli válčení, které uvidíme za 10 let. Vidíme ho již dnes. Vidíme ho na Ukrajině,“ říká Rutteho náměstek pro kybernetickou oblast a digitální transformaci Jean-Charles Ellermann-Kingombe. V minulém týdnu se v Praze zúčastnil zahájení Cyber Champions Summit 2026, mezinárodního setkání expertů na kybernetickou bezpečnost a obranu.

Jak popisuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy, už dnes hraje důležitou roli ve válčení umělá inteligence. Třeba Ukrajincům pomáhá přesněji zaměřit cíl. „Podařilo se jim zkrátit dobu rozhodování od identifikace cíle až po jeho zásah o 90 procent,“ říká Ellermann-Kingombe a současně varuje, že Rusko, a především Čína, se učí stejně rychle jako NATO a jeho spojenci.

Před rokem jste řekl, že země NATO musí přijmout „válečnou mentalitu“ ohledně toho, jak přistupují k energetice. Platí to samé pro kyberbezpečnost a jak si to představit?

Ano, musíme pochopit, jak kyberprostor ovlivňuje naši schopnost bojovat a naši schopnost chránit se. Když mluvíme o válečném myšlení, válečné mentalitě, je to proto, že v kyberprostoru jsme neustále pod útokem. Musíme si to uvědomovat a na základě toho být připraveni jednat a přijímat rozhodnutí.

V NATO říkáme, že do roku 2030 budeme schopni vytvořit takzvanou multidoménovou operační alianci. To znamená, že potřebujeme vybudovat digitální páteřní síť s cloudovou infrastrukturou. Musíme zavést postupy, jak sdílet obrovské objemy dat, vyškolit lidi, kteří budou nové systémy obsluhovat. Je tedy spousta věcí, které musíme udělat, a musíme je udělat rychle.

Nemáme nekonečně času na to, abychom získali nové technologie a rozšířili je. To je tedy to, co stojí za myšlenkou „válečné mentality“.

Co je aktuálně největší výzvou pro NATO v kybernetické oblasti či kyberprostoru?

V posledních letech jsme mohli pozorovat, jak se kybernetická hrozba stupňuje. Důležitý je tedy samotný rozsah této hrozby. Vidíme, že kybernetické útoky se zaměřují i na naši infrastrukturu, tak jako například na Ukrajině. A také vidíme kybernetické hrozby, které jsou do značné míry usnadňovány umělou inteligencí.

Takže hrozby se neustále vyvíjejí, pokud jde o technologickou složitost, a zároveň se zvyšuje intenzita. A jelikož žijeme ve společnosti, která se stále více digitalizuje, naše zranitelnost se tím pádem stále zvyšuje.

V NATO to sledujeme s obavami, protože naše schopnost bránit se vojensky bude v případě potřeby do značné míry záviset na infrastruktuře, která je v soukromém vlastnictví, je zranitelná a čelí zvýšeným útokům v kyberprostoru.

Česku letos hrozí, že nesplní závazek dávat na obranu minimálně dvě procenta HDP. Může to ovlivnit alianční kyberbezpečnost nebo schopnost bojovat v kyberprostoru?

Loni všechny země dvě procenta HDP splnily, a to je velmi pozitivní. Je také zcela jasné, že rozhodnutí, která spojenci přijali loni v létě na summitu v Haagu, tedy dávat na obranu a výdaje související s obranou pět procent (do roku 2035, pozn. red.), zahrnují i kybernetiku.

Od NATO se totiž očekává, že bude schopno bojovat a chránit se jak na zemi, tak ve vzduchu a na moři, ale také ve vesmíru a v kyberprostoru. Všechny tyto domény však mají digitální základ, který je zranitelný vůči kybernetickým útokům. Kybernetická ochrana je tedy ústředním prvkem ve všech dimenzích přípravy na moderní válčení a je pro ozbrojené síly klíčová.

A když mluvím o moderním válčení, nemám na mysli válčení, které uvidíme za 10 let. Vidíme ho již dnes. Vidíme ho na Ukrajině. Vidíme ho i jinde - technologie, data a umělá inteligence již nyní hrají klíčovou roli.

Jak jste řekl, kybernetické útoky se dějí prakticky neustále. Změnily se nějak ruské kyberútoky proti NATO během posledních čtyř let války na Ukrajině?

Jejich intenzita se zvýšila. Není pochyb o tom, že Rusko nás tímto chce odradit od pomoci Ukrajině. Provádějí hybridní útoky a do sféry hybridních útoků patří i kybernetika, takže ano, od ruské agrese na Ukrajině jsme zaznamenali jasný trend.

Reagovat na hybridní útoky, jako jsou právě hackerské útoky nebo různé sabotáže, je složité, protože se dějí v míru, v šedé zóně, pod hranicí vyhlášení války. Jaká je správná reakce a co dělá NATO?

V první řadě - a to jsme již v minulosti dělali - jde o to zajistit, aby naše společnosti byly co nejodolnější a dokázaly těmto útokům čelit.

Jde o lepší porozumění, monitorování a sledování toho, co se děje, abychom mohli reagovat. Jde o lepší koordinaci našich snah. Když říkám „našich“, mám na mysli jak veřejný, tak i soukromý sektor.

Důležitá je lepší spolupráce se soukromým sektorem, abychom mu pomohli pochopit celkovou hrozbu, provádět s ním cvičení a snažit se sdílet data.

Několikrát jste zmínil umělou inteligenci. Jakým způsobem se dnes využívá ve vojenství?

Je důležité si nejprve připomenout, že ještě před pár lety jsme si všichni mysleli, že umělá inteligence není sice úplně vzdálená budoucnost, ale že to bude trvat ještě tak 10 let. Ale válka na Ukrajině nám ukázala, že AI už teď mění průběh boje.

Jak konkrétně?

Uvedu dva příklady. Na Ukrajině jsme viděli, že díky AI lze zlepšit přesnost zaměřování cílů, a tím lze zvýšit účinnost starších platforem a starších zbraní.

Například staré dělostřelecké granáty ráže 155 mm, které stále potřebujeme ve velkém množství. U nich vaše země sehrála velmi důležitou roli při zajišťování jejich dodávek pro Ukrajince (v rámci muniční iniciativy, pozn. red.).

Zejména v raných fázích války jsme měli potíže se zajištěním jejich dostatečných zásob. Díky přesnějšímu zaměřování cílů pomocí umělé inteligence jsme dokázali snížit potřebu těchto granátů o 40 procent. To je podle mě velmi silný příklad toho, jak to může konkrétně změnit situaci na bojišti.

Druhým příkladem, který představuje silnou výhodu pro Ukrajince, je to, že umělá inteligence umožňuje velmi rychle spojovat a analyzovat obrovské množství dat. Díky tomu se jim podařilo zkrátit dobu rozhodování od identifikace cíle až po jeho zásah o 90 procent.

To znamená, že když uvidíte cíl, netrvá to 10, 20 nebo 30 minut, než na něj zaútočíte, ale během několika minut můžete určit, která z vašich platforem by na něj mohla zaútočit, která by to udělala nejúčinněji, a podle toho zásah rozdělit a realizovat. To je obrovský nárůst efektivity.

A samozřejmě NATO jako aliance, ale i jednotliví členové zkoumají, jak můžeme vybudovat infrastrukturu, která nám umožní začlenit AI.

Severoatlantická aliance ale určitě není jediná, kdo se o to snaží. Jak si ohledně zavádění umělé inteligence do armády stojí Rusko nebo Čína?

To je pravda, jsme si velmi dobře vědomi toho, že probíhá technologický závod. Neomezuje se pouze na umělou inteligenci, ale týká se i kvantové technologie, také řady dalších věcí, a to je také jeden z důvodů, proč jsem zmiňoval potřebu změny myšlení. Musíme se zorganizovat tak, abychom mohli urychlit zavádění nových technologií.

Mezi Ukrajinou a Ruskem se totiž děje to, že Ukrajina vyvine dron, Rusko následně rychle vyvine protiopatření, jak tomuto dronu čelit. Ukrajina pak vyvine novou, lepší verzi toho dronu a na tu zase Rusko vyvine protiopatření a tak dále.

V této dynamice nejen Ukrajinci dokázali výrazně zkrátit své vývojové cykly, někdy až na pouhých pár týdnů, ale totéž se podařilo i Rusům.

Víme, že v Číně je plynulá integrace obranného průmyslu a obrany a zároveň masivně investují do nových technologií. Proto i my v NATO spěcháme.

Asi před rokem jeden think tank vypracoval analýzu, jejíž závěry je třeba brát s určitou rezervou, nicméně podle této analýzy Čína ve 42 technologických oblastech relevantních pro obranu buď držela krok s NATO, nebo ho dokonce předstihovala.

To ukazuje, že si nemůžeme dovolit usnout na vavřínech. Musíme urychlit naše veřejné zakázky. Musíme najít nové způsoby, jak podporovat a integrovat nové technologie.

To, na co se nyní zaměřujeme, je skutečnost, že mnoho nových technologií, včetně umělé inteligence, o které jste se zmínil, bude pocházet od jiných společností než z klasického obranného sektoru.

Například celá komunita podnikatelů a startupů a technologických firem ze Silicon Valley – ty fungují odlišným způsobem. Mají mnohem interaktivnější vývojové cykly, v nichž nemáte hotový produkt. Máte možná raný prototyp, dáte ho do rukou vojáka, provádíte experimenty, pak provedete nějaké úpravy, selžete a následně začnete znovu od začátku s něčím novým.

Je to ale mnohem dynamičtější a mnohem rychlejší. Musíme přizpůsobit náš systém zadávání veřejných zakázek a naše byrokratické struktury, aby vás nákup systému, který selže, nestál kariéru. Pak to bude přijímáno jako normální součást rychlého učení.

Všechny tyto věci lze shrnout jedním slovem – a tím je zmiňovaná změna myšlení. A v rámci této změny myšlení musíte změnit pravidla, postupy, chování, motivační struktury a v podstatě přijmout, že věci budete dělat jinak.