Hlavní obsah

Glosa: Aféra Starostů nás žene k populistům. Vydržme, bude líp

Jan Stránský
editor analýz a publicistiky
Foto: Jaroslav Ožana, ČTK

Expremiér musí být z aktuálního starostenského maléru v extázi. Až do podzimních voleb nemusí dělat nic, než připomínat jejich aféru.

Reklama

22. 6. 17:00

Autor politických thrillerů by si dnes mohl vymyslet zápletku, v níž by byli Hlubuček a spol. tajnými agenty Andreje Babiše s promyšlenou misí: posílit pozice populismu v Česku. A kupodivu by to nebyla až taková fantasmagorie.

Článek

Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Existuje literatura, která se – většinou trochu bokem – zabývá psychologií politiky. Tato díla jaksi mimochodem říkají, že velké naděje naložené na hřbety politiků slibujících návrat morálky a slušnosti (mají se ovšem kam vracet, skutečně kdy v historii v politice dlouhodobě panovaly?) vedou, jsou-li zklamány, k paradoxnímu oslabení víry v liberální demokracii.

Lepší autentická amorálnost než předstírané dobrodiní, řeknou si pak někteří. Což může vést až k obrácení se k „bezpečnému“ populismu, který po prodělaném fiasku nevyžaduje úzkostné a namáhavé přemýšlení. O populismu sice lidé v hloubi duše vědí, že je hloupý a z valné části prolhaný, ale podvědomě správně předvídají, že už z principu je vinou (nebo zásluhou?) těchto svých vlastností nemůže bolavě zranit.

Zklamaní se úlevně obracejí k demagogům, těžícím ze zmatku, obav, pocitů křivdy, nejistoty a vzteku. Do hry razantně vstupují emoce. Na úkor faktů. „Je třeba dodat příběhy o vinících současných těžkostí, kteří mohou za vše špatné. To vyvolá potřebu Zachránce, který má na složité otázky jednoduché a emočně rezonující odpovědi,“ píše v magazínu Psychologie.cz psycholog Aleš Borecký.

V rozsáhlém, pozoruhodném textu se zabývá především Donaldem Trumpem. Ještě intenzivněji je zaměřen na „politický“ vztah terapeuta a klienta. Mnoho jeho myšlenek lze ale vztáhnout obecně k populismu či autoritářství.

„Oblíbeným motivem populistů je volání po minulosti a využívání strachu z budoucnosti. Desítky analýz ozřejmovaly svůdnost a důmyslnost Trumpova hesla ‚Make America Great Again‘. Vracelo lidi k minulosti, vedlo k návratu, oslovení nostalgie, kam si každý mohl promítnout, co chtěl – mýtus ‚zlatých starých časů‘ byl naplno využit,“ dodává například.

Také se vám při četbě těchto řádků vybavují billboardy, kde hnutím ANO najatá stafáž prohlašuje, že „za Babiše bylo líp“?

Expremiér musí být z aktuálního starostenského maléru v extázi. Až do podzimních voleb nemusí dělat nic, než připomínat tuhle aféru, ano, vskutku ohavnou.

Průšvih Starostů, jakkoliv je skličující, snad ale ještě není důvodem k propadu do apatie. Navzdory zklamání není třeba rezignovat na tradiční liberální pilíře, jako je dělba moci, soucit, demokratická pravidla rozhodování, svoboda slova, spravedlnost nebo ochrana individuálních práv a práv menšin. Na hodnoty, které silně nevyhovují populistům a extrémistům.

Upřímně řečeno, v posledních dekádách jsme podobných zklamání zažili mnoho. A pořád jsme tady. Možná ohnutí a unavení, ale nezlomení. Vždy jsme se z útlumu po nějaké době posbírali a zase uvěřili v étos dobrého života. Češi nejsou hlupáci. Problém je, že čestná většina někdy až příliš dlouho mlčky přihlíží.

Pravděpodobnost, že onen dobrý život absolvujeme s hnutím STAN, klesla. Ale jsou tady pořád alternativy. Stačí planě nehledět až příliš dopředu – protože, jak moudře říkají psychologové, pozítří se může vše obrátit – a v podzimních komunálních volbách se důkladně rozhlédnout jen po své obci, městě.

Pokud to neuděláme, ovládnou-li regiony arogantní populisté, zamrzneme ve stavu lhostejnosti a sobeckého starání se jen o sebe, který už známe. Nejde o nic ducha povznášejícího. Vede k závisti, zlobě, frustraci. K méně hodnotnému a důstojnému životu.

„Žijeme ve složitém globalizovaném světě: liberální demokracie přispěla k mnoha dobrým věcem, ale lidem se také nenaplnily jejich touhy a představy, které si vysnili. Je tedy i pochopitelné, že stále více zklamaných se odvrací od tohoto uspořádání společnosti a přiklání se – jak ukazují sociologické průzkumy – k autoritářům a populistům. Ty považuji za novodobé Mefisty svádějící masy pro své cíle. Je tragické sledovat, že lidé někdy ani netuší, že jsou manipulováni. Stačí zaslechnout některé formule, které rezonují s vlastními frustracemi, strachy a agresí, stačí, když je osloveno a ‚bráno vážně‘ to nejnižší v člověku – a Mefisto získá další oběť. Cenou za takové vykoupení je odpojení od vyšších částí psychiky, ztráta kultivace osobnosti, odevzdání rozumu a následná likvidace demokratické podoby společnosti se vším zlem, které to přináší,“ míní psycholog Borecký.

Učinit takové rozhodnutí je, myslím si, při vědomí stručnosti lidského života hrozné.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované