Článek
Mimořádná schůze poslanců, jejímž jediným bodem mělo být „objasnění řešení střetu zájmů Andreje Babiše, možného budoucího premiéra“, dopadla podle očekávání, tedy nijak. A to doslova nijak, poslanci se nedostali ani k hlasování o programu, schůze byla přerušena, a tak bude zřejmě oficiálně „probíhat“ až do konce volebního období.
Možný budoucí premiér sice vystoupil s projevem, nicméně věnoval se v něm všemu možnému, jen ne objasnění řešení střetu zájmů. Logicky. Pro Andreje Babiše jde o velmi citlivé téma a bylo by hodně překvapivé, kdyby jeho režii přenechal budoucí opozici, která schůzi svolala.
Ačkoli Babiš předem vyzýval diváky svého projevu, aby se vybavili popcornem, jako by mělo jít o atraktivní hollywoodskou podívanou, nakonec šlo o vcelku tradiční mišmaš ublíženosti a samochvály bez hlubšího poselství. Dozvěděli jsme se, že Agrofert je velká firma a řádně platí daně, což jsme ale tak nějak věděli. Pokud šlo o střet zájmů, Babiš nejprve prohlásil, že žádný nemá, ale podle novinářů by jej měl, i kdyby zemřel (což není pravda).
Posléze, což bylo zajímavější, pohrdavě prohlásil, že dotace tvoří pouze 0,7 procenta tržeb Agrofertu, což mělo implikovat, že koncern by se bez veřejných peněz vlastně hravě obešel. To bylo nadějné, protože odříznout Agrofert od dotací, subvencí a veřejných zakázek by byla jedna z legitimních součástí skutečného řešení střetu zájmů. Babiš však myšlenku zase rychle opustil, snad aby se nikdo nestihl podívat, jaký podíl mají dotace na zisku holdingu (obvykle kolem poloviny, v roce 2023 to bylo dokonce 100 procent, v roce 2024 naopak „jen“ necelá čtvrtina).
Zatímco řešení střetu zájmů stále jasné není, Babišův projev vyjasnil jinou věc. Celý spor šéf ANO a majitel Agrofertu nevnímá jako hygienicky nezbytné oddělení byznysového a politického života, ale jako nespravedlivý útok na svou integritu a celoživotní hospodářské dílo. Samotný koncept střetu zájmů jako by nedokázal proniknout Babišovou byznysmenskou slupkou. Ta je ukutá klasickou právní zásadou Limonádového Joea: Co je dobré pro Kolaloku, je dobré i pro zákon.
Babiš na sněmovní schůzi hovořil o Agrofertu s takovou něhou, že je vlastně docela dobře možné, že si problematičnost svého postavení skutečně neuvědomuje. Že je autenticky přesvědčen o tom, že smyslem snah oddělit politiku a byznys je vystrnadit jej z politiky, případně zničit Agrofert („moje dítě“, jak šéf ANO řekl), případně obojí. Proto ti, kteří na jeho střet zájmů upozorňují, jsou „pátou kolonou Bruselu“, která „udává proti vlastní zemi“. Protože země, to je přece Agrofert.
Neschopnost – či neochota – Andreje Babiše pochopit princip a podstatu nebezpečí střetu zájmů může působit jistou mimoběžnost při vyjednávání s prezidentem Petrem Pavlem, kterou jsme mohli ve vyjádřeních obou mužů v poslední době pozorovat. A nese s sebou i riziko, že o navržené řešení se ještě strhne nepříjemný spor.
