Glosa: Jak ze zoufalých lidí udělat užitečné proruské idioty

Je zcela v pořádku demonstrovat proti chudobě. Z Prahy to možná není úplně dobře vidět, ale v pohraničí žije mnoho lidí skutečně v mimořádně obtížných podmínkách.

Ve fabrikách u hranic s Polskem a bývalou NDR, kde mimochodem není situace o mnoho lepší, dostávají lidé měsíčně v lepším případě třiadvacet, v horším dvacet tisíc hrubého měsíčně. Fungovat na uheráku s prošlou expirací a tukových rohlících se z toho dá. Je ale údělem člověka přežívat a čekat na smrt? Existuje jedinec, který by za takových podmínek nepropadl hořkosti, sebelítosti a nehledal viníky svého nedůstojného bytí?

„Ofrňovat“ se pohrdlivě nad lidmi, kteří se nechají v sobotu ráno u místního konzumu naložit do autobusu a odvézt na demonstraci na Václavské náměstí, není úplně chytré.

Unavoval bych sám sebe, pokud bych tady spustil obehranou píseň, jak takto dlouhodobě frustrovaní lidé ve volbách dávají přednost sobeckým politikům, kteří jim nalžou cokoliv. A predikoval, proč a v čem to může být do příštích let nebezpečné.

Očekávatelné je i to, že všemožní šmejdi sugerují chudobou stiženým lidem, kteří vinou svého nedostatku často trpí jakýmsi tunelovým viděním, že za jejich neštěstí může někdo zvenku, aktuálně zpravidla Ukrajinci. Že země, která se hrdinně brání útlaku mocnějšího souseda, nese vinu na jejich nuzotě.

Jindřich Rajchl, předseda strany Právo Respekt Odbornost v sobotu podle ČTK na Václavském náměstí kromě jiného horoval za to, „aby nám vládla vláda, která bude mít na prvním místě zájmy občanů České republiky“.

Ukrajinka, kterou při průjezdu Václavákem napadli demonstranti:

Načež se po konci akce několik set demonstrantů přesunulo k budově Národního muzea, kde žádali sundání ukrajinské vlajky. Z druhé strany magistrály je podporovalo několik set dalších lidí pokřikem „sundejte ten hadr“. Později přistoupili k provolávání hesla „Čechy Čechům“.

Což je slogan odporně proslulý z nultých let tohoto století, kdy se jím oháněli čeští neonacisté.

Neomluvitelné. Vyjádřit naštvanost nad kritickou životní situaci je relevantní. Vyřvávat u toho slogany zprofanované rasistickými násilnickými radikály je ostudné a svědčí to o ztrátě soudnosti.

Jakýkoliv původně oprávněný požadavek na slušný život je v ten moment degradován. Ponížen na úroveň nestydaté drzosti.

Pódioví řečníci se v takových chvílích musí tetelit blahem. Z části svého publika udělali užitečné idioty.

Ale buďme spravedliví. Je každého volba, zda se nechá takto zneužít.