Hlavní obsah

Glosa: Obhajoba prchajícího Farského

Jan Stránský
editor domácího zpravodajství
Foto: ČTK

Jan Farský. Poslanec, který zradil. Nebo snad ne?

Reklama

13. 1. 12:30

Jeden jediný politik vyzbrojený díky Fulbrightovu stipendiu politicko-filozofickým vzděláním může pro Česko udělat víc než padesát poslanců, kteří byli nejdál v Brně a v Bruselu si nezvládnou objednat ani tradiční vafle.

Článek

Jana Farského pozoruji léta. Býval v mládí docela vysokou šarží ve Škoda Auto. Stal se komunálním politikem, posléze starostou Semil, poslancem a jednou z nejvýraznějších postav hnutí Starostů.

Jeho kariéru stalkuji jako někdejší vedoucí liberecké redakce MF Dnes snad dvacet roků. Nikdy bych ovšem nepřistoupil na „tykačku“, onen otřesný zlozvyk komunálních politiků a novinářů. Nešvar, který ve finále brání jakémukoliv kritickému psaní o, dejme tomu, Jirkovi. Je to sice primátor k ničemu, ale dali jsme si spolu pár panáků chivasu, tatarák a pokecali o hokeji. Tak by bylo nevděčné ho teď v novinách natřít, protože krade. Příšerné.

K Farskému chovám profesionální vztah. Jestli mu aktuální kauza zničí politickou kariéru, je mi dost jedno.

Od začátku bylo každopádně jasné, že v Semilech neskončí. Byl příliš chytrý, kreativní, talentovaný, zapálený pro věc, ale i pokorný a zdvořilý (minimálně navenek). Vždy se choval slušně. Vyčníval. Křupani z liberecké ČSSD a ODS – obě místní buňky jsou pro množství afér ostudou svých partají – se mu posmívali, že je skautík. Což mimochodem opravdu je.

Když jsem před lety publikoval glosu, která se Farskému nelíbila, nesepisoval předžalobní výzvy, netelefonoval šéfredaktorovi, jak je v kraji zvykem. Zavolal mně. Sdělil mi, že s mým textem nesouhlasí, vyložil své argumenty, pár minut jsme diskutovali a tím to zhaslo. Chytré.

Mám ještě jeden osobní detail. Ve chvíli, kdy nám dcery vyrostly z dětské sedačky, takzvaného vajíčka, nabídli jsme ji za secondhandovou sumu k odkupu. Na Bazoši nebo něčem takovém.

Jednoho večera si sedačku přijela vyzvednout žena ze Semil. Transakci jsem znuděně sledoval z okna, mladá matka mi ovšem přišla povědomá. „Nějaká paní Farská, moc milá,“ bylo mi řečeno. Proč si proboha poslancova žena kupuje jetý sortiment? Nechtějí prý zbytečně podporovat koloběh plastů, když stejnou službu jako nová odvede i půl roku používaná sedačka z druhé ruky. Farský má čtyři děti, daný postoj má jisté opodstatnění, pomyslel jsem si.

Přišlo mi to rozumné.

Nerozumné mi naopak přijde, co teď Farský vyvádí okolo svého půlročního studijního pobytu v USA. Marketingově naprosto nezvládnuté. Dlouho nevídané fiasko. Odvolat například na poslední chvíli účast v diskuzi Seznam Zpráv s tím, že už k věci není co říci, je, pardon, hloupé. Podobných úletů nasekal od začátku týdne desítky.

Ale. Fulbrightova komise podpořila Farského projekt, získal stipendium. Nevím, kolika poslancům by se to povedlo. Je to velký sukces. Farského příznivci se nicméně cítí zrazeni. Nechal se zvolit a teď, tradá, frčí za oceán. Konkurence si s oprávněným gustem vychutnává Farského komunikační kolaps. Politologové hubují, že Farský dělá přesně to, co kritizoval. Něco na tom je.

Přesto si myslím, že jeden jediný politik vyzbrojený takovou zkušeností může pro Česko udělat víc než padesát poslanců, kteří byli nejdál v Brně, v Bruselu si nezvládnou objednat ani tradiční vafle, natož aby se jim dostalo politicko-filozofického rozhledu, s nímž se Farský ze Států – věřme – vrátí.

Vypudíme-li jej nyní z veřejného života, uškodíme jen sobě. Farský nastoupí do Škodovky, kde bude coby korporátní právník, kontakty vyzbrojený politik a byvší poradce místopředsedy vlády pro ekonomiku a někdejšího šéfa Škodovky Matina Jahna brát svých, já nevím, tři sta tisíc měsíčně. A nám nezbude než poslouchat nesmysly Okamurova služebníka Radima Fialy.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované