Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
V horkých letních týdnech, kdy je zaměstnávala inflace, integrace uprchlíků, hrozba návratu covidu, předsednictví EU a především utržené ceny energií, vládní lídři zcela zbytečně plýtvali svou energií.
Hlavně premiér Petr Fiala s ministrem vnitra Vítem Rakušanem hájili do posledního dechu Petra Mlejnka jako ideálního šéfa Úřadu pro zahraniční styky a informace. Až do středy, kdy se Mlejnek po 54 dnech ve funkci raději rozhodl sám odejít.
Vývoj kolem kauzy Petra Mlejnka na Seznam Zprávách
Jeho rezignace byla jediným možným způsobem, jak vyřešit emotivní situaci kolem civilní rozvědky, která už ohrožovala i jednotu pětikoaličního kabinetu. Ne proto, že opozice čekající na jakýkoli vládní přešlap si právě tenhle vzala jako záminku pro hlasování o nedůvěře vládě. Hlavně kvůli tomu, že Mlejnkovo odvolání žádali po Rakušanovi i jeho partnerští Piráti. Dokonce už vyhlásili vnitrostranické referendum o usnesení, podle nějž se Česká pirátská strana „distancuje od způsobu, jakým vláda přistupuje k závažným informacím o osobě ředitele ÚZSI".
Nakonec frontální pirátský útok nebude třeba. Mlejnkova rezignace, pravděpodobně po dohodě s Rakušanem, je takové šalamounské řešení. Vláda ho odvolat nechtěla, protože by tím uznala svou personální chybu a ještě by vyhověla tlaku opozice. Takhle může Mlejnkovi aspoň poděkovat, že se obětoval.
Proč se to ale celé muselo stát? Ministr vnitra Rakušan měl možná na počátku dobrý záměr. Do čela rozvědky, která už roky špatně funguje, potýká se s odchodem špionů a její ředitelé jsou vyšetřováni kvůli neprůhlednému nakládání s penězi, chtěl přivést někoho zvenčí. Někoho, kdo se službou nebyl v posledních letech spojený. A kdo, oproštěn od vztahů uvnitř, dokáže rozložený ÚZSI dát dohromady.
Jenže jako fatální omyl se ukázala sázka na Petra Mlejnka. Ten rychle získal nálepku šíbra z polosvěta, jenž komerčně nabízí ochranu proti odposlechům a opakovaně se stýkal s Michalem Redlem, ústřední postavou kauzy Dozimetr. Kvůli tomu zprávy o Mlejnkovi plnily celé léto titulní strany. Ačkoli o výměně v čele tajné služby, která operuje v zahraničí, bychom normálně neměli ani vědět.
Premiér Fiala i vicepremiér Rakušan možná už dnes vědí, že za Mlejnkem stáli do poslední chvíle zbytečně. A že na jeho obhajobu vyplýtvali část své politické reputace. Teď by si mohli říct: Máme šrámy, ale dobře, je to za námi, pojďme konečně vrhnout veškerou energii na řešení drahé elektřiny.
Bohužel pro nešťastného Víta Rakušana potíže s personáliemi nekončí. Na rezignaci se už dohodl s šéfem rozvědky Mlejnkem a předtím s ministrem školství Petrem Gazdíkem. Ani teď si šéf hnutí STAN nemůže oddechnout. V ostatních vládních stranách, hlavně v ODS a KDU-ČSL, prudce roste nespokojenost s ministrem průmyslu Jozefem Síkelou, jehož do kabinetu vyslali Starostové.
Mluví o něm jako o člověku, který je sice výjimečným ekonomem, ale s nikým nekomunikuje, chová se arogantně a ostatní poučuje. Přitom ale podle kritiků sám zaspal s řešením drahých energií, neboť ohromné dopady na domácnosti i firmy zásadně podcenil.
Vít Rakušan dobře ví, že teď musí Síkelu nakopnout k rychlému výkonu. Protože pokud by měl vyhovět tlaku na odvolání dalšího člověka nominovaného hnutím STAN, nejspíš by to už znamenalo i jeho konec.
