Článek
Evangelický farář, chartista a autor duchovních písní Miloš Rejchrt napsal svého času tyto verše:
Temnou divnou mlhou bloudím sem a tam,
černá s bílou smíchaly se spolu.
Miloš Rejchrt touto metaforou vystihl morální dilemata žití během normalizace. On byl jedním z těch věru nemnoha svobodných, kteří řekli režimu NE, a nesli statečně následky; ale ani on nebyl vyvázán z nekonečných rozhodnutí, co učinit a říci, nebo neučinit a neříci v každé nové každodenní situaci. Ano, tento článek je i pozdravem pro něj.
My žijeme v situaci podobně, a přece docela jinak „smíchané“. Smíchány jsou totiž fronty v kulturních a politických zápasech. Smíchány jsou dobro a zlo, pravda a propaganda. A podobně, a přece jinak, jako a než chartisté a jiní lidé, kteří tehdy nepropadli husákovsko-kájogottovské iluzi, že „už je dobře“, i my se musíme neustále rozhodovat, na kterou stranu se postavit.
Příklad první: Donald Trump už vážně poškodil americkou demokracii i obranyschopnost Západu, a hrozí ji zničit zcela. Vážně přitom poškodil i křesťanství, kdyžtě pragmaticky užívá podpory „křesťanských“ ultrapravicových fundamentalistů, k čemuž se mu velmi hodí (zajisté že hnusná!) vražda jednoho z jejich věrozvěstů – tak, jako nacistům se na podzim 1938 velmi hodil atentát na jednoho nacistického důstojníka, který nesmyslně spáchal jeden mladý Žid.
A přece: Týž Donald Trump skutečně zařídil mír na Blízkém východě. Týž Donald Trump zachránil životy dvaceti izraelských rukojmí, a mnoho životů palestinských civilistů, na které už nepadají bomby. Zachránil je sice z důvodů sobeckých, z důvodů své obsese Nobelovou cenou – ale zachránil. A jak říká talmudský traktát Sanhedrin, kdo zachránil jednu duši, jako by zachránil celý svět. Týž traktát Sanhedrin v témže odstavci ovšem říká také, že kdo zahubil jednu duši, jako by zahubil celý svět.
A oboje je pravda.
Příklad druhý: Minulý týden se konal Pochod pro život. Skutečný pochod pro život, jak psali organizátoři. Alternativa k pochodu katolicko-ultrapravicových fundamentalistů, který si mazaně a prolhaně říká „Pochod pro život“, mává fiktivními fotografiemi dětiček a žádá nadvládu nad živými lidmi, ženami zvláště. S organizátory pochodu bylo by jistě možné vést zdvořilou polemiku, že přesnější i strategičtější – i více stoupenců přitahující – by bylo propagovat antikoncepci (pamatujete ještě křížové tažení proti kondomům, které vedl papež Karol Wojtyła a které pak katolická hierarchie tiše odpískala, podobně jako předtím odpískala třeba křížové tažení proti pohřbu žehem?).
V principu je však dobře, že se tento pochod konal, na obranu důstojnosti každého lidského jedince proti těm spolkům, které se dovolávají jen vybraných lidských životů (a které okamžitě podávají žaloby, když o nich investigativci napíší, že jsou placené z Ruska).
Jenomže: V tomto záslužném a odvážném shromáždění opět vlály palestinské vlajky; a jak hlásili reportéři, následně se velká část účastníků přesunula na demonstraci proti Izraeli. S tématem interrupcí a ženského zdraví a lidské důstojnosti to sice nemá nic společného, ale tak velí konvence příslušné kulturní fronty.
Mimochodem, je zajímavé povšimnout si, z kterých okruhů a táborů NEZNÍ radost nad příměřím, a snad i mírem na Blízkém východě; čili: které okruhy a tábory si ve skutečnosti přejí, aby se mohly dál morálně pohoršovat nad zlem, které působí Izrael a mlčet o zlu, které působí islamistické režimy.
V příkladech by šlo pokračovat. Například: Je menším zlem nechat Babiše vládnout s nácky a čekat, že se znemožní – nebo umožnit nějakou vládu s pragmatickými aspoň-trochu-demokraty?
„Černá s bílou smíchaly se spolu.“
Ne, žádná univerzální rada, co činit.
Naopak: Rada zní rozhodovat se vždycky konkrétně – ne podle mechanicky pojímaných pravidel a příslušnosti k předem daným táborům. O složitosti takovýchto konkrétních rozhodnutí lze se poučit v disputacích rabínů v Talmudu (anglicky jsou dostupné na webu sefaria.org); nebo v Ježíšových disputacích v Evangeliu; nebo třeba v Čapkových Povídkách z jedné a druhé kapsy.
Univerzální je jen hodnota lidského života.
