Článek
Stínová vláda je vynikající a výborně vymyšlená politická instituce. Bez ironie. Když se s ní pracuje dobře, umožňuje strukturovat opoziční práci, zpřehledňovat mediální výstupy, cíleně zviditelňovat potenciální adepty na ministry.
Pokud má opoziční strana svou stínovou vládu, dává najevo, že má dostatek lidských zdrojů pro převzetí moci. Její voliči dostávají alespoň hrubou představu, jak bude vypadat postup strany v personálních jednáních po případném volebním úspěchu. A že to nedopadne jako třeba v případě SPD, která svůj volební výsledek vyměnila za prebendu pro předsedu a „své“ ministry si nechala vybrat od Andreje Babiše.
Jenže koncept stínové vlády pochází z Velké Británie, v níž se po staletí ve většinovém systému střídají u moci dvě velké strany. Jedna vládne, druhá plní – i prostřednictvím stínového kabinetu – opoziční roli. Přehledné.
V Česku odvedl dosud nejlepší práci se stínovou vládou Mirek Topolánek. Svůj stínový kabinet ODS začal postupně skládat v lednu roku 2003, půl roku po prohraných volbách. Výsledkem byla Modrá kniha, dosud nejucelenější předvolební program, jaký české kampaně zažily. A také volební vítězství v roce 2006 s dosud nepřekonaným ziskem 35,38 procenta. To se nicméně odehrálo v dobách, kdy česká politická scéna přes zásadní odlišnost volebního systému trochu připomínala tu britskou - klíčové souboje se odehrávaly mezi ODS a ČSSD. Jedna vládne, druhá „stínuje“.
Ani Andrej Babiš v minulém období se svou „lepší vládou“ neodvedl špatnou práci. Jeho stínový kabinet kočírovaný Karlem Havlíčkem byl sice víc instagramovým než koncepčně politickým projektem, dobrý ucelený program se z něj nezrodil, ale výsledkem je aspoň obecná, ale nikoli hloupá hospodářská strategie i některé programové představy ve zdravotnictví nebo školství. A konečně také další volební rekord, tentokrát v počtu hlasů. I tady to bylo přehledné - ANO jako jasný hegemon opozice stínovalo pětikoaliční kabinet Petra Fialy.
Dnes je obrázek komplikovanější. ANO se svými satelity vládne, zatímco vyrovnaný souboj o post v čele opozičních sil svádějí dva subjekty - ODS a Starostové. Výsledkem je, že Česko má hned dvě stínové vlády. Starostové už před časem představili svůj Kabinet budoucnosti, ODS přišla se svou stínovou vládou v pondělí.
Je to zajímavá podívaná. Na prvním místě zaujme, že oba stínové kabinety mají 18 členů, o dva více než současná šestnáctihlavá Babišova vláda. ODS má ve svém stínovém kabinetu tři ženy (o jednu víc, než je skutečných ministryň), Starostové šest.
Kromě pokrytí „standardních“ rezortů mají Starostové navíc čtyři stínové ministry - pro bydlení, ochranu zranitelných, digitalizaci a vědu. Naopak ušetří za stínového ministra vnitra, jeho práci zastane stínový premiér Vít Rakušan, a stínového ministra sportu, jehož kompetence spadají u Starostů pod zdravotnictví.
Stínová vláda ODS kopíruje Babišovu vládu přesněji, a to včetně ministra sportu, jehož pozici označovala za nadbytečný pašalík do počtu. K tomu ovšem občanští demokraté nabízejí ještě dva „stínové poradce“ - pro národní bezpečnost a pro EU. Nakolik takový titul vůbec dává jazykový smysl, nechme stranou.
Pozice obou stínových vlád není lehká. Půl roku po prohraných volbách je vyloženě nevděčná. Každý návrh ODS i Starostů vyvolá zcela oprávněnou a pochopitelnou otázku - proč jste takovou fajnovou politiku neprosazovali, když jste seděli ve vládě? Odpovědí jsou obvykle nepříliš důvěryhodné výmluvy na nutnost koaličních kompromisů, případně výmluvy na neschopnost koaličních partnerů.
Ani z hlediska odbornosti nebyl nástup zrovna přesvědčivý. ODS, která chce bránit pravicové hodnoty do roztrhání těla, přichází při prvním zachvění trhu s pohonnými hmotami s nápadem na dočasné snížení spotřební daně. Miliardový výpadek příjmů ji samozřejmě nezajímá, jako ji nezajímal, když rušila superhrubou mzdu. Zato má velkou starost, aby na cenovém výkyvu nezbohatli pumpaři.
Stínový ministr zdravotnictví z ODS Štěpán Slovák, jinak jedna z nadějných nových poslaneckých tváří, varuje před „socialismem ve zdravotnictví“. Lékem na tento nešvar má být oživení „volby pacienta“, tedy umožnění dobrovolného připlácení za nadstandardní péči namísto úhrady plné ceny nehrazeného výkonu. Což je tentýž návrh, který za Fialovy vlády skončil naprostým fiaskem.
Další priority stínového ministra jsou pak fakticky totožné s prioritami ministra skutečného - prevence, efektivní řízení nemocnic a rozhýbání pojišťoven. Tady bude ministr Vojtěch s oběma svými stíny v harmonii.
Existenci dvou stínových vlád náležejících ke dvěma srovnatelně silným politickým subjektům bude muset česká politická scéna chvíli vstřebávat. Pro samotné „stíny“ bude složité se od sebe navzájem odlišit. Rozhodně si nevystačí s tepáním stávající vlády, protože to dělají ODS i STAN sice zdatně, ale naprosto zaměnitelně - málo výdajů na obranu, moc dotací, střet zájmů, podceňování bezpečnostních rizik.
Klíčové bude uvědomit si, že cílem existence stínové vlády není zítřejší příspěvek na instagramu, ale za tři roky nová „modrá kniha“, tedy důvěryhodný, promyšlený a ucelený politický program pro důležité společenské oblasti. Postavit stínovou vládu není těžké. Dát jí smysl existence je daleko náročnější úkol. Jak ale ukazují příklady z minulosti, vyplatí se to.
