Článek
Schyluje se k tomu, že po dvou měsících bude mít Česko znovu úplnou vládu. Motoristé sobě couvli a místo Filipa Turka navrhli na ministra životního prostředí poslance Igora Červeného.
Ten sice nemá odbornou ekologickou průpravu, zato má zdravé ekologické názory v duchu stranického programu. Takže víceméně stejné jako Filip Turek nebo dočasný správce ministerstva a vicepremiér Petr Macinka.
Pro vládní vztah k životnímu prostředí se nic podstatného nemění. Od té doby, co ministerstvo v koalici připadlo Motoristům, bylo jasné, že dosavadní étos bude zavržen jako „zelená ideologie“. A že ministerstvo životního prostředí nejen nebude usilovat o větší vliv a víc peněz tak jako jiná, ale naopak se rádo přihlásí o škrty a úspory. Viz i návrh letošního státního rozpočtu. Že jsou Motoristé sobě špatnou zprávou, je národním parkům, vědcům, neziskovkám a vlastně všem, kdo se v ochraně životního prostředí angažují, jasné už dlouho.
Nominace Červeného není novinkou pro svět ekologie, ale pro politiku. Pokud ho Petr Pavel ministrem jmenuje, což se nejspíš stane, mělo by to znamenat momentální tečku za příběhem vetovaného Filipa Turka. Ten zůstává vládním zmocněncem pro Green Deal a zároveň „nad sebou“ bude mít ministra životního prostředí na plný úvazek.
Turek na ministerstvu úřaduje na základě příkazní smlouvy, což je právní instrument, podle kterého „příkazník pro příkazce obstará nějakou záležitost“. Takže Turek je ten, kdo obstarává, a ministerstvo je tím, kdo přikazuje, přičemž „příkazník musí jednat pečlivě a poctivě podle svých schopností a držet se pokynů příkazce“.
To je dobré připomenout, aby nedošlo k nedorozumění, kdo je tu ten hlavní. A dojít by mohlo – už proto, že nenapravitelný vtipálek Turek v neděli avizoval, že „brzy představíme ministra, který bude působit na MŽP po mém boku“ a který „bude na ministerstvu dělat, co mi na očích vidí“. Formálně je to přesně naopak: příkazník Turek má odezírat ze rtů nastávajícího ministra Červeného. A bok, po kterém působí ten druhý, nepatří Turkovi, ale ministrovi.
Je možné, že Červenému tohle všechno bude jedno. Pak ale brzy začne působit jako loutka.
K upřesnění se pokusil přispět i Andrej Babiš, když zmínil, že hlavní úkoly a priority bude Turkovi zadávat sám (Nová zelená úsporám a emisní povolenky).
Aby to bylo úplně názorné, měl by Filip Turek vyklidit ministerskou kancelář po Petru Hladíkovi, ve které se prozatím usadil.
Turek bude dál docházet na schůze kabinetu. Dál bude poslancem i neformálně vlivnou a mediálně vděčnou osobou. Ale pokud by se ustálil dojem, že na vládní a ministerské úrovni řídí, rozhoduje a zodpovídá, byl by to dojem mylný. S Červeným samozřejmě mohou tvořit tým, ale jmenovací dekret podmíněný ústavním ministerským slibem bude vlastnit jen jeden.
Ministr samozřejmě není jen šéfem svého resortu. Vláda rozhoduje ve sboru a každý hlas je v ní rovnocenný. Právě vědomí, že by se Filip Turek jako ministr podílel na všem, co vláda dělá, nejspíš stálo za Pavlovým postojem, že ho do vlády – na hraně Ústavy nebo za ní – prostě nepustí. Dočkal se.
Andrej Babiš se před několika týdny vyznal, že chce mít kauzu Filipa Turka „konečně z krku“. Dočkal se prozatím také. Turek je na vedlejší koleji. A Babišovi s jeho manažerským stylem může být nakonec jedno, jestli úkoluje ministra životního prostředí, anebo vládního zmocněnce. U toho druhého ho navíc neomezuje koaliční smlouva – kdyby chtěl, zbavil by se ho snáz.
