Článek
Začněme u měkkých dárků, zabalených do blyštivého papíru hodnot a vizí. Školství „má zůstat bezplatné, dostupné, kvalitní a bezpečné“. To zní jako přání na novoroční pohlednici. Jde o dárek, po jehož otevření se všichni mohou jen přít, zda v něm vlastně něco skutečně je.
Jako levná politická úlitba, možná jen papírový obal pro malého koaličního partnera, se jeví slib, že školství „musí zůstat prosté ideologických vlivů i působení politických neziskových organizací“. Jak se pozná učitel i škola „prostá ideologických vlivů“? Kdo a podle jakého metru bude rozhodovat, co je ještě kritické myšlení a co už aktivismus? Podobné sliby se dávají snadno, ale o to hůře se vyúčtovávají.
Stejně měkký je i příslib „investic do sebevědomé společnosti připravené čelit výzvám 21. století“. Takový dárek reklamovat prostě nepůjde.
Specifickou kapitolou je inkluzivní vzdělávání. Vláda slibuje „zásadní revizi inkluze“, posílení speciálních škol a tříd a větší pravomoci ředitelů. Revize inkluze je dárek, který část publika nadšeně vítá, ale jiní se naopak bojí, co se v něm ukrývá. Je třeba doplnit, že jen vyhodnocení funkčnosti stávajícího systému, pokud se tedy neodflákne, může trvat klidně rok. Následovat by měl návrh a pilotní ověřování reformovaného systému, což vydá na další rok či spíše dva. Zda se vláda nakonec pustí do plošné změny v posledním roce mandátu je otázka. Vše ale může skončit i tak, jak je u nás obvyklé, tedy rychlou nedomyšlenou změnou a skončíme tam, kde jsme začali.
A pak jsou tu další měkké, a hlavně levné dárky, tedy alespoň na první pohled. Omezení mobilů o přestávkách, větší role kariérního poradenství nebo opatrné zavádění umělé inteligence se souhlasem učitele. To jsou kroky náročné hlavně organizačně a logisticky, nikoliv finančně. Politicky ale nejsou bez rizika – zvlášť když se dotýkají rodičovských obav a každodenní reality škol. I obyčejné ponožky pod stromečkem mohou být problém, pokud obdarovaného štípou.
Velkým a tvrdým dárkem je naopak příslib změny přijímacího řízení na střední školy, respektive dotažení změn, které umožnila digitalizace přijímaček před dvěma lety. Bude to ale práce skoro na celé volební období a o (ne)doručení tohoto dárku nebude možno vést spor.
Platy učitelů
Nejtěžší dárkové balíky pod stromkem jsou označeny cenovkou a představují páteř celého programu. Vláda se zavázala k postupnému navyšování výdajů na vzdělávání k průměru OECD, což po letech utahování opasků představuje velký balík peněz. Slibují se investice do školních kapacit, sportovní infrastruktury, školních psychologů či podpory duševního zdraví.
A především slavné platy učitelů: nástupních 50 tisíc korun (neuvedeno kdy) a průměrných 75 tisíc do konce volebního období. Doufejme, že navyšování bude postupné a neodsune se až na poslední rok vlády. Zkontrolovat výsledek bude i v tomto případě snadné, byť odcházející vláda ukázala, že zelenou je klidně možno voličům vydávat za modrou.
Každopádně to už nejsou symbolické dárečky, ale dary z velmi drahého obchodu. Otázka nezní, zda by si je školství zasloužilo – ale zda se na ně v již tak přetíženém státním rozpočtu bez zvýšení daní nebo navýšení deficitů skutečně najdou peníze, až skončí sváteční povolební nálada.
Na místě je také otázka, co na případné navýšení nástupních platů řeknou již zavedení učitelé, kteří budou dostávat méně? Nebo se snad výrazně zvednou celé platové tabulky? To by vyšlo státní rozpočet hodně draho. A nevadí, že už dnes mají relativní platy nejvyšší právě nejmladší z učitelů (v poměru k podobně starým a vzdělaným zaměstnancům mimo školství)?
V prohlášení překvapivě nenajdeme příslib revize už schválených změn rámcových vzdělávacích programů a podporu jejich překlápění do programů jednotlivých škol. Nastupujíci ministr školství Plaga to však označil za svou vlastní prioritu. Držme mu palce. Z bohatých zkušeností posledních dvou dekád se totiž ví, že převedení vznešených slov z papírů do reality školních tříd je v Česku úkol skoro sisyfovský.
Dárky pro vysoké školy
Pod stromečkem pro vysoké školy nejde o drobnosti, ale o objemné krabice s nálepkou „křehké a drahé“. Slib „dostatku míst pro každého talentovaného studenta, i když si studium nemůže finančně dovolit“ totiž patří k těm štědřejším dárkům – a také k těm, u nichž se bude pečlivěji kontrolovat účtenka. České vysoké školství je dlouhodobě podfinancované, v podílu vysokoškolsky vzdělané mladší populace výrazně zaostáváme za vyspělými zeměmi a nedostatek vysokoškolsky vzdělaných brzdí ekonomický rozvoj země. Česko také dosud velmi šetřilo na finanční podpoře ekonomicky potřebných zájemců o studium.
Slíbená cílená podpora „oborů budoucnosti“ od zdravotnictví po moderní technologie zní atraktivně. Kdo a z jaké křišťálové koule ale předpoví, co bude společensky potřebné za deset a více let? Politici, ministerští úředníci, finanční mogulové nebo kapitáni zastaralého fosilního průmyslu?
Zákon o kvalitě veřejných vysokých škol a další přestavba Národního akreditačního úřadu jsou balíčky zabalené do technokratického papíru. Jejich dopad se projeví v lepším případě až po mnoha letech – možná až tehdy, kdy si už nikdo nebude pamatovat, kdo je vlastně daroval. Podobně to je s plány pro vysoké školy, Erasmus+ „pro všechny“ či atraktivnější doktorské studium – krásně zabalené, ale s dlouhou dodací lhůtou.
A reforma řízení vysokých škol? To je klasický měkký dárek. Naprostá většina voličů netuší o co jde. Naopak vysokoškolská reprezentace tuší až moc dobře. I proto rozbalování tohoto dárku může vládu hodně bolet, jakmile začne sahat na míru akademické autonomie, vliv businessu, trhu práce a politiků. Prosazení reformy navíc určitě nepomůže, když ji bude nahlas komentovat známá firma – bývalý děkan a dnes i poslanec vládní strany Ševčík.
Vánoce mají jednu zvláštnost: dokud jsou dárky zabalené pod stromkem, všichni věří a těší se. Teprve po svátcích se ukáže, co je pod papírem, co jen slibně vypadalo a co zůstalo jen na stránkách v katalogu. Programové prohlášení ve vzdělávání se chystá rozdávat poměrně štědře. Teď už jen zbývá počkat, zda to někdo zaplatí a zrealizuje, až se stromek odstrojí.
