Hlavní obsah

Komentář: Zemanův hazard s centrální bankou musí Fiala zastavit

Jiří Leschtina
Novinář, spolupracovník redakce
Foto: Ondřej Deml, ČTK

Lze předpokládat, že Miloš Zeman při výběru dalších členů bankovní rady vyjde v ústrety Michlovým představám.

Reklama

26. 5. 14:30

Zažíváme poslední měsíce Zemanova desetiletého prezidentství. A jsme svědky, jak rozjíždí hazardní hru, v níž chce vnutit zemi vlastní měnovou politiku.

Článek

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na ten návrat Miloše Zemana do politiky v roli novopečeného prezidenta České republiky se jen tak zapomenout nedá. A to když po čtyřech měsících ve funkci jmenoval navzdory pravicové většině v Poslanecké sněmovně svou hradní vládu „úřednického“ premiéra Jiřího Rusnoka. A tu pak udržel u moci neuvěřitelných sedm měsíců i díky průtahům při sestavování kabinetu Bohuslava Sobotky vzešlého z předčasných voleb.

Právě tehdy jsme byli svědky nejsilnějšího a nejdivočejšího pokusu Miloše Zemana v tlaku na proměnu parlamentního systému státu v poloprezidentský a snaze vytvořit na Hradě vrcholné mocenské centrum.

Teď střih a zpátky do současnosti. Zažíváme poslední měsíce Zemanova desetiletého prezidentství. A jsme svědky, jak se pokouší napodobit svůj mocenský triumf z časů prezidentského nástupu. Rozjíždí hazardní hru, v níž chce vnutit zemi už ne svou vlastní vládu, ale vlastní měnovou politiku. Chce si ještě jednou užít ten opojný pocit, že podstatně zasahuje do chodu státu.

A vláda by měla udělat všechno pro to, aby mu v tom zabránila.

Příležitost mu dává pravomoc samostatně jmenovat do konce června čtyři ze sedmi členů bankovní rady ČNB. Zeman se velmi pravděpodobně rozhodl provést převrat ve vedení České národní banky a dosadit do bankovní rady ekonomy, kteří stejně jako on odmítají zvyšování úrokových sazeb coby zásadní a osvědčený nástroj centrálních bank v boji s inflací.

Hrozí nebezpečí, že Zeman poté, co překvapivě jmenoval guvernérem ČNB vášnivého odpůrce zvyšování úrokových sazeb a dřívějšího poradce Andreje Babiše Aleše Michla, dosadí do bankovní rady další tři členy Michlova ražení. Přečíslením zastánců zvyšování sazeb tak může Zeman zcela proměnit politiku centrální banky, která prudce utlumí, nebo rovnou skoncuje s protiinflačním tažením. A to navzdory názorům většiny ekonomů, odborného aparátu ČNB i náladám finančního trhu. Což nemá za současné inflační bouře, která navíc ještě nedosáhla vrcholu, daleko k podkopání ekonomiky a sociální stability s nedozírnými důsledky.

Fiala má jít do otevřeného střetu

V této alarmující situaci by vláda měla jít s prezidentem do otevřeného čelního střetu, aby ho na poslední chvíli odradila od jeho záměru. A to i za cenu skoncování s beztak již pochybným klidem zbraní, který premiér Fiala nastolil ve vztazích s prezidentem. Petr Fiala, který zjevně nechce ztrácet energii ve zbytečných půtkách se slábnoucím prezidentem, i tentokrát zachovává klid. Když se po nečekaném jmenování Aleše Michla do čela ČNB sešel s Milošem Zemanem, tak premiér lakonicky konstatoval, že „prezident je přesvědčen o kompetenci Aleše Michla, a to jak teoretické, tak praktické“.

Pak ale popsal premiér to důležitější: „Bavili jsme se i o dalších změnách v České národní bance. Nemám možnost mluvit o kandidátech, ale nabyl jsem dojmu, že v České národní bance by měla být zachována kontinuita jejího rozhodování i určitá vyváženost vedení.“ A pak ještě Fiala dodal: „Pevně věřím, že ČNB bude dál plnit svoje poslání a starat se o měnovou politiku a plnit i svůj cíl a využívat nástroje, které ona má k boji s inflací a které jsou klíčové.“

Je pěkné, že Fiala věří tomu, že se prezident neutrhne ze řetězu. Že nás ujišťuje o kontinuitě v protiinflační politice i fungování centrální banky. Podstatný zádrhel ale vidím v tom, že nic takového neslyšíme od prezidenta. Třeba s ujištěním, že v zájmu vyváženosti udělí druhý mandát dvěma dosavadním členům bankovní rady Tomáši Nidetzkému a Vojtěch Bendovi, kteří vždy hlasovali pro zvýšení úrokových sazeb. I když museli vědět, že tím v očích prezidenta riskují své další působení v centrální bance.

Jediná funkční páka na Zemana

Zeman však nikdy nebyl politikem, který by si cenil osobní statečnosti, profesionální pevnosti a v tomto duchu vybíral adepty do odpovědných veřejných funkcí. Vždycky byl spíš vyznavačem přetvářky, s níž i tentokrát může chystat další podraz na Petra Fialu. Koneckonců je nepravděpodobné, že by Zeman ponechal Aleše Michla v čele centrální banky coby jakéhosi vyděděnce bez spojenců, bez nichž by nemohl prosazovat své často zvláštní vize. Spíš lze předpokládat, že při výběru dalších členů bankovní rady prezident vyjde v ústrety Michlovým představám. Což nakonec může vést k obsazení rady odborně a lidsky ještě pochybnějšími figurami, než jakou představuje Michl.

Jakými zbraněmi ale může Fialova vláda udolat Zemana a zahnat ho do patřičných mezí? Zvlášť když nemocný prezident na odchodu čím dál víc působí dojmem člověka, jemuž jsou jakékoliv státnické ohledy šumafuk?

Jedna výhrůžka by ovšem na Zemana platit mohla. A sice, že pokud nevezme v potaz při dalším obsazování bankovní rady ČNB hledisko vyváženosti a kontinuity, vláda ho odstřihne od předsednictví EU.

Zeman sní o symbolickém završení své desetileté prezidentské éry, kdy se na neformálním summitu EU, jenž se má konat na Pražském hradě, zjeví po boku evropských premiérů či prezidentů. Vláda dokonce přemýšlí o scénáři, že by se Praze mohli setkat lídři unijní sedmadvacítky s Volodymyrem Zelenským a americkým prezidentem Bidenem.

Chce být Zeman jako Havel?

Pro Zemana by účast na jakémkoliv vrcholném setkání nejmocnějších politiků západního světa byla vyvrcholením jeho politické činnosti. Chtěl by se tím přiblížit Václavu Havlovi, jehož odchod z Hradu byl korunován pražským summitem NATO, kde se s ním rozloučili tehdejší hlavy vlád a států Severoatlantické aliance včetně George Bushe, Tonyho Blaira nebo Jacquese Chiraca.

Jak by se současní lídři EU a NATO cítili v přítomnosti dlouholetého zapáleného putinovce Miloše Zemana, už by byla jiná věc. Asi by se nedočkal žádné rozlučkové poklony, jakou na summitu NATO vysekl Havlovi výše zmíněný Chirac, když prohlásil: „Lidé jako Havel dodávají dějinám vznešenosti.“

Miloš Zeman veškerým svým působením na Hradě nedodal ničemu zbla vznešenosti, a už vůbec ne dějinám. Naopak se nabouráváním do ústavy, sabotováním západní orientace země nebo zavilým ničením své mateřské sociální demokracie zapíše do dějin jako prezident destrukce.

Pokud jako svůj poslední zásadní čin v roli prezidenta Zeman uskuteční šílený plán na vyhození stability a předvídatelnosti České národní banky do povětří, měla by se vláda postarat o to, aby na Hradě dosloužil v co největším odloučení. Koneckonců sám Zeman prohlásil: „Šílenci se mají izolovat.“

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované