Hlavní obsah

Absolvent „Farského“ stipendia: Práce poslance půjde z USA zvládnout

Foto: Univerzita Hradec Králové

Učitel matematiky Lukáš Vízek z Univerzity Hradec Králové strávil s Fulbrightovým stipendiem půl roku na Harvardu.

Reklama

16. 1. 16:58
aktualizováno • 16. 1. 17:57

Lukáš Vízek z Univerzity v Hradci Králové absolvoval stáž díky Fulbrightově stipendiu před třemi lety. V rozhovoru hodnotí jeho časovou náročnost i přínos pro kariéru.

Článek

Poslanec STAN Jan Farský odletěl na půlroční stáž do USA, kde získal prestižní Fulbrightovo stipendium. Tvrdí, že na důležitá hlasování se bude do Česka vracet a že studium na univerzitě v Oregonu nepomůže pouze jeho profesní dráze, ale i České republice.

O tom, jak náročné – například časově – je studium ve Spojených státech, v rozhovoru popisuje matematik Lukáš Vízek z Univerzity Hradec Králové, který stipendium využil v roce 2019. „Zásadní myšlenkou Fulbrightových stipendií je získat zkušenost s prací ve Spojených státech, být na stáži a obrazně řečeno zahodit na chvilku za hlavu to, co děláme v naší zemi,“ říká hradecký matematik, který, stejně jako Jan Farský, byl na studijním pobytu s celou rodinou.

Jak dlouho váš studijní pobyt v USA trval?

V USA jsem působil šest měsíců. Pracoval jsem na Harvardově univerzitě v Massachusetts, a to v oboru matematického vzdělávání.

Dostal jste se v průběhu stipendia domů?

Do Čech jsem v průběhu stáže nejel.

Nebylo to možné kvůli docházce?

Já bych odpověď rozdělil na dvě části. Jedna je, že zásadní myšlenkou Fulbrightových stipendií je získat zkušenost s prací ve Spojených státech, být na stáži a obrazně řečeno zahodit na chvilku za hlavu to, co děláme v naší zemi. Což ale pravda úplně není, protože já jsem pořád ve svém oboru zůstal, akorát jsem nevyučoval, protože jsem byl mimo svoji domovskou univerzitu.

A jakým způsobem vy tu stáž pojmete, je čistě na vaší zodpovědnosti. Je jasné, snad i laikovi, že čím víc času věnujete hostitelské univerzitě, setkávání s lidmi a studiem, tak tím lepších můžete dosáhnout výsledků. Protože tím víc se ponoříte do tématu a jakékoliv cesty zpět vás od něj mohou rozptylovat. Že by tam ale byly nějaké striktní podmínky, kolik tam musíte strávit času, nebo zdali se smím, či nesmím vrátit do Čech, to de facto úplně není.

Stejně jako to plánuje Jan Farský, i vy jste byl v USA s rodinou. Pomůže to stipendistovi se na práci lépe soustředit?

Nesmírně si vážím Fulbrightovy komise, že umožňuje pobyt rodinných příslušníků společně s držitelem stipendia. Jsou díky ní zajištěna víza pro rodinné příslušníky a taky to zajišťuje finančně. Nám to jako rodině pomohlo, že jsme chvíli byli jen spolu, nerozptylováni tím, co jinak děláme v Čechách. Ten čas byl po této stránce nesmírně cenný. Jsem rád, že tam děti mohly chodit do školy a moje žena tam mohla dělat aktivity, které dělala. Nám to pomohlo.

Mgr. Lukáš Vízek, Ph.D.

Pracuje na Katedře matematiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Hradec Králové. Jako didaktik se věnuje budoucím učitelům matematiky na druhém stupni základní školy a na střední škole. S kolegy z Katedry didaktiky matematiky MFF UHK v Praze připravuje vzdělávací programy pro učitele, jako je např. Letní škola geometrie.

Jak moc při studijním pobytu hraje roli vaše funkce a postavení, které máte doma?

Podmínkou získání stipendia je pozvání z americké strany, a to je na základě vašeho odborného nebo profesního zaměření. V mém případě bylo od profesora Jona Stara, který se věnuje tématům, která mě zajímají. I v rámci výuky matematiky se můžete věnovat nejrůznějším oblastem, ať už podle věku studentů nebo rozdělení podle matematických disciplín. Takže tam pracujete ve svém oboru. A pokud jsem se díval správně, je to u pana Farského splněno, protože on tam jede v oboru politických věd a veřejné správy.

Jan Farský argumentuje tím, že stáž pomůže nejen jemu, ale do budoucna i jeho práci pro Českou republiku. Dokáže taková stáž člověku otevřít oči natolik, že se to pak v jeho dalším působení projeví?

Asi bychom chtěli říci: ano, stáž je zásadním impulsem pro práci v ČR a pro občany naší země. Lepší je ale říct: „může být“. Jinými slovy, někdy na tu otázku odpovídám způsobem, že jsem zjistil, že nemít zahraniční zkušenost je velkým hendikepem v jakémkoliv oboru. Protože v propojeném světě je obtížné nemít poznatky odjinud.

A co si budeme povídat, USA jsou významným hráčem na mezinárodním poli a je dobré se podívat, co tam tvoří, abychom mohli obohatit to, co tvoříme tady my. Já v podstatě s vyjádřením Jana Farského, že to pro něj bude zásadní impuls, souhlasím. Ale jaký ten impuls bude, se možná uvidí, až se vrátí. Pro tu stáž je totiž typické, že úplně nevíme, do čeho jdeme. Nebo alespoň já jsem nevěděl, do čeho půjdu a jaké důsledky z toho poplynou. Jenom jsem důvěřoval, že to bude dobré, protože Fulbrightova stipendia obecně mají velkou prestiž a platí za velmi dobré programy.

Jak dlouho vám trvalo, než jste to zjistil a obecně jste se ve své práci zabydlel?

Relativně krátce, a to zejména díky podpoře od profesora Jona Stara, které se mi dostalo. Ať už materiální, že jsem měl k dispozici kancelář, tak osobní. Opravdu pravidelně jsme se scházeli nejen s ním, ale i s jeho kolegy a studenty. Mohl jsem tam být s rodinou, tak to zabydlení proběhlo opravdu velmi rychle.

Stipendia jsou různého druhu a jedna kategorie stipendií je zaměřená na profesní odborníky, u kterých není ani vyžadováno, aby měli PhD. Jde o lidi z managementu, kultury, sportu nebo veřejné správy. Já si myslím, že pan Farský má tento typ. Jeho domovská organizace je Parlament, ne univerzita. Pro práci poslance je taková zkušenost impulsem, ale je problém ji vykonat jinak než v USA. Já vím, že ho teď trochu hájím, ale přemýšlel jsem nad tím, a jinak než takhle to udělat nejde.

Bude mít podle vás čas na základní poslaneckou práci, třeba pročítání návrhů zákonů?

Já si myslím, že ano. Já jsem tam o víkendu nepracoval. Když to řeknu hloupě, tak vy tam jakoby nemáte co dělat. Najednou tam nejsou čeští kamarádi, ale i české problémy. Času je víc a prostor tam máte. Nemusíte řešit věci jako opravovat dům, jezdit s autem na technickou a tyhle věci. Skoro každý večer je najednou volný. Samozřejmě byla tam různá organizovaná setkání s ostatními stipendisty, vytvořili jsme si tam také nová přátelství, takže jsme se i setkávali, ne že by člověk neměl co dělat. Ale rozhodně diář tady v Čechách mám víc naplněný, než jsem měl tam. A není to zdaleka jen moje zkušenost.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované