Hlavní obsah

Česko zvažuje odklon od Číny. Jakou pomstu může Peking připravit?

Foto: Profimedia.cz

Miloš Zeman a Si Ťin-pching před meetingem ve Velkém sálu lidu, Peking 2019.

Reklama

31. 5. 16:26

Česká republika by mohla být po Litvě další zemí, která opustí čínskou iniciativu 16+1. Pohádkový příslib čínských investic po letech zůstal jen na papíře.

Článek

Desáté výročí oficiálního přátelství evropských zemí s Čínou mohl Peking oslavit ve velkém. Kdyby však čínská iniciativa po letech neztratila lesk a nestal se z ní spíš symbol neproměněných příslibů čínských investic a platforma, které přestali přikládat důležitost sami její členové.

Těch bylo původně šestnáct, s Čínou jako iniciátorem v čele. Příhodně pojmenovaná platforma 16+1 se časem rozrostla na 17+1, aby se v minulém roce po odchodu Litvy smrskla opět na 16+1. Další redukční kúra by čínskou platformu mohla čekat už brzy. Odchod vážně zvažuje i Česká republika. Už ho podpořil zahraniční výbor Poslanecké sněmovny a teď ho promýšlí vláda.

Hlavní cíle iniciativy 16+1, tedy ekonomická diplomacie a příslib mohutných investic a vzájemně výhodného obchodu, se ani po deseti letech nerealizují.
Jan Lipavský, ministr zahraničí ČR

„Snad to dopadne dobře“

„Prvním důvodem, proč platforma vznikla, je, že Čína chtěla proniknout do EU a tohle pro ni byla zadní vrátka. To se už ukázalo na několika případech, například když Maďarsko nebo Řecko vetovaly společnou pozici. Nejsme to jen my, celý region střední a východní Evropy je pro Čínu politicky zajímavý právě proto, že jsme součástí větších uskupení, jako jsou EU a NATO,“ uvedla v rozhovoru pro Seznam Zprávy Ivana Karásková z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).

„Druhým důvodem bylo i snížení nákladů na pořádání summitů. Pro Čínu jsou všechny tyto země pod jejich rozlišovací schopností, jejich populace je na úrovni čínského města. Takže ten důvod byl jak pragmatický, tak strategický,“ dodala.

Foto: Seznam Zprávy

Mapa účastníků iniciativy 16+1.

Podobné důvody pro spolupráci s Čínou měly i státy východní a střední Evropy. „Evropskou politiku dělá Německo a Francie, do jisté míry Itálie, na konkrétních tématech i jiné západoevropské země. Když se někdo má setkat s čínskou stranou, tak je to typicky německá kancléřka nebo francouzský prezident a střední a východní Evropa je v tom opomíjená. Pro tyto části Evropy je pak šance, že by se mohly potkat s čínským prezidentem či premiérem, velice lákavá,“ vysvětlila Karásková.

Teprve před dvěma lety se začalo zdát, že státy střední a východní Evropy začínají poprvé přemýšlet o tom, co by vlastně chtěly z platformy získat. „Do té chvíle to byl takový autobus, který Čína někam veze a střední a východní Evropa a západní Balkán celou dobu sedí celkem spokojeně na zadním sedadle a doufají, že to dobře dopadne,“ uvedla Karásková, která se podílela také na projektu mapování čínského vlivu, Map Influence.

Po celou dobu existence platformy jí přitom nikdo, kromě samotných Číňanů, nevěnoval příliš velkou pozornost. Nepozorovaně tak vznikalo velké množství iniciativ nebo třeba úsměvných akcí jako taneční tábory pro Maďary.

Od Nečase po Zemana

Slávu mezikontinentální společenství 16+1 ztrácelo postupně. První jednání s tehdejším čínským premiérem vedl v roce 2012 ve Varšavě jeho český protějšek Petr Nečas (ODS). V médiích se pak objevovaly zprávy ve smyslu, že bližší spolupráce s Čínou pro obě strany skýtá příležitost investovat a rozvíjet obchod.

„Současně hovořil o potřebě koncepční politiky vůči Číně, aby vůči nám projevovala vstřícnost. Nejviditelnějším výsledkem Nečasovy účasti na varšavském summitu pak byl jeho výrok proti dalajlamismu v září téhož roku,“ píše sinologický projekt Sinopsis a naráží tak na výrok Petra Nečase z roku 2012, že je „nutné zabránit některým módním politickým projevům“, které mají vliv na český export, jako třeba „přehnané podpoře“ tibetského vůdce.

Ještě v roce 2019 Českou republiku na summitu zastupoval Andrej Babiš (ANO). O rok později však zasáhla pandemie a od té doby se termín setkání iniciativy neustále posouval. Nakonec se rozhodlo, že z přátelského osobního setkání bude jen online seance.

A i ta nakonec proběhla poněkud zmatečně – Peking navzdory očekáváním její konání oficiálně nijak nepotvrdil a její konání šlo vydedukovat z jednotlivých signálů, jako třeba z poděkování polskému prezidentovi za příslib účasti, fotografie Miloše Zemana kolující na twitteru nebo článků na čínských serverech pějících chválu na summit.

„Ten summit byl narychlo uplácaný, taková ukázka čínského mismanagementu, kdy se veškerá čínská negociační síla vrhla do vyjednávání dohody o investicích s EU a teprve potom si Číňané uvědomili, že existuje něco jako 16+1 (tehdy 17+1, pozn. red.) a mohou ukázat i Bidenovi a jinde v Evropě, že jsou tady pevně usazení. Takže na to spěchali a chtěli to stihnout ještě před čínským novým rokem,“ dodává Karásková.

Miloš Zeman tak byl jednou z posledních hlav států, které se rozhodly summitu s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem zúčastnit. Posledního setkání se totiž kromě něj zúčastnili pouze prezidenti Srbska, Polska a Černé Hory. Drtivá většina zbývajících členů za sebe vyslala náhradníky nanejvýš na postu ministrů.

Hlavním tématem posledního summitu byl obchod s čínskými vakcínami. Summit měl podle čínské strany „otevřít trh s čínskými očkovacími látkami v zemích střední a východní Evropy“. Čínské médium Global Times si tehdy vypůjčilo slova Andreje Babiše: „Český premiér Andrej Babiš uvedl, že během cesty do Maďarska konzultoval s úřady zkušenosti s čínskými a ruskými vakcínami, jejichž použití by Česká republika mohla zvážit pro urychlení vakcinace, i když nejsou registrovány v EU,“ psalo čínské médium s tím, že podle Babiše „vakcíny nejsou politickou otázkou, ale otázkou bezpečnosti“.

Česká republika se však nakonec nedočkala ani slibovaných pohádkových investic, ani čínských vakcín.

Prozření České republiky

A možná to bylo naposledy, co si čínská platforma může říkat 16+1. Zahraniční výbor Poslanecké sněmovny České republiky 19. května jednomyslně schválil usnesení, že je na čase čínskou síť opustit. Další kroky jsou na Ministerstvu zahraničních věcí a Úřadu vlády.

„Česká republika se účastní formátu 16+1 od roku 2012. Minulá vláda věřila, že rozšíření kontaktů s Čínou umožní nejen lepší koordinaci přístupu k Číně, ale také pomůže budovat oboustranně prospěšné bilaterální vztahy s Čínou,“ uvedl pro Seznam Zprávy důvody účasti ČR v čínské iniciativě ministr zahraničních věcí Jan Lipavský (Piráti).

Právě nenaplněné sliby jsou dle Lipavského jedním z důvodů, proč je odchod ČR na místě. „Hlavní cíle iniciativy 16+1, tedy ekonomická diplomacie a příslib mohutných investic a vzájemně výhodného obchodu, se ani po deseti letech nerealizují. Obchod s ČLR sice zaznamenal jistý nárůst, avšak místo slibovaných příležitostí pro české firmy a snížení setrvale negativní obchodní bilance schodek v neprospěch ČR naopak dále vzrostl,“ dodává pro SZ Lipavský.

Iniciativa je podle západních bezpečnostních složek nebezpečná organizace, která používá zpravodajské metody. Více zde:

„Nenaplněná očekávání vedou ke zvážení všech možností našeho budoucího působení v platformě. Vláda ČR ve svém programovém prohlášení oznámila úmysl revize vztahů s Čínou. Náš přístup k 16+1 a jeho budoucnost jsou součástí tohoto procesu,“ říká Lipavský.

Upadající zájem Čínskou lidovou republiku zdá se nermoutí. Loňský summit byl sice co do účasti nejslabší v historii, hostitel z Pekingu to však přešel slovy, že „17+1 je více než 18“, citovala vůdce čínská média.

Svým potenciálním odchodem Česká republika následuje Litvu, která platformu opustila minulý rok.

Litevský scénář

Opustit čínsko-evropskou iniciativu se Litvě podařilo víceméně bezbolestně. Rebelie se jí začala hrubě nevyplácet až po posledním tahu – rozhodnutí posílit vztahy s Tchaj-wanem pojmenováním zastupitelské kanceláře ve Vilniusu přímo podle názvu ostrova, a nikoli podle jeho metropole Tchaj-peje, jak je zvykem.

Po slovních výhrůžkách doplněných personální šarádou na velvyslanectvích by se dalo očekávat, že stát o rozměrech Litvy už dále nebude Čínu zajímat. Ale chyba lávky.

Litevský export do Číny v prosinci ve srovnání s loňským listopadem klesl o více než 90 procent. Reakci Pekingu litevský ministr zahraničí Gabrielius Landsbergis přirovnal ke „španělské inkvizici“.

Čína neblokuje jen obchod s Litvou. Zaměřila se také na všechny produkty obsahující komponenty vyrobené v Litvě, což způsobilo pořádný bolehlav zahraničním investorům v zemi. Přesto úvahy o urovnání sporu navrácením původního názvu tchaj-wanského zastupitelského úřadu, které agentura Reuters přinesla s odkazem na anonymní zdroje, Landsbergis popřel jako „pomluvy“.

„Vyhrocená reakce vůči Litvě dokazuje, že otázka Tchaj-wanu je pro Peking nanejvýš citlivá. To ostatně potvrzuje i vyostřující se rétorika o sjednocení všemi dostupnými prostředky i pravidelné mocenské manévry kolem této ostrovní země, kterou Peking považuje za svou vzbouřeneckou provincii,“ uvedl pro Seznam Zprávy sinolog David Gardáš z organizace Sinopsis, která mimo jiné mapovala aktivity 16+1.

Může tedy i Česku v případě, že se znelíbí Pekingu, hrozit podobná ekonomická pomsta?

„Stručná odpověď je ano, a to v případě, že se Česko odhodlá ke krokům, které bude Čína vnímat jako ohrožení svých ‚klíčových zájmů‘ a bude-li ČR jednat unilaterálně, bez spolupráce s dalšími státy a institucemi EU,“ řekl před časem pro Seznam Zprávy sinolog Richard Turcsányi.

„Čína v případě Litvy aplikovala nový krok, a to nepřímý tlak prostřednictvím německých investorů. Do té doby panoval více méně konsenzus, že Čína nemá nástroje, jak ‚potrestat‘ malé státy, aniž by ohrozila vztahy s Německem a EU. Teď ale vidíme, že je Čína ochotná riskovat i to. Zároveň vidíme, že i evropské podniky, které mají ekonomické zájmy v Číně, jsou aspoň do určité míry ochotné podvolit se tlaku Číny a chránit svůj byznys, a to i navzdory tomu, že politické vztahy mezi EU a Čínou se v posledních letech výrazně zhoršily,“ dodal.

Síla pekingské reakce vůči Litvě byla pro sinologickou obec překvapivá, řekl pro SZ sinolog František Reismüller. „Úplně obecně, ano, může se to stát i Česku, ale nedokážu odhadnout, jestli v takovém rozsahu. Ostatně, když byl předseda Senátu Miloš Vystrčil na Tchaj-wanu, mohli jsme něco očekávat, ale vlastně se nic obdobného nestalo. A to bych řekl, že v důležitosti pro Čínu můžeme být na stejné úrovni jako Litva. Možná bych nemluvil ani tak o České republice, jako o EU,“ dodává Reismüller a stejně jako David Gardáš naráží na roli Evropské unie.

„Kdo už však není marginálním hráčem, je Evropská unie jako celek, který je po uskupení ASEAN (Sdružení národů jihovýchodní Asie) vůbec největším obchodním partnerem ČLR. Pokud tedy Peking zamýšlí pálit mosty s každým suverénním státem, který se mu z nějakého důvodu znelíbí, může se nakonec nejvíc spálit sám. Především v případě, kdy se demokratické země postaví za principy, na kterých byly vybudovány a zkoordinují svůj postup proti výhružkám komunistického autoritářského režimu,“ dodal Gardáš.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované