Hlavní obsah

Čína ekonomicky drtí malou Litvu. Česko může být další na řadě

Foto: Profimedia.cz

Evropská unie by vůči Číně měla zaujmout jednotný postoj, jinak s ní bojovat nedokáže, míní odborníci oslovení Seznam Zprávami (ilustrační foto).

Reklama

4. 2. 6:30

Za to, že se znelíbila Číně, platí Litva cenu, jakou asi nikdo nečekal. A podle analytiků je v ohrožení i Česko. Dokud EU vůči Číně nezaujme jednotnou politiku, bude Peking posouvat hranice, míní odborníci, s nimiž mluvily SZ.

Článek

Opustit iniciativu 17 + 1, které se Česká republika stále drží, se Litvě podařilo více méně bezbolestně. Rebelie se jí začala hrubě nevyplácet až po posledním tahu – rozhodnutí posílit vztahy s Tchaj-wanem pojmenováním zastupitelské kanceláře ve Vilniusu přímo podle názvu ostrova a nikoli podle jeho metropole Tchaj-peje, jak je zvykem.

Po slovních výhrůžkách doplněných personální šarádou na velvyslanectvích by se dalo očekávat, že stát o rozměrech Litvy už dále nebude Čínu zajímat. Ale chyba lávky.

Litevský export do Číny v prosinci ve srovnání s loňským listopadem klesl o více než 90 procent. Reakci Pekingu litevský ministr zahraničí Gabrielius Landsbergis přirovnal ke „španělské inkvizici“.

Čína neblokuje jen obchod s Litvou. Zaměřila se také na všechny produkty obsahující komponenty vyrobené v Litvě, což způsobilo pořádný bolehlav zahraničním investorům v zemi. Přesto úvahy o urovnání sporu navrácením původního názvu tchaj-wanského zastupitelského úřadu, které agentura Reuters přinesla s odkazem na anonymní zdroje, Landsbergis popřel jako „pomluvy“.

„Vyhrocená reakce vůči Litvě dokazuje, že otázka Tchaj-wanu je pro Peking nanejvýš citlivá. To ostatně potvrzuje i vyostřující se rétorika o sjednocení všemi dostupnými prostředky i pravidelné mocenské manévry kolem této ostrovní země, kterou Peking považuje za svou vzbouřeneckou provincii,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy sinolog David Gardáš z organizace Sinopsis.

Peking existenci jakéhokoli embarga popírá. Představitelům Evropské unie vzkázal, že se čínské podniky prostě rozhodly nenakupovat zboží ze zemí, které „zaútočily na čínskou suverenitu“. Mluvčí čínského ministerstva zahraničí Čao Li-ťien vysvětlil, že spor s Litvou je pouze „politický, nikoli ekonomický“. Dle něj jde čistě o problém mezi Čínou a Litvou, nikoli celou EU.

Litva byla možná první, na koho Čína zkusila, co si ještě může dovolit. Je to spíš takový symbol. Mohlo to být Estonsko, mohla to být Česká republika. Nejde tedy o Litvu, ale o to, že nějaká země vystrčila růžky.
František Reismüller, sinolog

A je to Evropská unie, na jejíž konečný postoj čeká nejen Litva a Čína. „Pokud se situace Litvy v následujících měsících vyvine pro evropskou zemi nepříznivě, řeči o ‚geopolitické‘ Evropské unii budou jen k smíchu,“ hodnotí evropské dění Financial Times. „EU není vojenská mocnost a možná nikdy nebude. Litva je člen unijní sedmadvacítky. Rovněž je zapojena do obchodního sporu – a obchod je jednou z mála oblastí, kde je EU celosvětově těžkou váhou. Takže Evropané mají příležitost i povinnost dát se dohromady,“ píše list. „Poevropštěním problému z něj Čína udělala test pro celou EU,“ uvedla pak Janka Oertel z Evropské rady pro zahraniční vztahy.

Další riziko pak dle Financial Times čeká i na Českou republiku, která se náklonností k Tchaj-wanu na jistých úrovních netají. „České továrny hrají ústřední roli v dodavatelském řetězci EU, takže zaměření na české komponenty by mohlo způsobit zmatek na jednotném trhu,“ píše analytik Gideon Rachman.

Další na řadě

Je tomu skutečně tak? Může Česku v případě, že se znelíbí Pekingu, hrozit podobná ekonomická pomsta?

„Stručná odpověď je ano, a to v případě, že se Česko odhodlá ke krokům, které bude Čína vnímat jako ohrožení svých ‚klíčových zájmů‘ a bude-li ČR jednat unilaterálně bez spolupráce s dalšími státy a institucemi EU,“ říká pro Seznam Zprávy sinolog Richard Turcsányi.

„Čína v případě Litvy aplikovala nový krok, a to nepřímý tlak prostřednictvím německých investorů. Do té doby panoval více méně konsenzus, že Čína nemá nástroje, jak ‚potrestat‘ malé státy bez toho, aniž by ohrozila vztahy s Německem a EU. Teď ale vidíme, že je Čína ochotná riskovat i to. Zároveň vidíme, že i evropské podniky, které mají ekonomické zájmy v Číně, jsou aspoň do určité míry ochotné podvolit se tlaku Číny a chránit svůj byznys, a to i navzdory tomu, že politické vztahy mezi EU a Čínou se v posledních letech výrazně zhoršily,“ dodává.

Pokud tedy Peking zamýšlí pálit mosty s každým suverénním státem, který se mu z nějakého důvodu znelíbí, může se nakonec nejvíc spálit sám.
David Gardáš, sinolog

Síla pekingské reakce vůči Litvě byla pro sinologickou obec překvapivá, říká pro SZ sinolog František Reismüller. „Samozřejmě jsme očekávali editorialy v Global Times (čínské anglicky psané médium – pozn. red.) a věděli jsme, že Čína nebude ráda. Ale myslím si, že obchodní bojkot je něco, co dalece přesahuje všechno, co se na této úrovni zatím stalo,“ říká Reismüller.

„Úplně obecně, ano, může se to stát i Česku, ale nedokážu odhadnout, jestli v takovém rozsahu. Ostatně, když byl předseda Senátu Miloš Vystrčil na Tchaj-wanu, mohli jsme něco očekávat, ale vlastně se nic obdobného nestalo. A to bych řekl, že v důležitosti pro Čínu můžeme být na stejné úrovni jako Litva. Možná bych nemluvil ani tak o České republice, jako o EU,“ dodává Reismüller a stejně jako David Gardáš naráží na roli Evropské unie.

„Kdo už však není marginálním hráčem, je Evropská unie jako celek, který je po uskupení ASEAN (Sdružení národů jihovýchodní Asie) vůbec největším obchodním partnerem ČLR. Pokud tedy Peking zamýšlí pálit mosty s každým suverénním státem, který se mu z nějakého důvodu znelíbí, může se nakonec nejvíc spálit sám. Především v případě, kdy se demokratické země postaví za principy, na kterých byly vybudovány a zkoordinují svůj postup proti výhružkám komunistického autoritářského režimu,“ dodává Gardáš.

Export do Číny

Pro Litvu může být Čína zanedbatelným ekonomickým partnerem, neboť obchod s Čínou představuje přibližně 1 procento litevského vývozu a 3 procenta dovozu. Čínský trh je však životně důležitý pro mnoho velkých mezinárodních společností, které obchodují jak s Čínou, tak s Litvou.

Pro představu český export do Číny je jen nepatrně větší, představuje asi 1,3 procenta celkového vývozu do zahraničí, uvádí Český statistický úřad.

Nejednotná EU

„Proč se to Litvě stalo v takovém měřítku, proč je to bez odezvy zpátky a proč je těžké se tomu bránit, je opět, protože nemáme jednotnou politiku na úrovni Evropské unie,“ připomínkuje František Reismüller. „Byl bych velice rád, kdyby existovaly záruky, že jako EU budeme postupovat stejně. Potom by pravděpodobnost toho, že se to stane, byla mnohem menší, protože bychom jako EU byli pro Čínu mnohem rovnocennější partner.“

Čínská reakce dle něj na druhou stranu dokazuje, o jak sebevědomou zemi se jedná. „I když si vezmeme, že poměr zahraničního obchodu mezi Litvou a Čínou jednoznačně vyznívá lépe pro Litvu, dováží se víc z Číny do Litvy, stejně si to Čína dovolí udělat. Asi protože se nebojí, že by o něco přišla. Má pocit, že ji potřebujeme, a my ji reálně nějakým způsobem v určitých ohledech ekonomicky potřebovat můžeme, a to si myslím je to, čeho bychom se měli bát. Toho symbolu. Litva byla možná první, na koho Čína zkusila, co si ještě může dovolit. Je to spíš takový symbol. Mohlo to být Estonsko, mohla to být Česká Republika. Nejde tedy o Litvu, ale o to, že nějaká země vystrčila růžky,“ dodává Reismüller.

I podle Richarda Turcsányiho může „ochranu“ Česka před kroky Číny zvýšit společné jednání v rámci EU. „Pravdou je, že Litva realizovala kroky, kterými zašla dále než ostatní státy EU, obzvlášť co se týká názvu tchajwanského reprezentačního úřadu. V tomto kontextu bylo pro Čínu jednodušší svým tlakem ukázat na vnitřní rozpory v Litvě, ale i mezi státy EU. Jestliže budou státy EU vůči Číně postupovat víc společně, potenciální čínský tlak bude mít nižší šanci na úspěch. Momentálně je samozřejmě i důležité ukázat podporu Litvě a zvýšit tím ‚cenu‘ Číny za aplikování takového tlaku.“

Evropská unie už dokončila vlastní vyšetřování nátlaku Pekingu na Litvu a zahájila řízení Světové obchodní organizace (WTO) proti Číně. Během minulého měsíce z rozhovorů s dotčenými litevskými podniky shromáždila dostatek důkazů a ve čtvrtek podala v Ženevě, kde WTO sídlí, žádost o konzultaci s Čínou.

Brusel má prý důkazy o tom, že Peking odmítl proclít litevské zboží, zamítl žádosti o dovoz z Litvy a vyvíjel nátlak na společnosti z jiných členských států EU, aby při vývozu do Číny odstranily litevské vstupy ze svých dodavatelských řetězců.

„Zahájení případu WTO není krok, který bereme na lehkou váhu. Po opakovaných neúspěšných pokusech vyřešit problém bilaterálně však nevidíme jinou cestu vpřed než požádat WTO o konzultace s Čínou o urovnání sporů,“ uvedl komisař EU pro obchod Valdis Dombrovskis.

Dodal, že EU stále usiluje o dosažení „diplomatického řešení“, „čínské donucovací praktiky“ však pokračovaly dál.

Odolná Litva

Náladu v Litvě z první ruky Seznam Zprávám popsal litevský novinář a šéfredaktor Lithuania Tribune Ruslanas Iržikevičius. Uvedl, že souhlasí s Robertasem Dargisem, bývalým prezidentem Svazu průmyslníků a významnou osobností litevského byznysu.

Podle něj nemá cenu diskutovat o tom, zda Litva zažije významný ekonomický pokles. Jde o ztráty, které půjde nahradit. „Litevský průmysl je velmi dobře diverzifikovaný, není tu jediné odvětví, na kterém by stál celý průmysl a dominoval našemu exportu. To je jeden z klíčových bodů naší odolnosti,“ cituje Ruslanas Dargise.

Litva stále pamatuje rok 1998, kdy byl její export závislý na Rusku. „Tehdy se zastavily továrny, výroba, lidé byli bez práce, stát nevydělával, v rozpočtu byla tehdy díra více než miliarda eur. Dnes už to takto rozhodně není,“ cituje dále Iržikevičius bývalého prezidenta Svazu průmyslníků s tím, že se v litevských byznysových kruzích v poslední době traduje Murphyho a Parkinsonův zákon – jestliže se věci příliš pokazily, jakákoli snaha o nápravu situaci ještě zhorší.

„Na místě je tedy nespěchat, v žádném případě nedávat zpátečku, neuspěchat akce, nesmíme být nedůslední. A hlavně – spolupracovat se západními partnery, s EU, Spojenými státy, hledat východiska z této situace s co nejmenšími škodami. Že budou ztráty, s tím nic neuděláme, ale můžeme je minimalizovat.“ Přesto v Litvě existují i rozhořčené reakce od těch, kteří konfliktem trpí. „Většinou jsou to podniky z laserového průmyslu,“ uzavírá Iržikevičius.

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:

Doporučované