Český důchodový systém se řítí do prudké spirály, varují data

Přes devět miliard. Takový byl loni schodek českého systému důchodového pojištění. Ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka (ANO) přesto na začátku letošního roku prohlásil, že v dohledné době jeho resort připraví návrh důchodové novely, která bude obsahovat zastropování penzijního věku na 65 letech, návrat k valorizaci o polovinu růstu reálných mezd (namísto třetiny), navyšování důchodu za práci v penzi a zvednutí důchodu podle věku.

Novela má ale trhliny – s ohledem na fakt, že demograficky silné ročníky pomalu odcházejí do penze a také na stále vyšší věk, kterého se Češi dožívají, je zde prostá matematika neúprosná.

Zjistěte, kdy podle aktuálního nastavení půjdete do důchodu.

V první řadě je potřeba si říct, jak současný důchodový systém funguje. Jde o kombinaci tří parametrů – výše průměrného důchodu, počtu plátců pojistného oproti počtu důchodců, a výše pojistné sazby, neboli výše příjmů celého důchodového systému.

Jenže právě druhý parametr ze tří neposkytuje Česku dobré vyhlídky. Zatímco na začátku tisíciletí na jednoho důchodce vycházeli více než čtyři ekonomicky aktivní Češi, postupně tato hodnota stabilně – a poměrně prudce – klesá. Potkávají se totiž dva faktory: demograficky silné ročníky postupně odcházejí do penze, ve které se díky modernímu zdravotnictví dožijí vyššího věku, a ekonomicky aktivních lidí naopak kvůli nižší porodnosti postupně ubývá.

„Průběžný důchodový systém má jednoduché principy fungování. Je absolutně závislý na poměru mezi pracujícími (plátci pojistného) a těmi, kteří ze systému dostávají dávky. A jestliže víme, že demograficky se tento poměr bude zhoršovat, protože jako populace stárneme, tak za dané situace můžeme buď razantně snižovat důchody, ovšem to je politicky neprůchodné, anebo musíme tento náraz zmírnit tím, že budeme oddalovat nástup do penze,“ vysvětloval v pořadu Agenda bývalý guvernér České národní banky Jiří Rusnok.

Zhruba okolo roku 2045 tak na jednoho seniora budou vycházet už pouze méně než dva ekonomicky aktivní obyvatelé země.

„Je evidentní, že v důsledku demografických tlaků – čili takzvaného stárnutí populace neboli růstu doby dožití v kombinaci s nižší porodností – se druhý z uvedených parametrů výrazně zhoršuje,“ souhlasí ekonomický poradce prezidenta a bývalý předseda poradního orgánu vlády pro penzijní reformu Vladimír Bezděk. „Když nic neuděláme, respektive když zrušíme změny, které schválila předchozí vláda, systém bude v nejsložitějších letech 2045 až 2065 v deficitech kolem 3 % HDP každý rok.“

To je podle Bezděka skoro 300 miliard korun ročně v dnešních cenách. „Není moc představitelné, že bychom takový deficit chtěli řešit snížením výše průměrného důchodu (první parametr) nebo drastickým zvýšením daní, resp. pojistné sazby (třetí parametr).“

Jediné, co podle experta reálně zbývá, je tedy čelit demografickým tlakům postupným zvyšováním věkové hranice pro odchod do důchodu: „Stejně jako je tomu prakticky ve všech vyspělých ekonomikách na světě, které čelí stejné situaci.“

Demografické tlaky v tomto případě znamenají již zmíněné stárnutí populace. Dětí ubývá, seniorů je naopak stále více a nezdá se, že by se měl trend v dohledné době obracet. Ostatně změna věkového stromu české populace za sto let tento jev ukazuje i vizuálně.

Návrat k původnímu systému je tak podle ekonoma neudržitelný: „Pokud vrátíme věk pro odchod do důchodu zpět na 65 let, zvýšíme valorizaci vyplácených důchodů podle vzorce ‚inflace + 1/2 růstu reálné mzdy‘ a případně zavedeme ještě další ad hoc výdaje, jako jsou i valorizace penzí dle věku a podobně, bude systém rychle upadat do deficitu.“

Zastropování odchodu do důchodu na 65 let podle Juchelky rozhodně za deficit státního rozpočtu stojí. „Stát garantuje, že každému bude v jeho stáří důstojně vyplacen důchod. A strašit tím, že to nebude, znamená, že lidé jsou ve velmi nebezpečné situaci. Tu rozdmýchává opozice a vyvolává mezigenerační spor. Nevím, co chce. Jestli chce mít seniory jako bezdomovce, nebo je chce mít někde ve starobincích? Já si to nedokážu představit,“ uvedl pro iRozhlas.

„To je politický populismus, který lidem slibuje něco, co nemůže doručit. Slibem nezarmoutíš,“ komentoval kroky ministra Rusnok.

Podle Bezděka zase bez drastického zvýšení daňové zátěže, nebo výrazného snížení průměrného vypláceného důchodu systém finančně udržitelný nebude. „A to nehovoříme o dalších oblastech veřejných rozpočtů, které – podobně jako důchodový systém – také čelí tlakům na zhoršující se ekonomickou bilanci kvůli stárnutí populace. Konkrétně systém financování zdravotnictví anebo systém financování sociální péče,“ upozorňuje.

Výdaje by se podle Rusnoka pokrývaly na dluh. „Je to cesta utišování bolesti. Bude to vytlačovat prostor pro další důležité výdaje státu. A dříve nebo později to narazí na ochotu trhů financovat český státní dluh.“

Podle současného systému by například muži narození v roce 2024 šli do důchodu v 67 letech, jejich naděje dožití je více než 77 let. Jen od roku 2000 se tato hodnota zvýšila o více než pět let. V penzi by tak předloni narození strávili zhruba deset let.

Bezděk pak dodává ještě jednu rovinu – životní úroveň důchodců zůstávala stejná i v době, kdy ostatní skupiny utahovaly opasky. „Je dobré připomenout, že důchodci byli jedinou skupinou obyvatelstva České republiky, jejichž reálná úroveň příjmů v letech vysoké inflace (2021-2023) nepoklesla,“ připomíná nedávné období.

„Na rozdíl od zaměstnanců či třeba příjemců sociálních dávek. Následně byl zákon o takzvaných mimořádných valorizacích upraven a od té doby ještě nebyl vysokou inflací ‚testován‘. Nicméně jsem přesvědčen o tom, že ochrana příjmů důchodců vůči inflaci zůstává i nadále velmi vysoká,“ dodal ekonom.

Budou si tedy muset lidé na stáří naspořit sami a s důchody ve výsledku nepočítat? „Pevně věřím, že rácio se nakonec dlouhodobě prosadí a státní důchodový systém bude finančně dlouhodobě udržitelný. Tím pádem bude poskytovat sliby a závazky, jež budou v čase kryty adekvátními příjmy,“ míní odborník. „Jiná věc ovšem je, že z hlediska kupní síly výše takové penze nebude na žádné ‚vyskakování‘. Bude ji tedy třeba doplnit z vlastních zdrojů.“

Česko ale není jediný stát, který podobný problém řeší. „Se stárnutím populace a jeho ekonomickými projevy na bilanci veřejných rozpočtů v čele s důchodovým systémem se ‚perou‘ víceméně všechny vyspělé ekonomiky a do budoucna to bude znamenat značný problém například i pro státy, jako je Čína a Indie,“ připomíná ekonom.

Podle něj je škoda, že se v roce 2015 zrušil takzvaný druhý pilíř důchodového systému. „Nebyl to sice úplně dokonalý, ale přesto dobrý pokus, jak v důchodovém systému vytvořit druhou nohu – tedy mít vedle i nadále dominantního státního průběžně financovaného pilíře i systém spoření na stáří,“ míní. „Dnes už by tento systém byl ve druhé dekádě svého fungování, transformační náklady by již do značné míry byly profinancovány a dlouhodobě by takto pojatý důchodový systém byl odolnější vůči demografickým i ekonomickým rizikům.“

A jak krok odůvodňuje ministerstvo pod vedením Aleše Juchelky? Na otázky Seznam Zpráv odpovědělo písemně a bez toho, aby se pod vyjádření někdo konkrétní podepsal.

„Zastropování věku odchodu do důchodu na 65 letech přináší především jistotu a předvídatelnost,“ stálo v jedné z odpovědí. „Nejde o krok, který by měl okamžité rozpočtové dopady – ty začnou postupně nabíhat až po roce 2030. Zároveň je potřeba říct, že samotné zvyšování věku odchodu do důchodu problém dlouhodobé udržitelnosti plně neřeší – u řady profesí lidé stejně končí dříve, například v předčasných, nebo invalidních důchodech.“ Problém se tím podle ministerstva jen „přesouvá jinam“.

Na otázku, kde stát v budoucnu sežene na důchody peníze, žádné konkrétní odpovědi nepřišly, resort pouze v obecné rovině uvedl, že má v plánu motivovat lidi, aby pracovali déle: „Klíčové je udržení co nejvíce pracujících na trhu práce i po dosažení důchodového věku. Ruku v ruce s úpravou důchodového věku proto připravujeme opatření, která budou lidi motivovat, aby v práci zůstávali dobrovolně déle. Reforma tak stojí na širším balíku opatření – počítá také se zlepšením výběru daní a pojistného.“

Stejně tak zástupci resortu neodpověděli, jestli se na aktuálních plánech podílela Národní rozpočtová rada, nebo jestli se autoři inspirovali její zprávou z loňského roku. Rada mimo jiné vloni spočítala, že tehdejší reforma (která po roce 2030 posouvala důchodový věk vždy o měsíc) ušetří v roce 2060 až 200 miliard.

Ministerstvo zároveň potvrdilo, že se počítá s další valorizací: „Důchody musí držet krok se životní úrovní. Pokud rostou reálné mzdy, je férové, aby se to promítlo i do důchodů. Bez této změny by se postupně rozevíraly nůžky mezi pracujícími a důchodci. Na doplnění uvádíme, že zvýšení podílu růstu mezd se ve valorizaci promítne teprve poté, až růst reálných mezd bude plně kompenzovat jejich pokles z let 2022 a 2023, což bude nejdříve v roce 2028. V té době již bude náhradový poměr na obvyklé úrovni, jako byl před energetickou krizí z let 2022 až 2023.“

„Důchody přiznané v minulosti postupně s rostoucím věkem příjemce důchodu relativně ztrácejí hodnotu – a to i přes valorizace. Čím déle je člověk v důchodu, tím více jeho příjem za průměrnou mzdou zaostává,“ napsal také Juchelkův úřad.