Čtvrtina dětí nechce na školu s maturitou. Často se bojí neúspěchu

„Často mají pocit, že to nezvládnou. Přitom kdyby si udělali třeba přijímačky nanečisto, tak by zjistili, že na klasický maturitní obor 80 bodů vůbec nepotřebují,“ říká Anna Brzybohatá, mluvčí České školní inspekce (ČŠI).

Největší podíl žáků, kteří své přihlášky podávají výhradně na nematuritní obory, je v některých okresech Jihočeského, Plzeňského či Karlovarského kraje a také na severu Čech.

Výsledky přijímacích zkoušek z minulých let na vzdelavanivdatech.cz přitom ukazují, že například k přijetí hned na tři gymnázia v Jihočeském kraji deváťákům v loňském roce stačilo získat okolo 30 bodů ze 100. „Není špatně, že si zvolí tři učiliště. Ale opravdu v každém kraji se najde maturitní obor, který nebude mít hranice pro přijetí nastavené nesmyslně vysoko,“ dodává Brzybohatá.

Stejně tak by se uchazeči s tímto výsledkem dostali na obchodní akademie i střední školy se strojním a elektrotechnickým zaměřením. Minimum potřebných bodů na řadu škol ukončených maturitou tak není vysoké. Děti si na ně přesto nepodají ani jednu přihlášku, nárok přitom mají na tři.

Nedávná studie PAQ Research o výběru středních škol ukázala, že 23 procent deváťáků se na maturitní obor i přesto nezkusilo přihlásit a jednotnou přijímací zkoušku (JPZ) tak neskládalo. „Přesné důvody, proč se děti takto rozhodují, neznáme, a to je ta největší chyba,“ říká autor studie Jan Zeman.

Řada dětí se podle něj může kvůli svému prospěchu podceňovat a žít s představou, že na maturitní obor nemají dostatečné znalosti. Pro úspěšné řešení je tak potřeba rozklíčovat, kolika žáků se to týká. To by podle Zemana mohlo pomoci vyřešit předsunutí JPZ před termín podávání přihlášek.

„Chybí předřazení termínů testů před termín podávání přihlášek, aby se žáci mohli dozvědět, zda se třeba náhodou příliš nepodceňují,“ vysvětluje. Pokud by uchazeči nejprve napsali přijímací zkoušku a věděli, kolik bodů mají před podáváním přihlášek, mohlo by jim to pomoci v rozhodování. Mimo jiné také v tom, zda se vydají maturitním, nebo nematuritním směrem.

Děti dnes nemají šanci bezplatně zjistit, jak by se jim u přijímaček v porovnání s ostatními dařilo. Placené zkoušky nanečisto si někteří rodiče nemohou dovolit, a uchazeč se tak může orientovat pouze podle svých výsledků v porovnání se staršími na vybrané škole. To ale nemusí být dostačujícím ukazatelem, podle kterého se rozhodne, kam odešle přihlášky.

Faktorů ovlivňujících, proč si děti nepodají na maturitní obor ani jednu přihlášku, je podle tematické zprávy, kterou ČŠI vydala, hned několik. Výraznou souvislost lze najít zejména mezi počtem žáků, kteří podávají přihlášky výhradně na nematuritní obory, a horším socioekonomickým prostředím.

Při určování socioekonomického faktoru záleží na rodinném zázemí žáků, jaké vzdělání mají jejich rodiče či zda nemají finanční zátěž, jako je například exekuce. Zároveň roli hraje i dostupnost okolních služeb, jako jsou psychologové a pedagogičtí pracovníci, nebo kriminalita v části regionu, kde se škola nachází.

V tomto ohledu nemusí být výhodou ani to, zda žák pochází z velkého města. I v nich se nachází školy ve vyloučených lokalitách. Záleží tak na každé škole jednotlivě, ač v některých regionech, jako je Karlovarsko nebo Ústecko, je situace plošně horší například i kvůli vysoké nezaměstnanosti.

Data České školní inspekce potvrzují, že výrazné rozdíly úzce souvisejí se socioekonomickými charakteristikami a nejsou jen mezi jednotlivými kraji, ale i menšími územními celky a městy.

Zásadní roli ve volbě dítěte hraje také kvalita konkrétní školy a jejích pracovníků. Podle dat ČŠI si v tomto ohledu vedou lépe církevní a soukromé školy.

Do velké míry při volbě školy, výši ambicí i kvalitě výsledků záleží i na kvalitě a přístupu základní školy během celého studia. „O výsledcích přijímacích zkoušek se rozhoduje daleko dříve než v lavici, kdy si dítě test přijde napsat,“ říká Brzybohatá. Podle ní bývá základní škola často opomíjená v tom, jak moc rozhoduje o vzdělávacích ambicích žáka.

Vliv na výběr má podle analýzy ČŠI i vzdálenost střední školy od bydliště. „Když bude rodina bydlet například mezi Prahou a Mladou Boleslaví a rodič pracuje v Praze, tak dítě nedá na školu do Mladé Boleslavi, protože je to jednoduše na druhou stranu,“ říká Brzybohatá. Rodiče tak pak často mohou volit mezi praktičtější variantou a tou, která je lepší pro dítě.

Další dráhu vzdělávání dětí tak může primárně určovat sociální zázemí, ne studijní předpoklady, dovednosti, cíle nebo zájmy dětí. Zpráva školní inspekce uvádí řadu doporučení, která by nerovnosti mezi žáky měla pomoct snižovat.

Jedním z nich je i kariérní poradenství. Dítě totiž často neví, jaké možnosti vzhledem ke svým schopnostem má, a těžko si tak může vybírat, jakým směrem se po základní škole vydá.

Poradce by tak představoval další hlas, který může dítěti otevřít nové možnosti a pomoct mu s volbou. „Byl by schopný dítěti dát relevantní zpětnou vazbu a říct mu například, že by si mohl zkusit dát přihlášku i na nějaký maturitní obor jako jednu z možností a že by to klidně mohl zvládnout,“ říká Brzybohatá.

Kariérní poradenství by podle mluvčí inspekce bylo dobré posílit, u škol, kde je hodně žáků ze sociálně znevýhodněných rodin, je ale klíčová celková cílená podpora. „Tam jsou důležití i sociální pedagogové, spolupráce s pedagogickou psychologickou poradnou a podobně. Kariérní poradenství je až dalším stupněm toho, co může pomoct,“ říká Brzybohatá.

„Sociálně znevýhodněné“ školy často se žáky pracují a pomáhají jim rozhodnout se už od osmé třídy a mají na sebe navázanou řadu neziskových organizací, které s rozhodováním dětem pomáhají. Podle Zemana jsou tak často mnohem větším „problémem“ základní školy, kde takové děti nejsou.

Učitelé s dětmi přijímací zkoušky řeší třeba až v posledním pololetí deváté třídy a nemají dost času poprat se se všemi bariérami, které dítě může řešit. „Paradoxně často ty nejvíce přetížené školy sociálním znevýhodněním už se s tím umí popasovat. Možná ještě větší problém je pak v takových školách, kde je znevýhodněných žáků jenom pár a kde jim nikdo nedá pozornost a propadají se tak systémem,“ říká Zeman.

Klíčové by podle něj nicméně bylo předsunutí termínu přijímaček. „Myslím si, že předsunutí přijímaček stojí za tím, abychom konečně zjistili opravdu ty konkrétní důvody a mohli s nimi pracovat. Nyní je zkrátka nemáme,“ vysvětluje Zeman.

V praxi by to tedy mohlo vypadat tak, že si děti napíší JPZ, dozvědí se svůj percentil v porovnání s ostatními uchazeči a až poté si vyberou školy a podají přihlášky. To by pak některé mohlo motivovat ke zvážení maturitních nebo hůře dosažitelných oborů, na které si nevěří.

Problémem tedy podle Zemana je, že odborníci stále nevědí, co za zájmem některých dětí o výhradně nematuritní obory stojí, a je důležité to zjistit. „To, že nevíme jistě, zda se děti podceňují, nebo podávají opravdu přihlášky podle svých zájmů a aspirací, je špatně. Je to datová slepá skvrna,“ uzavírá.