Data versus hlasitá menšina. Jak Češi skutečně vnímají očkování

Debata o očkování se vrací do centra politického dění. Zatímco zástupci hnutí SPD zpochybňují přínosy vakcín a volají po změnách Národní očkovací strategie, nová data výzkumné agentury Ipsos pro Seznam Zprávy ukazují opačný obraz společnosti – očkování podporuje většina Čechů.

„Odpůrci jsou sice nejvíce slyšet, ale z dat vyplývá, že jich je pouze 16 procent,“ upozorňuje analytička Ipsosu Jana Bryknarová.

Výzkumníci oslovili reprezentativní vzorek Čechů starších 18 let. Online dotazování přes panel Populace.cz proběhlo mezi 19. a 26. březnem 2026 a zapojilo se do něj 1063 respondentů.

Politické preference se nicméně do postojů k očkování promítají velmi výrazně. „Je patrné, že názory voličů přesně odpovídají tomu, jak o tématu komunikují jednotlivé politické strany,“ všímá si Bryknarová.

Největší rozdíly se projevují u konkrétních otázek, například u povinného očkování. Pro ilustraci: S tím, aby ho podstupovali kojenci, souhlasí přes 90 procent voličů STAN, zatímco u příznivců SPD je to asi 72 procent. Ještě výraznější propast se ukazuje u podmínky očkování pro přijetí do školky – s tím souhlasí téměř 80 procent voličů STAN, ale jen kolem 45 procent voličů SPD.

Podle analytiků Ipsos jsou zajímavé výsledky voličů hnutí ANO. „Názor těchto voličů je velmi průměrný. Hnutí ANO je jako koaliční partner SPD a Motoristů spojováno s kritičtějšími postoji k očkování, zároveň ale má jednu z nejstarších voličských základen. A právě starší lidé mají k očkování obecně pozitivnější vztah,“ popisuje analytik z Ipsosu Michal Kormaňák.

Data přitom neukazují aktuální volební preference, ale názory lidí podle toho, koho volili ve volbách v roce 2025.

Před politizací tématu varují i odborníci. „Problematika očkování je dnes zneužívána politicky. Potřebujeme, aby se nejen kampaňově, ale celoročně mluvilo o očkování,“ říká epidemiolog Petr Pazdiora.

Podle něj by měli jít příkladem zdravotníci i samotní politici. „Aby představitelé odborných společností, ale i politických stran řekli: ‚Ano, já jsem naočkoval sebe, mám očkované své rodiče, pracuji jako lékař, běžně očkuji svůj zdravotnický personál,‘“ dodává.

Nejkladnější postoj k očkování mají podle výzkumníků senioři. To může mít několik důvodů. „U seniorů často probíhá edukace ze strany lékaře, kterému pacient důvěřuje a senioři jeho rady nerozporují,“ vysvětluje analytička Bryknarová.

„Zároveň starší populace je u těch lékařů výrazně častěji, oni si tam chodí pravidelně opakovaně na preskripce svých léků. Takže oni s tím lékařem jsou v mnohem užším kontaktu,“ dodává. Dalším faktorem navíc je, že senioři nad 65 let mají očkování zdarma.

I přesto je například proočkovanost proti chřipce u nejrizikovějších skupin nízká. „Bohužel patříme mezi země, které proočkovanost u starší populace mají jednu z nejnižších. Vzhledem k tomu, že populace stárne, bychom měli naopak tuto skupinu privilegovat,“ varuje Pazdiora.

„V kategorii seniorů, kde je to riziko opravdu velké, se pohybujeme na proočkovanosti někde kolem 26 až 27 procent. Jsou země, jako je dnes Portugalsko, Nizozemsko nebo Anglie, kde se pohybují mezi 70 až 80 procenty, takže to je dramaticky vyšší,“ přibližuje situaci epidemiolog Roman Prymula.

Podle epidemiologa Pazdiory je jeden z problémů zhoršení dostupnosti vakcinace. Ubývá praktických lékařů, kteří očkování nabízí. „Samozřejmě musíme jít i do vlastních řad a starat se o to, aby vakcína nejen pro tyto rizikové skupiny byla co nejpřijatelnější z hlediska ceny, ale také z dostupnosti,“ apeluje. Zároveň odmítá představu, že by očkování mohlo stát pouze na specializovaných centrech.

Mladší lidé na rozdíl od seniorů k praktickému lékaři chodí výrazně méně často, většinou jen jednou za několik let – a prostor pro vysvětlení očkování tak často nevzniká.

Očkování častěji odmítají ženy než muži. S tvrzením, že má jednoznačně pozitivní vliv na imunitu a zdraví, rozhodně souhlasí 26 procent mužů, zatímco u žen je to necelých 22 procent. Naopak přes osm procent žen považuje jeho dopad za vyloženě negativní, u mužů jde zhruba o polovinu (3,9 procenta).

Ještě výraznější rozdíl se ukazuje u pandemie – že očkování pomohlo k jejímu ukončení, si myslí přes 20 procent mužů, ale jen přibližně poloviční podíl žen (11,8 procenta).

Podle analytiků z Ipsosu je to tím, že jsou to často matky, které si zjišťují informace o očkování pro jejich děti. Bohužel ale na špatných místech. „Většinou zdroj informací není bohužel pediatr nebo odborná sekce informací, velmi často to jsou příběhy typu Jedna paní povídala,“ interpretuje data analytička Bryknarová.

Podle ní se jednotlivé případy často zjednodušeně medializují, například ve smyslu, že dítě mělo po očkování komplikace, které byly zlehčovány nebo nedostatečně vysvětleny.

Takové příběhy pak posilují nedůvěru části veřejnosti. „A to celé podporuje narativ, že očkování způsobuje řadu vážných problémů. Nedivím se pak, že je asi 16 procent lidí, kteří řeknou, že jsou vyloženě proti očkování,“ dodává s tím, že komunikace o rizicích nebývá vždy dostatečně srozumitelná ani ze strany lékařů.

Odborníci také upozorňují na stálý a rostoucí vliv dezinformací, které mohou oslabovat důvěru veřejnosti v očkování i státní instituce. „Je to opravdu problém, kdy se začínají negovat vědecké autority a evidence-based medicína,“ říká Prymula.

Zároveň upozorňuje, že podobný vývoj je patrný i v zahraničí: „V Americe už je vidět, jak se tam začínají objevovat běžné dětské nemoci, které tam desítky let nebyly, protože se podařilo vyvolat poměrně významnou pochybnost.“

Zásadní proměnu ale podle analytičky Bryknarové přinesla pandemie covidu-19. Do té doby podle ní očkování nebylo předmětem širší veřejné debaty. „Nebylo to téma k diskuzi. Lidé chodili k lékařům, kteří jim řekli, jaká očkování jsou povinná a jaká doporučená, a tím to v podstatě končilo,“ vysvětluje.

Očkování se tehdy stalo politickým i společenským tématem. „V momentě, kdy stát očkování pojal tak, že kdo nebude naočkován, vztahují se na něj restrikce, tak vznikla skupina lidí, kteří se cítí být téměř jako disidenti,“ popisuje Bryknarová.

Za covidu se začaly šířit i nejrůznější konspirační teorie, které odborníci opakovaně vyvraceli. „To jsou neuvěřitelné nesmysly. Ten čip, o kterém se mluvilo během covidu, je tak velký, že ho jehlou vůbec nejde vpravit do organismu. Lidé jsou ale náchylní tomu věřit a bohužel jich není málo (…) Já nechápu, proč bychom si chtěli vymýtit část populace, když potřebujeme obyvatelstvo, které vytváří pracovní sílu,“ komentuje Prymula.

Doktorka Hana Cabrnochová doplňuje, že dezinformace se mnohdy opírají o nekvalitní nebo špatně interpretované studie. „Někdy se stává, že nějaký časopis zveřejní studii nižší kvality a na jejím základě se pak šíří dezinformace – v oblasti očkování se to stalo už mnohokrát,“ vysvětluje.

Data ukazují také jasný trend: S rostoucím vzděláním roste i důvěra v očkování. O jeho pozitivním vlivu na imunitu a zdraví je přesvědčena necelá polovina lidí se základním vzděláním či výučním listem, zhruba 65 procent středoškoláků a téměř tři čtvrtiny vysokoškoláků.

„Častěji si uvědomují, že očkování nechrání jen je samotné, ale i jejich okolí. Zohledňují také ekonomické dopady – například riziko dlouhodobé nemoci a s tím spojené ztráty, kterým lze očkováním předejít,“ komentuje Bryknarová.

Odborníci se shodují, že zásadní je udržet jednotnou a srozumitelnou komunikaci směrem k veřejnosti. „Vítám, že Ministerstvo zdravotnictví drží odbornou linii a před tímto tlakem (požadavky na změny očkovací strategie a současného systému, pozn. red.) neuhýbá. Pokud bychom to začali dělat, opravdu se vydáme do pekel,“ říká Prymula.

Varuje přitom před situací, kdy se doporučení začnou rozcházet. „To vede k totálnímu chaosu, protože lidé potom nevědí, co mají dělat a komu mají věřit.“ Podle něj je klíčové, aby existoval jednotný výklad. „Myslím si, že bychom měli mít jedno doporučení, protože když každá odborná společnost, případně ministerstvo nebo Státní úřad pro kontrolu léčiv vydává rozdílné doporučení, vnáší to mezi lidi jen další nejistotu.“

Na význam práce s informacemi upozorňuje i lékařka Cabrnochová. „Je velmi důležité, aby každý, kdo má nějaké informace, přemýšlel o tom, z jakého zdroje je získal a nakolik jsou postaveny na relevantních vědeckých důkazech.“

Podle epidemiologa Petra Pazdiory je potřeba změnit i způsob veřejné debaty. „Média dávají někdy větší prostor těm odmítačům nebo zpochybňovačům očkování. Daleko víc by se mělo pracovat s daty – kolik životů se podařilo zachránit, kolik se díky očkování ušetřilo,“ myslí si. Zároveň upozorňuje na potřebu dlouhodobé, celoroční komunikace.