Článek
Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů nejzajímavější názory z diskuze u článku o žalobě, kterou podal advokát a rodič k Ústavnímu soudu.
Eliška Janalíková: Nechápu. Chtěli to dítě? Asi ano. To ho bez těch padesáti tisíc neuživí? To by taky mohli chtít vyšší rodičák i ostatní rodiče. Přece je jasné, že to musí být od určitého data. A stěžovat si u soudu?
Oldřiška Sováková: Z hlediska spravedlnosti je to diskriminace. Z hlediska pragmatismu a rozumu je to nutnost a jinak to nejde. Jsem ráda, že příspěvek na malého mám. Ale nesouhlasím s tím, že se má matka ihned vracet, že se má dítě strčit do jeslí. Není to vůbec o rozmazlenosti, ale dítě má být s rodiči (ideálně v komunitě příbuzných) několik let a vytvořit si bezpečné zázemí. Před narozením dítěte jsem chtěla být dva roky doma. Před týdnem jsem nastavila rodičák na tři roky. Chci být doma a chci si ho užít. Pracovat budu zbytek života. Nehledě na to, že bez něj být nechci.
Jaroslav Lněnička: Diskriminace to není, protože každé rozhodnutí má nějaké datum, ke kterému se vztahuje. Jinak to udělat nelze. To snad uzná i soud.
Veronika Jarošová: Mám dítě, protože jsme ho s manželem chtěli a ne pro peníze. Na to se musí chodit do práce. Mně se syn narodil loni v srpnu a nepřipadám si diskriminovaná. Naopak jsem ráda, můžu být se synem, dokud řádně nenastoupí do školky a prodloužit si o kousek rodičovskou, a ne hned jak mu budou tři roky. V té době budou ještě prázdniny a nevím, kam bych ho na tu dobu dala. To ti diskriminovaní asi nevidí.
Emil Baroš: Takže když přijdu den po akci, dám k soudu obchod, že chci stejnou cenu. Budu se soudit s MHD, že ještě včera byly jízdenky levnější o 10 Kč, ať je přechodné období po koruně měsíčně do konce roku.
Tomáš Marný: Miluji ty, kteří si pravděpodobně dělají děti kvůli penězům. Když chci přece dítě, tak je jedno, jestli dostanu od státu 50 a nebo 500 tisíc. Kdo na to nemá, ať si děti nedělá, děti nejsou bankomat, ale budoucnost. Stát tu není od toho, aby vás živil, ale od toho, aby všem nastavil rovné podmínky, bezpečnost, kvalitní vzdělávací a zdravotní systém – o zbytek se musí každý zasloužit sám.
Jan Kašík: Počkám, jak to dopadne, a zkusím to taky, že manželka brala mateřskou před 20 roky 2300, a že za to nemůže, že to šlo o tolik nahoru.
Antonín Výborný: Optimální řešení by bylo mít výši založenou na průměrné mzdě násobené určitým koeficientem. Jednoduché a prakticky trvalé řešení. A ve výsledku i levnější, protože tohle neustálé dohadování se, kdy a o kolik zvýšit, stojí stát nemalé peníze, než se vše v Poslanecké sněmovně projedná a uzákoní. Takhle by se to projednalo jednou a máme hotovo na dlouhé roky (maximálně by se upravil koeficient, což by bylo relativně rychlé oproti dnešnímu „řešení").
Jáchym Kavan: Rodičák je něco, co by vůbec nemělo být. Na rozdíl od mateřské. Děti si mají rodiče uživit sami. V roce 2006 stoupl někomu rodičák o 100 % ze 3000 na 6000. Také to bylo nespravedlivé. Nevím, o co těm rodičům jde. Děti nejsou kasička.
Fórum čtenářů
Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.
Miroslav Šilhavý: Já bych především tyto podpory zrušil a místo toho je dal do školek a jeslí. Stát musí být ten, kdo říká, jestli je normální být doma, nebo jestli je normální pracovat. Normální je pracovat, a platí to skoro všude na světě. Obvyklá rodičovská je 3–6 měsíců, ne roky. Kromě přímé finanční podpory stát ještě platí za rodiče pojištění, což je další nemalá položka, kterou si nikdo neuvědomuje. (Z toho ohledu by bylo lepší, kdyby se vyplácela vyšší částka a každý měl povinnost samoplátcovství u své vybrané pojišťovny – aspoň by to bylo viditelné.) A co stát za rodičovskou dostává? Rodiče jsou vypadlí z ekonomiky, takže chybí HDP. Po rocích doma jsou odtrženi od reality, takže návrat do práce je složitý a obvykle končí na horší pozici, než kterou by si zasloužili. Rozvodovost je skoro padesátiprocentní. Děti mají čím dál víc psychických problémů, roste počet záchytů logopedických vad a odkladů školní docházky – pročež se přidává roční výpadek HDP už rovnou od dětství. Prostě, neber to, státe.
Veronika Velingerová: Aby se předešlo těmto věcem, bylo by možné jediné řešení. Mateřská by se zrušila. Maminka by měla nemocenskou do porodu a následně šest týdnů. Poté by pobírala rodičovskou ve výši 70 % mzdy. Bylo by to důstojné řešení. O 30 % předchozího příjmu by přišel každý stejně. Nic by nebylo třeba navyšovat. Rodičák by stačil na dva roky. Stát by měl zajistit dostatek školek a jeslí. Kdo nepracoval, nebude mít rodičák a ani nemocenskou. Proč dělat věci složité, když jsou jednoduchá řešení.
