Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Čím dál víc mých vrstevníků, padesátníků, přestává pít. Důvody mají stejné. Kocoviny začínají být nesnesitelné. Jak se nám v čím dál pozdějším věku rodí děti, není únosné jít v pátek do hospody a sobotu proležet v mrákotách.
Ne proto, že by vám to manželka – případně přítelkyně, protože i svatby a s nimi spojené statisícové náklady již určitou část populace nezajímají – vyčítala, ale proto, že mužská role v péči o děti doznává změn.
Otcové jsou dnes, a je to jejich volba, nikoliv tlak zvenčí, víc zapojení do péče o potomky.
Současně se otáčí životní styl. V kurzu je péče o fyzické i duševní zdraví. S konzumací kořalky neslučitelné.
Speciálně jde o ducha. Už relativně dlouho je známé, že alkohol je jeden z nejsilnějších depresogenů vůbec. Během večírku s přáteli, pivem, vínem, rumem, doplňte dle gusta, se člověk cítí povzneseně, bujaře. O co výš intoxikace vyšroubuje náladu, o to níž ovšem druhý den spadne. Mnohem hloub. Zásadní část alkoholiků končí život sebevraždou.
Čím dál víc Čechů už na tuhle serotoninovou horskou dráhu odmítá nastupovat.
Ještě zřetelnější je odklon od alkoholu u dvacátníků. Jak ostatně hlásá titulek aktuálního článků Seznam Zpráv „Tvrdej“ už se moc nepije. Výrobci vymýšlí, co zachutná mladým“.
Námitkou je, že junioři přecházejí ke kratomu a spol. Někteří ano. Mimořádně nebezpečné. Psychiatrické nemocnice zaměřené na adiktologii mají měsíc od měsíce víc práce s lidmi závislými na těchto psychoaktivních látkách. Léčba se ukazuje být kromobyčejně náročná a neuspokojivá. Přesto: v porovnání s alkoholovými notoriky je kratomářů zlomek.
Ještě jedna námitka. Mezi mladými lidmi stoupá spotřeba antidepresiv. Tváří v tvář válce, nemožnosti získat vlastní bydlení, realitě klimatické krize a nejapně falešné naleštěnosti influencerů na sítích by malomyslnosti nepropadl asi málokdo.
Každý – a to bych zdůraznil – každý psychiatr vám odpřisáhne, že lepší než v rámci samoléčby zahánět splín chlastem, jak je to u nás hlavně u mužů zvykem, je polknout po ránu tabletku obsahující třeba SNRI. Potenciální škodlivé účinky jsou ve srovnání s alkoholem neměřitelné, čili de facto žádné.
O miliardových úsporách na léčbě alkoholem vyvolaných nemocí nemluvě.
Mám za to, že odklon od alkoholu – a tady nehovořím o žádné prohibici, zákazech, jen o uměřenější konzumaci – je výtečná zpráva. Dovolím si osobní zkušenost. Před lety jsem navštívil Omán. Zemi, kde je pití vzhledem k náboženskému vyznání lidu – islámu – tabu. Nedlouho předtím jsem byl daleko odtud v himálajském Lehu, kde sice alkohol servírují, leč výhradně turistům, neboť místní vyklidnění buddhisté o něj jeví nulový zájem.
V obou lokacích jsem se při nočních procházkách ulicemi po 22. hodině cítil fantasticky. Nikdo nehulákal, nestrkal se, nemachroval, nezvracel, nechoval se jako imbecil. Ulice byly plné starousedlíků, kteří si dopřávali večeři, kávu, džusy a čaj. Nikdy a nikde jsem se necítil tak bezpečně, komfortně.
Přispěje-li naše klesající záliba v opilosti – onom dobrovolném šílenství – alespoň trochu k tomuto pocitu, bude to skvělé.
