Článek
Luxusní hotel v centru Prahy i fastfood na kraji Brna. Tyto na první pohled odlišné podniky spojuje jedna věc - shánějí personál, který obslouží zákazníky.
Servery s nabídkami práce inzerují stovky volných pozic, výdělek přitom může být nadstandardní - často kolem 40, v některých případech i 60 tisíc měsíčně.
„V naší jediné restauraci Na Spilce personál máme,“ říká mluvčí Plzeňského pivovaru Zdeněk Kovář. I oni hledají, o zájemce prý ale nemají nouzi. Po číšnících požadují vyučení v oboru a tříletou praxi.
„Od odběratelů ale víme, že od covidu je situace složitá,“ dodává s tím, že vesnické hospody na tom budou jinak než větší restaurace či zavedené řetězce.
Jeho slova, že v méně věhlasných podnicích mají se sháněním zaměstnanců problém, potvrzuje provozní ostravské restaurace Sokolovna. „Pořád někoho hledáme. Teď v létě bychom pomoc potřebovali,“ stýská si.
Problém v celé Evropě
„V době letních prázdnin zaznamenáváme, že není příliš velký zájem o brigády v pohostinství a v gastronomii. Problém jsme měli už před pandemií, potom ještě akceleroval, a to nejen u nás, ale v celé Evropě,“ přibližuje Václav Stárek, prezident Asociace hotelů a restaurací a člen představenstva Hospodářské komory.
A přidává i vlastní vysvětlení, proč pobíhání „po place“ Čechy neláká: „Ta práce se stala neatraktivní. Dnes si ti lidé spíš vybírají místa, která nejsou tak exponovaná, protože v těchto službách je to opravdu hodně práce - prakticky pořád, i v soboty nebo ve svátky.“
Další z členů představenstva Hospodářské komory Luboš Kastner odhaduje, že v Česku dlouhodobě chybí mezi 10 a 20 procenty personálu. On sám provozuje několik restaurací v Plzni a jednu v Praze.
Nedostatek lidí v gastronomii je podle něj citelnější v kuchyni, kde je potřeba větší odbornost, ale chybí i číšnické a další obslužné pozice. S příchodem prázdnin se problém podle něj pouze přesunul z centra na periferii.
„Rozjíždí se sezonní restaurace, lidé jezdí do kempů, na řeky, ve městech se naopak byznys trošku snižuje. Problém mají majitelé středních, možná i větších hotelů, kteří nemohou nabídnout práci celoročně,“ popisuje Kastner, který je zároveň členem představenstva Asociace malých a středních podniků.
Zaměstnavatelé v gastronomii podle něj bojují hlavně s pošramocenou pověstí. Lákat mohou především na peníze a benefity spojené s provozem restauračního zařízení.
„Gastronomie nabízí dobré peníze, ti lidé si oproti jiným zaměstnáním více vydělají. Nepoctiví podnikatelé nabízejí peníze na ruku a různě kreativně vymyšlené výplaty, to ale není styl, který chceme budovat. Zejména v odloučených lokalitách hoteliéři nabízí ubytování a napříč celou gastronomií vesměs nabízíme jídlo zadarmo,“ podotýká.
Potřeba víc otevřít pracovní trh
Práce v pohostinství má tradičně sezonní rozměr. Zaměstnanci a brigádníci se v létě a v zimě přesouvají na hory, v mezičase pracují třeba v lázeňských městech. Některé hotely si takto zaměstnance mezi sebou vyměňují.
Podle Stárka se ale v posledních letech ukazuje, že Češi už nedokáží zaplnit všechny potřebné pozice.
„Když se podíváme za hranice, třeba do Rakouska, tak všeobecně v pohostinství nepracují jenom Rakušané, ale spousta lidí ze zahraničí. A to je to, co dlouhodobě potřebujeme nejenom v pohostinství, ale i v cestovním ruchu, zemědělství a u dalších sezonních prací - prostě více otevřít trh práce pro zahraniční pracovníky. Vláda slíbila, že to udělá, ale zatím se tak nestalo. Hospodářská komora má plán, jakým způsobem by se dalo řešit rychlejší vydávání povolení v České republice,“ pokračuje Stárek.
Nedostatek zájemců o práci v restauracích už prý nemohou zacelit ani Ukrajinci, a proto je potřeba se dívat ještě mnohem dál na východ.
„Ty destinace, odkud budeme muset do budoucna lidi shánět, už jsou vzdálenější, než byly dosud. Jsou to třeba Filipíny, Thajsko a další podobné země,“ uzavírá.
