Článek
Bez zubních kartáčků, ale i hygienických vložek. To je potíž, s níž se potýká řada lidí ve výkonu trestu.
Na citlivé téma upozornila nedávno i monitorovací zpráva o českém vězeňství, kterou vydal Český helsinský výbor. „Nedostatek základních hygienických potřeb monitorovací tým zaznamenal u odsouzených žen i mužů, kteří nemají finanční prostředky, aby si mohli dokoupit potřebnou hygienu,“ stojí v ní.
Aktuálně se problém snaží řešit i sbírka, kterou ve spolupráci s největší ženskou věznicí ve Světlé nad Sázavou vyhlásilo Mezinárodní vězeňské společenství (MVS).
Jeho ředitelka Gabriela Kabátová vysvětluje, že za vybrané finance chtějí pořídit mýdla, šampony, ale i zubní pasty či kartáčky na zuby. Lidé ale mohou přispět i přímo hygienickými potřebami.
Vedení věznice ve Světlé uvedlo, že nedostatek základních hygienických prostředků souvisí se změnou rozúčtování financí odsouzených, která platí od loňského roku. Pokud mají dluh nebo exekuci, jejich měsíční příjmy putují primárně na umoření závazků.
Cestou sbírky šli už v minulosti a získané zásoby využívali doteď. „S tímto materiálem hospodaříme úsporně, vydáváme ho pouze odsouzeným, které jsou zcela bez prostředků a nechodí jim ani nárokové balíky,“ přibližuje Jan Doležal, 1. zástupce ředitelky věznice Světlé nad Sázavou.
„V průběhu léta nám některé hygienické potřeby došly,“ objasňuje pohnutky k apelu na další pomoc.
Stokoruna na měsíc, vložky za 90 korun
Redakce Seznam Zpráv požádala o stanovisko k problematice i Vězeňskou službu ČR, její mluvčí ale odkázala právě na Doležala.
V jádru jde přitom o systémový problém, který se týká řady vězňů. Ke konci července ve výkonu trestu 18 212 lidí, z toho tvořili čeští občané 17 072 a české ženy pak 1534 osob. Ve vazbě pak bylo v červenci dalších 107 žen.
Kromě již zmíněné ruličky toaletního papíru a balení dámských vložek měsíčně mají vězni minimálně jednou za půl roku nárok na balík od rodiny či přátel.
Pokud nedisponují vlastním příjmem a nepracují (i zde mohou působit objektivní důvody jako zdravotní komplikace, nedostatek pracovních příležitostí, nebo například nedostanou svolení k práci mimo věznici), mají nárok na takzvané sociální kapesné 100 korun měsíčně.
„Ženy ve věznicích sice dostávají hygienické potřeby, ty ale velmi často nestačí. Ve vězeňském obchodě se přitom cena balíku vložek pohybuje okolo 90 korun, což si mnohé z nich nemohou dovolit. Je smutné, že systém na specifické potřeby nijak nemyslí a nijak je nezohledňuje,“ shrnuje Jana Smiggels Kavková, předsedkyně výboru Asociace organizací v oblasti vězeňství.
Od příštího roku se má sociální kapesné zvýšit na 150 korun. „Což je pořád málo, je to první zvýšení po 26 letech. A je nutné zmínit, že ceny se za ty roky zvýšily,“ zdůrazňuje Lenka Ouředníčková, která vězňům pomáhá s návratem do života.
Návrat „odrovnaných“
Podmínky kritizuje i umělkyně a aktivistka Lenka Tyrpeklová, která se problematice žen ve vězení dlouhodobě věnuje a je v kontaktu s řadou z nich - zejména s těmi ve vazebních věznicích, například v Plzni na Borech.
„Chybějící kartáček na zuby zní banálně, ale právě ve věznicích se dostanete do situace, kdy fakt nemáte nic. Když jdete do výkonu a počítáte s tím, tak si kartáček asi vzít můžete, ale když vás seberou na ulici, tak tam nastávají situace, kdy je nemáte, a věznice bojuje s extrémním rozpočtem,“ upozorňuje, že během pobytu ve vazební věznici si ženy ani nemohou přivydělávat.
„Ze stokoruny nemohou vystačit, zvlášť když mají například silnější krvácivost.“ Mluví o tom, že situaci je potřeba řešit, protože smyslem věznic je návrat lidí zpět. „Takto vrátíme do společnosti člověka, který je naprosto odrovnaný,“ míní.
E-shop s balíčky do vězení
Nedostatek hygienických potřeb ve vězení dokresluje i fakt, že vznikají podnikatelské projekty, které usnadňují posílání balíčků za mříže.
Za jedním takovým – e-shopem, kde si každý muže vybrat, co chce poslat – stojí Jan Dvořák. Během covidu měl za mřížemi kamaráda, který ho seznámil s tamními problémy. „Objednávek je třeba 100 měsíčně. Není to projekt, který by nás živil, je to spíš na pomoc lidem ve vězních a jejich rodinám a příbuzným venku,“ vysvětluje.
Právě služby v podobném duchu zmiňuje ve své monitorovací zprávě i Český helsinský výbor s poznámkou, že na hygienické balíčky by měl mít vězeň nárok například každý měsíc.
Zatím se k hygienickým balíčkům staví věznice velmi individuálně. „Některé povolují hygienické balíčky a některé ne. Někdy je vychovatel zaškatulkuje jako nárokové, takže vězni přijde hygiena a na dalšího půl roku nemá nárok si objednat nic jiného,“ popisuje Dvořák.
V úvodu zmíněná sbírka pro vězně tak představuje unikátní pomoc. Ředitelka MVS Kabátová zdůrazňuje, že akce mohla vzniknout jen díky úzké spolupráci mezi věznicí a organizací.
„Víme, že z dlouhodobého hlediska situace vyžaduje systémovou změnu,“ uzavírá Kabátová.
Projděte si unikátní časosběrný projekt Seznam Zpráv, který ilustroval problémy ženy po návratu z vězení:
Lze se „vrátit“ na svobodu? Problém i pro nadějnou ženu
Od prvních hodin po propuštění sleduje redakce Seznam Zpráv v unikátním časosběrném projektu, jakým nástrahám čelí člověk po výkonu trestu. Konkrétně se reportér potkával s mladou ženou Magdalenou, která měla podle mentorů z Mezinárodní vězeňské společnosti „našlápnuto“ uspět.
Na příkladu Magdaleny se ukazuje, jak složitý návrat do života reálně je.
V prvním dílu popisovala zejména pocity a pochyby po propuštění, mimo jiné i to, že přeci každý na ní na první pohled musí poznat, že vyšla z vězení:
V druhém dílu začala čelit opětovné hrozbě, že by se mohla vrátit do vězení. A to proto, že nezvládala odpracovat dostatek hodin veřejně prospěšných prací během práce:
