Do banky raději ne. Kam si Češi chodí půjčovat nejčastěji

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V posledních dvanácti měsících nevyšlo s penězi a muselo si půjčit na pokrytí běžných výdajů dvacet procent respondentů v rámci reprezentativního průzkumu společnosti Ipsos pro Seznam Zprávy.

Nejčastěji Češi uváděli, že v takové situaci žádají o finanční pomoc svoji rodinu a známé. Uvedlo to 12 procent dotázaných. Na druhém místě pak zmínili banku (5,8 procenta) a následně nebankovní společnosti (2,3 procenta).

Analytik společnosti Ipsos Miloslav Drábik výsledek vnímá pozitivně. „Když hledáme pomoc, tak je to častěji rodina, než abychom se šli zadlužit u banky a nebankovních institucí. Rodinná výpomoc v Česku funguje,“ říká.

Experti na problematiku zadlužování v obecné úrovni souhlasí, půjčky o rodiny a známých vnímají jako tu nejméně rizikovou variantu, ale zároveň upozorňují, že nevinně znějící rodinná finanční výpomoc může mít reálně i temnější tóny.

Životní situaci českých domácnosti v roce 2025 jsme se věnovali v dalším textu. Ukazuje se, že většina Čechů musela v posledních dvanácti měsících šetřit:

„Pokud jsou to skuteční příbuzní a kamarádi, což se stává opravdu často, pak je to v pořádku. Horší ovšem je, když známý dohodí půjčku od svého známého, to pak směřuje k lichvě,“ podotýká Barbara Halířová, dluhová poradkyně z Institutu prevence a řešení předlužení.

Právě scénář, kdy se za půjčkou od známého skrývá lichva je pak podle ní častější u těch nejchudších domácností.

Detailnější pohled do odpovědí průzkumu Ipsos pak odhaluje, že finanční potíže mají skutečně přímou úměru s čistým příjmem domácnosti. Čím je nižší, tím roste podíl osob, které si musely půjčovat.

V kategorii nejchudších s příjmy do 25 tisíc korun si v posledních 12 měsících musel půjčovat každý třetí. Opět nejčastěji u známých, ale výrazně méně často u banky. Častěji než jiné skupiny proto hledali půjčky i u nebankovních společností nebo obecněji „jinde“.

Situace s půjčkou od rodiny a známého ale reálně může být ještě zamotanější. Upozorňuje na to David Borges, analytik Člověka v tísni a spoluautor žebříčku poskytovatelů úvěrů s názvem Index odpovědného úvěrování.

„V některých situacích to funguje tak, že lidi jsou na tom finančně tak mizerně, že jim banka ani nebankovní společnost nepůjčí. Tak přesvědčí tu rodiče, tu své děti, aby si za ně půjčili na svoje jméno,“ popisuje David Borges problém, se kterým se setkává.

Mluví o emocionálním nátlaku. „Vytváří pocit, že by to udělat měli, protože jim nikdo nepůjčí, protože jsou na ně zlí. Takových situací vidíme poměrně dost,“ konstatuje analytik.

Konkrétněji pak líčí, že především v sociálně vyloučených lokalitách je vysloveně tlak na nezadlužené lidi, aby si na sebe vzali půjčku. „Mluví o tom, že je nefér, když někdo nemá žádnou půjčku. Co si o sobě myslí, že ostatní ho živí, pomáhají mu a on se není ochotný zadlužit,“ říká David Borges.

Zdůrazňuje, že finančně pomoct někomu v rodině je v pořádku za předpokladu, že si to daný člověk může dovolit.

Stejně tak mluví o tom, že při finančním vypomáhání bývají Češi přehnaně vstřícní. „Možná lepší, než půjčit peníze, je si s tím člověkem sednout a říct si, co se děje. Velmi často v tom mohou být závislosti, drogy nebo třeba automaty. Je potřeba řešit situaci, která vedla k finanční tísni. Neodmítat pomoc, ale zeptat se na důvod,“ radí Borges.

Nasměrování na dluhovou poradnu pak může být ve výsledku cennější než drobná půjčka.

Data z průzkumu obecně odhalují i to, že lidé si nejčastěji půjčují ve věku mezi 30. až 39. rokem. Podle Davida Borgese je ale potřeba vnímat celkovou situaci rodiny a údaj nelze jednoduše zaměňovat s tím, že nejčastěji nevychází s penězi rodiny s malými dětmi – průměrný věk matky byl v roce 2024 podle Českého statistického úřadu 30,5 let.

I data z průzkumu Ipsosu ukazují, že větší relevanci než dítě v domácnosti (pokud je, hlásí respondenti ve 26 procentech případů, že si museli půjčit, pokud není, tak v 19 procentech) má rodinný stav. Domácnosti v párech si museli půjčovat v 15 procentech případů, rozvedení ve 25 procentech a svobodní v 31,5 procentech případů.