Článek
V politice jde o symboly. Jedním ze symbolů neschopnosti českého státu je to, že v roce 2025 se po dálnici nedostanete z Prahy do Vídně. Nebo vůbec do Rakouska, do země, jejíž součástí jsme kdysi byli.
Zrovna tak symbolické je to, že právě na „pahýlu“ dálnice mezi Prahou a Českými Budějovicemi se má do měsíce testovat nejvyšší povolená rychlost na dálnicích v Evropě, samozřejmě s výjimkou Německa. Když tomu budou klimatické i jiné podmínky přát, budou řidiči moci mírně přišlápnout plynový pedál.
Výhody jsou zřejmé: pokud bude vyšší rychlost povolená, řidiči na padesátikilometrovém úseku ušetří něco přes tři minuty času. Máte na jazyku, že pokud jedou z Prahy a například v pátek odpoledne, stáli předtím u Benešova třicet až šedesát minut v zácpě, protože tam dálnice není? Máte pravdu.
Nic proti experimentu Martina Kupky, jsem z mnoha důvodů pro. Právě proto, že politika rovná se symboly. Nevidím nic špatného na tom, že Česko chce zkoušet něco, co jde zrovna proti trendu (rychlosti na dálnicích se spíše snižují) a co je provokativní a tím pádem i odvážné. Ale jestli je to pokus o předvolební body, je spíš nešťastný.
Martin Kupka je paradoxně jeden z nejlepších ministrů Fialovy vlády. To samo o sobě není až tak velkým komplimentem, ale přesto. Je to politik, který se snaží dělat svou práci. V dopravě se skutečně něco děje, problém je to, že v tomhle resortu prakticky jakékoli rozhodnutí přesahuje horizont jednoho volebního období. Ale přesto: železnice dostává peníze, dálnice se staví a technologické inovace se testují.
Jenže tady narážíme na základní problém Fialova kabinetu – není dobrý v ničem, co by mohlo vypadat vizionářsky nebo odvážně. Je dobrý ve dvou věcech: v zastávání důležitých hodnot (píšu bez jakékoli ironie) a ve „vysílání signálů“ (zde je naopak ironie silná).
Kupkův experiment s rychlostním limitem je technologicky sofistikovaný - centrální řízení, dynamické přizpůsobování podmínkám. Je to ukázka toho, jak by mohla vypadat moderní dopravní politika. Jenže probíhá v zemi, kde se třicet let nedaří dokončit dálniční síť, kterou měla ve velkém začít budovat v devadesátých letech. Nebo klidně o deset let později, jako Polsko. Ale neudělala nic.
Zajímavé je srovnání s Německem, kde mají neomezené autobahny, ale kde průměrná rychlost klesá. Němci mají svobodu jet rychle, ale nejedou. Češi nemají, ale chtějí. Je to dokonalá metafora rozdílu mezi západním pragmatismem a středoevropským dychtěním po svobodě.
Auto je jedním ze symbolů svobody. Moje generace, která už za normalizace milovala Ameriku, to vnímá silně. A je to nejen symbol, ale i fakt potvrzený sociologickými studiemi. Auta dávají lidem mobilitu a ekonomice křídla. Zároveň platí, že auto je symbol kontroverzí, rozdělující generace.
Pro dnešní dvacetileté a možná i třicetileté jsou auta symbolem neodpovědnosti a neefektivnosti. Když začneme srovnávat - například - ceny za parkování a za bydlení, nebo třeba za pohonné hmoty a za jídlo, případně když budeme porovnávat uhlíkové stopy automobilistů a cyklistů, můžeme zapomenout na logiku a argumenty. Vždycky to nakonec skončí ideologickou bramboračkou.
Zároveň platí, že není jisté, jestli je vůbec poptávka po rychlejší jízdě. Tady jde možná politika úplně stranou a dostáváme se k tomu, co je dnes pro lidi důležité a jak se to promítá do jejich chování. Faktem je, že například průměrná rychlost jízdy po dálnicích i v „neomezeném“ Německu klesá: v roce 2024 byla 113,5 km/h, o tři kilometry nižší než v roce 2021.
Možnosti jezdit rychleji než doporučenou rychlostí 130 km/h využívá v Německu několik procent řidičů. Nad 200 km/h jezdí už spíše řádově stovky řidičů, tedy zanedbatelný podíl.
Tak proč Martin Kupka, muž chytrý a schopný, řeší zrovna toto?
Je tu ještě ten neopominutelný fakt, že se blíží volby. Což je ovšem okolnost pro vládu přitěžující, nikoli polehčující.
K „novým hráčům“ patří strana, která už svým názvem naznačuje, že tohle je její téma. Motoristé sobě. Zároveň strana, která se stala útočištěm pravicových politiků, kteří buď neuspěli, nebo nechtěli účinkovat ve středopravém mainstreamu.
Jeden z jejích lídrů má rád rychlou jízdu - až příliš rád, jak se ukázalo. A právě v tuto chvíli přichází ODS s tímto experimentem? To není Fialovo nenápadné „vysílání signálů“, to je hodně hloupý pokus oslovit voliče, kteří mají rádi volant, plyn a brzdu.
Experiment s vyššími rychlostmi může být rozumný - pokud je založený na datech, je pečlivě monitorovaný a slouží k testování technologických řešení. Pár týdnů před volbami to ale vypadá nedomyšleně a hloupě.
Kupka možná dělá rozumnou věc. Jenže v nerozumnou chvíli, nerozumným způsobem a z možná nerozumných důvodů. A to je škoda, protože doprava potřebuje vize a experimenty. Jen ne tyhle. Politici by si měli „hraní“ s dálnicemi nechat minimálně do doby, kdy se po dálnici dostaneme aspoň do toho Rakouska.
