Článek
Jsem z generace, která dospívala v osmdesátých letech a do života vstupovala v letech devadesátých. Tou nejdůležitější hodnotou pro nás byla svoboda. Když se poprvé začalo debatovat o možnosti zakázat kouření v restauracích a hospodách, měl jsem „klausovský“ názor. Co je komu do toho, jak si to majitel podniku udělá? Ať se každý rozhodne – a trh zařídí zbytek.
Byla to jedna z mnoha věcí, ve kterých jsem se mýlil. Ale v téhle kolosálně a prokazatelně. Neznám jinou státní intervenci, která by tak jednoznačně a jasně změnila život lidí k lepšímu. Od definitivního zavedení zákazu uplynulo relativně málo času (věřili byste, že to bylo před pouhými osmi lety?) a já už si kouření v hospodě nebo v baru ani nedokážu představit. Nemluvě o kouření na chodbách v úřadech nebo dokonce v kancelářích.
Čímž chci říct, že lidské chování je komplexní a těžko „hacknutelný“ systém. Ano, jsem stále přesvědčen o tom, že svoboda je asi tou nejdůležitější a nejcennější hodnotou, kterou máme. Ale neznamená to, že vždycky a absolutně platí, že když se rozhodujeme sami a svobodně, že se rozhodneme správně.
Současná debata o sociálních sítích a mobilních telefonech na školách může i nemusí být podobným příkladem. Robert Plaga, pravděpodobný budoucí ministr školství, ve druhé polovině listopadu v televizi CNN Prima News řekl, že právě zákaz mobilních telefonů na základních školách plánuje.
Shodou okolností byla plus minus ve stejném týdnu publikována nová studie, která jeho záměru dává za pravdu. Není určitě první ani poslední, ostatně americký psycholog Jonathan Haidt na toto téma napsal celou knihu. A ano, tato kniha budí velké vášně a diskuze a v odborné komunitě je spíše odmítaná jako manipulativní a zaměňující korelaci s kauzalitou (velké dlouhodobé výzkumy výrazné změny v mozku vlivem digitálního obsahu nepotvrzují). Avšak studie z Beth Israel Deaconess Medical Center přináší čísla, která jsou těžko ignorovatelná.
Když 295 mladých lidí ve věku 18 až 24 let omezilo na pouhý týden (!) používání pěti hlavních sociálních platforem (Facebook, Instagram, Snapchat, TikTok a X), jejich příznaky úzkosti klesly o 16 procent, deprese o téměř 25 a nespavost o 14,5 procenta. Nešlo pouze o dotazníkový průzkum (založený na referování pocitů), ale pohyb, spánková data, komunikaci i čas strávený v aplikacích měřila aplikace přímo v telefonech.
Skoro to vypadá jako statistická chyba. Ale není. Je to důsledek systematického efektu toxického prostředí. Je tedy používání sociálních sítí „novým kouřením“? A máme před ním lidi chránit, zejména ty mladé, jak navrhuje pravděpodobný budoucí ministr?
Když jsme před dvěma týdny se ženou točili podcast se známým českým AI výzkumníkem Janem Romportlem, použil hezkou metaforu tuhnoucího betonu. Když je čerstvě umíchaný, je měkký a pružný, a když do něj šťouchnete, tak to sice udělá stopu, ale ta se sama uhladí a zmizí. A když už je beton uschlý, tak ztvrdne a je odolný. Pak je tam ale fáze mezi, kdy v něm všechny otisky zůstanou. A už nikdy nezmizí.
Touhle etapou je, metaforicky řečeno, naše dospívání. Když uznáme, že vliv digitálního světa na náš mozek je negativní nebo minimálně sporný (protože digitální svět přišel příliš rychle a evoluce nás na něj nestačila připravit), pak jsou to právě děti ve školním věku, koho bychom měli nejvíc chránit.
Bostonská studie přináší ještě jedno zjištění, možná to nejzajímavější: tím nejdůležitějším faktorem není z hlediska duševního zdraví absolutní čas, který na sociálních sítích trávíme. Nejde o to, jestli na TikToku „skrolujete“ dvě hodiny nebo čtyři. Jde o to, jak skrolujete. Jestli se to pro vás stalo obsesí. Jestli se neustále srovnáváte s ostatními. Jestli nemůžete přestat, i když byste chtěli.
To je podstatný rozdíl. Kouření škodí, ať kouříte sebevíc ležérně. Chcete si dát cigárko k ranní kávě, a další večer před vchodem do baru? Pořád to ničí vaše plíce. U sociálních sítí to tak není. Problém není v nástroji samotném, ale v tom, jak ho používáme. A jaký si k němu vybudujeme vztah.
A to paradoxně Plagovu návrhu smysl dává i bere. Dává mu smysl, protože dětem ještě chybí obranné mechanismy, které se budují s věkem. Ale bere mu smysl, protože prostý zákaz neřeší hlubší problém tkvící v tom, jak ty technologie používáme.
TikTok je dobrý příklad: můžete strávit hodinu tím, že „projedete“ stovky meme o čísle 67, proložené videozáběry celebrit nebo lidí tančících na ulici na jakoukoli melodii, která zrovna „trenduje“. Ale na TikToku můžete zároveň najít miliony videí, které vám zábavně a zajímavě řeknou něco nového o matematice, fyzice nebo chemii. Momentálně neexistuje lepší „zásobárna“ výukových videí než na TikToku. Jediný problém? Do newsfeedu průměrného školáka se nedostanou.
V tom by možná mohla být role školy. A učitelů. Zakázat používání je snadné. Ukázat, jak technologie používat lépe, by bylo lepší, avšak těžší. Takže uznávám, že to je představa idealistická a nerealistická. Proto bych navrhoval Plagu v tomhle spíš podpořit.
Dobrý příklad je zase kouření. Zákaz v hospodách neznamenal, že tam lidé přestali chodit (jak se báli hospodští) nebo že masově kouřili jinde. Zákaz v hospodách byl signálem, oním behaviorálním „popostrčením“ (neboli „nudgem“, slovy nobelisty Richarda Thalera), který z kouření učinil menšinovou až okrajovou věc.
Jen to nesmí sklouznout do technofobního moralismu. Sociální sítě nejsou „nové kouření“, tedy něco jednoznačně škodlivého a zavrženíhodného. Žádná technologie není. Jsou to nástroje, které vyžadují odpovědné používání a společenskou regulaci tam, kde selhává individuální volba.
Přiznám se, že pořád cítím ten starý libertariánský reflex. Když slyším „nařídíme zákonem“, stále za tím vidím stát a ne nějaké moudré rozhodnutí společnosti. V tom ale byla „lekce kouřením“ dobrá: uvědomit si, že dospělost znamená někdy změnit názor. Nebo ještě líp: pochopit, že svoboda není absence pravidel, ale nekončící debata o tom, jaká ta pravidla mají být.
Nevím, jestli Plagův návrh bude fungovat. Nevím, jestli studie (jako ta z Bostonu) měří skutečný efekt, nebo jen dočasnou úlevu. Nevím, jestli jsou technologie příčina, nebo symptom.
Možná mobily nejsou problém. Ale zkusme je na chvíli odložit a uvidíme, co se stane. V nejhorším zjistíme, že jsme se mýlili. Anebo to bude fungovat, podobně jako se zákazem kouření.
